Článek
Sexuální predátor vyhledává sexuální kontakt s jinou osobou zvláště hrubým způsobem. Právě nevhodný kontakt je signifikantním znakem takové jedince. Zároveň se může, ale nemusí dopustit sexuálně motivovaných trestných činů, jako je sexuální obtěžování, napadení, znásilnění a pedofilie.
Zásadní je, že někteří predátoři cílí hlavně na dospělé oběti, jiní ale mohou být zaměřeni na děti. Rozhodně přitom nejde jen o přenesenou zkušenost ze zahraničí, jak v Česku potvrdil také dokument V síti. Platí, že přibližně 96 % pachatelů sexuálního zneužívání dětí jsou muži.
Matoucí pro oběti těchto útočníků může být také to, že jsou jen těžko rozpoznatelní. Rozhodně se nejedná o muže na první pohled jakkoli pochybné pověsti. Může jít o zcela normální osoby, někdy dokonce muže vážené, s vysokým postavením, jak ostatně ilustrují mediálně nejznámější případy z poslední doby, které se týkaly politika Dominika Feriho a psychiatra Jana Cimického.
Ve společnosti jsou tak často sexuální predátoři uznávaní, oblíbení a respektovaní. Pracují i na pozicích lékařů nebo učitelů. Ostatně doktor Jaroslav Barták byl mimo jiné odsouzen za znásilňování a zneužívání svých asistentek již v roce 2013.
Jak sexuální predátorství souvisí s patriarchátem
Tito jedinci tak primárně vnímají sex jako formu dominance a kontroly. A právě zde můžeme hledat kořeny celého problému. V naší společnosti stále přetrvávají patriarchální vzorce. Patriarchát v širší definici je projevem a institucionalizací nadvlády mužů nad ženami a dětmi v rodině a rozšířením této nadvlády do širší společnosti.
Společenská norma, která předepisuje mužům dominantní postavení, nejenže vytváří klima pro viktimizaci žen, ale také podporuje mužské oběti sexuálního zneužívání, aby si svou sexuální viktimizaci internalizovaly způsobem, který je dysfunkční. Mnoho mužů, kteří se stali viktimizovanými v dětství, se naučí nadměrně kompenzovat zranitelnost a stud, který pociťují, tím, že přijmou hypermaskulinní role.
Zejména sexuální zneužívání dětí proto nemůžeme adekvátně řešit bez uznání základních politických a sociálních rozměrů patriarchátu. Tuto toxickou dominanci přitom sami intenzivně vštěpujeme už budoucím mužům. V jejím rámci učíme dívky, že mají být milé a poslušné. Holčičky jednoduše „nezlobí“. Nevhodné chování u chlapců ale omlouváme s tím, že jsou to zkrátka kluci.
Maskulinita podporuje hněv, nepřátelství a násilí, jak uvádí Ryan Martin, Ph.D., který se tímto tématem zaobírá v rámci psychologie na University of Wisconsin-Green Bay. Tyto projevy se však mohou ještě zintenzivnit, pokud nabývá muž pocitu, že je jeho maskulinita ohrožena. Muži zapadají do genderově stereotypního chování také v okamžiku, kdy je u nich zpochybněna výše hladiny testosteronu, konstatují dokonce vědci.
Zajímavé je, že ti, kteří se o svou mužnost nemuseli obávat a sdělilo se jim, že výše hladiny testosteronu je u nich dostačující, byli náhle mnohem více nakloněni rovnosti pohlaví, jak v roce 2016 prokázala studie realizovaná na University of Gdansk.
Jak zabránit tomu, aby se z mužů stali sexuální predátoři
Jak dokládá výzkum nejen výše citovaný, muži jsou celkově mnohem více agresivní než ženy. Jsou jednoznačně zodpovědní za naprostou většinu násilí, což potvrzují i celosvětové statistiky. Agresivita však nemusí být rysem biologickým a spojena především s vyšší hladinou testosteronu, jak se tradičně tvrdí, ale jednoduše spíše sociálním.
Je nutné připustit, že muži manifestují agresi častěji fyzickým násilím nebo verbálním napadáním, ženy ale mohou být agresivní také, byť spíše nepřímo. Ve skutečnosti navíc testosteron v konkurenčním prostředí podněcuje různorodé reakce, nikoli primárně agresi. Biologie je tak pouze částečnou odpovědí na otázku, proč jsou muži agresivní. A proč se z nich v konečném důsledku mohou stát i sexuální predátoři.
Výsledky studie, která se realizovala v roce 2019 (publikováno v roce 2024), potvrdily, že patriarchální konstrukty spojené s normami ženského těla a podřízením ženské rozkoše rozkoši mužské, stejně jako vydírání a sexuální násilí, nadále prostupují sexuálně-afektivními představami a zkušenostmi mladých lidí.
Sexuální predátor tak ve výsledku není žádnou entitou z hlubokého podsvětí, ale může se jím stát každý muž, kterému k tomu připravíme vhodné podmínky a předáme mu sociokulturní vzorce o toxické maskulinitě a škodlivé dominanci mužského světa nad tím ženským.
Zdroje
Dokument V síti
