Článek
Jestliže alespoň občas cestujete veřejnou dopravou, s pravděpodobností hraničící s jistotou jste na tento fenomén narazili. Muž ve vybraném prostředku sedí se široce rozkročenýma nohama a zabírá tak více než jedno mu původně vymezené sedadlo. Přesně to je manspreading.
První debaty o tomto jevu se ve veřejném prostoru objevily v roce 2013, kdy se o něm začalo diskutovat na sociální síti Tumblr, kde se proti němu rozjela masivní kampaň. Samotný termín manspreading k označení tohoto projevu byl použit o rok později.
Výraz je původem anglický a poměrně přesně dotyčnou aktivitu popisuje. Jde o složeninu slov man neboli muž a spread čili roztahovat. Ostatní spolucestující nutí takový posed se stáhnout, pokud nemají zájem o těsný kontakt s cizím člověkem.
Mimo to vyznavači manspreadingu poskytují širokému okolí dokonalý „přehled“ o svých intimních partiích. Což dělají záměrně, jelikož podle výzkumu realizovaném na University of California v Berkeley se tím skutečně zvyšuje mužská sexuální atraktivita.
Výzkumný tým však posuzoval tento aspekt v kontextu tzv. speed datingu. A lze tak v zásadě souhlasit s tím, že přeplněné prostředky hromadné dopravy nejsou srovnatelným místem, kde je vhodné si intenzivně potvrzovat svou přitažlivost.
O menspreadingu přitom rozhodně nemůžeme říci, že by před zmíněným rokem 2013 neexistoval. Už v roce 1836 londýnský deník The Times zveřejnil sérii pokynů pro ohleduplné cestování ve veřejné dopravě s názvem Omnibus Law. Už tehdy doporučení velela sedět rovně a vyhnout se poloze nohou v úhlu 45 stupňů. Tím by, radili autoři oněch doporučení, došlo k zabrání místa dvěma osobám. Už na počátku 19. století tedy mnozí brojili proti ukázkovému manspreadingu.
Proč je manspreading škodlivý
Ačkoli někteří muži chtějí argumentovat pouhým pohodlím, manspreading je ve skutečnosti mnohem závažnější. Sociologové popisující kořeny tohoto chování soudí, že se jedná o součást tzv. patriarchálních dividend. Tedy zjednodušeně řečeno určitých výhod mužského pohlaví. Muž má přirozeně právo zabírat ve veřejném prostoru více místa.
To je však navázáno na daleko širší spektrum předností, které mužům v současné společnosti náleží jednoduše proto, že jsou to muži. Patří k nim třeba vyšší pocit bezpečnosti ve veřejném prostoru, respekt, přirozená autorita, větší podíl na rozhodování ve veřejné sféře, nebo třeba lepší platové ohodnocení.
Muž demonstruje skrze manspreading dojem, že je předurčen k tomu, aby ovládal veřejný prostor a jednoznačně se nemusí bát toho, že když už je viděn, tak nebude vyslyšen. Jednoduše tak nemohou být on a jeho osobnost nebo názory zpochybněny, jako se to běžně děje ženám.
Takové chování je skutečně genderově podmíněné. Ženy se chovají přirozeně ohleduplně. Tato přirozenost jim však není vlastní, nýbrž jsou k ní odmalička vedeny. Děvčátkům intenzivně vštěpujeme, že žena nesmí nikde sedět s roztaženýma nohama, musí se chovat slušně, být dámou a celkově se spíše neprojevovat. To však dívky a mladé ženy vede k přirozené submisivitě vůči mužům.
A k neschopnosti se adekvátně postavit za svá práva. Jak potvrzují i odborníci ze Sociologického ústavu Akademie věd, konkrétně v české společnosti se v tomto ohledu nic zásadního nezměnilo dokonce od dob normalizace. Stále jsme příliš konzervativní a smýšlíme patriarchálně. Do liberální společnosti, v níž je realitou rovnost pohlaví, máme dosud skutečně daleko.
Jak manspreading poškozuje ženy
To se projevuje různým způsobem od obecných představ, jaké chování přísluší mužům a jaké ženám a jaká je jejich role ve společnosti, až po rozdíly v platech a ohroženost chudobou. Navzdory emancipačním snahám tak ženy stále žijí pod nadvládou mužů. A manspreading jakožto zdánlivě poměrně „neškodný“ projev to jen manifestuje navenek.
Zabírání přílišného prostoru v hromadné dopravě je tak v podstatě mocenskou hrou, nebo přímo aktem sexuální agrese a násilí na ženách. Jde jednoznačně o jeden z projevů tzv. toxické maskulinity. V rámci sociální hierarchie jsou projevy nebo rysy osobnosti, jež tradičně vnímáme a označujeme jako ženské, vnímány jako druhořadé.
Racionalita, produktivita a veřejný prostor jsou konstruovány jako hegemonní a byly historicky a kulturně více ceněny než sféry spojené s feminitou, jako je péče, emoce, reprodukce nebo soukromý prostor. V něm jsou přitom ženy zatíženy mentálně vyčerpávající činností, která je označována jako neviditelná. Jinak řečeno, organizace chodu rodiny a péče o potomky nebo jiné členy, práce v domácnosti, to vše leží na bedrech žen.
Prvním krokem ke změně nerovné dynamiky genderových vztahů je tak jednoznačně naučit se tuto nerovnost rozpoznávat. A jedním z klíčů může být jednoznačně i to všimnout si projevů, jako je manspreading. Ten navíc typicky bývá doprovázen tzv. mansplaingem a také bropropriatingem. Mansplaining je situace, kdy muž blahosklonným tónem ženě vysvětluje problematiku, které ona ovšem dobře rozumí, často lépe než on. Bropropriating je situace, kdy muž převezme nápad ženy, ale připisuje si za něj zásluhy.
Zdroje
