Článek
S otevřením hranic do tehdy ještě Československa nezačala proudit jen svoboda, ale také drogy nebo organizovaný zločin z Východu. Tehdejší policie byla vůči organizovaným gangům bezradná. Především šlo ve své době o ruskojazyčné mafie.
Podle Josefa Klímy, který se těmito kauzami zabýval, nastalo na našem území klientelisticko-korupční období, začalo se hojně uplácet na ministerstvech a zločin se tak přelil až do politiky. Divoká 90. léta se nesla i ve znamení těch, kteří dokázali vydělat obrovské peníze a doslova se topili v luxusu, především jim ale nebyly cizí praktiky za hranou zákona. Vládci tehdejšího podsvětí se nestyděli stáhnout po žádném zločinu včetně vražd.
Jedním z nejznámějších jmen tehdejší doby se stal František Mrázek. Šlo o notně kontroverzní podnikatelskou postavu. Původně se vyučil jako lakýrník, už před rokem 1989 se mu ale podařilo získat kontakty na významné osobnosti politické sféry i zástupce policie. Údajně na politiky a další osobnosti měl řadu kompromitujících informací.
Nejprve se tak stal takzvaným vekslákem, po roce 1989 však také jednou z nejvýznamnějších postav tehdejšího podsvětí. Ne nadarmo se mu ostatně přezdívalo „kmotr“. Na podvodech s realitami z bank vylákal stamilióny korun. Podezřelý se stal i z objednávky několika vražd. Mrázek nebyl příliš pohodlný řadě lidí od politiků v čele se Stanislavem Grossem až po mafiány typu Radovana Krejčíře. Zastřelen byl za podivných okolností v roce 2006.
Podsvětí ovládali podnikatelé na hraně zákona
Přímo Krejčířovi se také podařilo pohádkově zbohatnout díky tomu, že společně s dalšími lidmi založil společnost Corado, následně shromáždil tisíce kuponových knížek a úspěšně je investoval. Od poloviny 90. let se také pravidelně dostával do hledáčku policie v souvislosti se společnostmi, z nichž záhadně mizely peníze. Ze samotného Corada vyvedl machinacemi s akciemi 271 milionů korun.
Jeho standardními „nástroji“ se staly úplatky i vyhrožování, množila se ale i podezřelá zmizení i vraždy osob v jeho blízkosti. Krejčíř byl později v nepřítomnosti odsouzen za pokus o vytunelování státního podniku Čepro a také za přípravu vraždy celníka. Nejprve se mu podařilo uprchnout na Seychely, následně přicestoval do Jihoafrické republiky, kde byl zadržen. V současné době si v zemi odpykává trest za pokus o vraždu a obchod s drogami v délce 35 let.
Jméno Radovana Krejčíře se spjato s dalším důležitým představitelem tehdejšího podsvětí. V roce 2002 totiž zmizel Krejčířův otec. Policie byla přesvědčena o tom, že ho unesla skupina lidí, s níž byli spojení také podnikatelé Vlastimil Spěvák a Jaroslav Starka. Tomu se přezdívalo „fotbalový boss“, už v roce 1990 se totiž stal majitelem příbramského fotbalového družstva.
Přes den tak plnil roli fotbalového funkcionáře, v noci ale ovládal středočeskou Příbram. Starkovi „ostří hoši“ tu vybírali v podnicích výpalné. Město doslova paralyzoval strachem a sám Starka byl podle Klímy v zásadě hrdý na to, že do „svého“ města nepustil ruské mafiány. Vydělával podle svědectví také na provozu nočních klubů.
Přímo fotbalový funkcionář osobně v jednom z rozhovorů taktéž otevřeně připustil, že v 90. letech se účastnil poměrně bouřlivého dění, které se odehrávalo nejen v tuzemském fotbale. Před zákonem ale zůstal čistý jako pověstné lilium, Sarka nikdy nebyl za žádný přečin odsouzen a dodnes se o něm uvádí, že disponuje obdivuhodnou schopností dostat se naprosto z jakékoli situace.
Symbolem „devadesátek“ se stal Jonákův discoland
Doslova symbolickou postavou této etapy se podle mnohých stal Ivan Jonák, který se projížděl po Václavském náměstí v kabrioletu s nahými striptérkami a v dubnu 1994 nechal zastřelit svou manželku Ludviku. Výše zmíněná exhibice v centru Prahy měla sloužit k propagaci jeho Discolandu Sylvie. Podnik byl svého času doslova v obležení celebrit a pamětníci dnes vzpomínají na to, že Jonák euforii z nastupující svobody dohnal do absurdna. O počestnou zábavu zde v žádném případě nešlo, discoland byl místem kontroverzním, ve skutečnosti se jednalo spíš o nevěstinec.
Navíc se tu seznamovaly i nejrůznější zločinecké gangy, jako například členové neblaze proslulého Berdychova gangu. Ostatně samotný David Berdych v discolandu pracoval jako bodyguard. Rozsáhlá kriminální činnost celé skupiny čítala vraždy, únosy i takzvanou loupež století, kdy falešní policisté přepadli vůz převážející 154 milionů korun v hotovosti z banky v pražských Dejvicích.
Jménem, které intenzivně rezonovalo českým podsvětím 90. let, se stalo i to Antonína Běly. K moci se dostal už na přelomu 80. a 90. let. Měl podnikavého ducha, stal se překupníkem nedostatkového zboží pašovaného ze zahraničí, půjčoval peníze a veksloval. Muž romského původu udržoval z dobrých důvodů vřelé vztahy s policií a tehdejšími politiky. Přátelské vazby však měl i na Františka Mrázka a tradovalo se, že sám Mrázek se od něj dokonale naučil svému „řemeslu“.
Jeho trestní rejstřík byl vskutku pestrý. Měl na svědomí řadu deliktů včetně pokusu o nedovolené překročení hranic, ublížení na zdraví, spekulaci, obchodování s auty a se zbraněmi a jeho jméno figurovalo i v případech dvou vražd. Zemřel předčasně rukou najatých vrahů.
Zdroje
