Článek
České Velikonoce pravidelně kralují žebříčkům těch nejbizarnějších velikonočních zvyků. Proti nekonfliktním symbolům zajíčků a velikonočních vajec jistě nelze příliš nic namítat. Cizincům však významně „leží v žaludku“ hlavně tradiční pomlázka.
Ta v nám známém pojetí je skutečně doménou prakticky pouze území Čech. Průzkum mezi zahraničními zaměstnanci pražské pobočky společnosti ExxonMobil, jehož závěry vloni přinesl týdeník Reflex, velmi dobře ilustruje, že toto národní specifikum je skutečně poměrně obtížné jakkoli uchopit a zprostředkovat jeho poselství.
Polovina z dotázaných označila tento zvyk za barbarský. A nelze se tak příliš divit tomu, že oprostíme-li se od přesvědčení, že šlehání pomlázkou je „prostě tradiční“, nabídnou se nám nevyhnutelně zásadní otázky o smyslu takového pojetí Velikonoc.
Velikonoce jako svátky všeobecné opilosti?
Dívky a ženy všeho věku musejí v průběhu velikonočního pondělí v krajních případech strpět od koledníků rány vrbovým proutím, které zanechávají i dlouhodobější stopy v podobě modřin. Dlužno dodat, že mnozí by se násilí na něžném pohlaví zřejmě nedopustili, pakliže by jejich ruku nevedlo notné množství alkoholu.
S tím mají Češi rozhodně problém. Pití se v naší společnosti vnímá jako norma. Plných 1,3 milionu Čechů je na hranici rizikového nebo problémového pití. Tyto zcela alarmující závěry přinesl v roce 2023 průzkum lékárenské skupiny Pilulka a výzkumné agentury Behavio.
Právě během Velikonoc se pak často doslova utrhnou z pověstného řetězu i ti, kteří se během roku v konzumaci krotí. To následně přidělává vrásky policii, která právě během těchto dní posiluje hlídky a rok co rok s železnou pravidelností varuje, že vsednout s nějakou tou promile za volant je mimořádně hloupý a nebezpečný nápad.
Násilí na ženách není tradice
Nemusíme však zacházet do extrému. Zkušenost s mužem ochotným ženu doslova zbít pomlázkou bude naštěstí patřit opravdu mezi spíše ojedinělé prožitky doprovázející svátky jara. Stále to však není důvod, proč brát Velikonoce vyloženě na milost. Dámy jsou nuceny v zájmu tradic jednoduše strpět nevítaný vpád do svého osobního prostoru a intimní zóny. Až 80 % z nich jednoduše nemá podle průzkumu NMS Market Research možnost velikonoční zvyky odmítnout.
Organizace Konsent, která se zaměřuje na sexuální násilí, upozorňuje, že tradice samy o sobě nejsou zavrženíhodné a trauma nezpůsobují. Záleží však především na tom, jak se uchopí. Právě souhlas by měl být zcela klíčovým. Každý jednotlivec by měl mít možnost si vymezit své vlastní hranice. Na to stále nebýváme příliš zvyklí.
Především v kontextu s vlastním tělem to přitom může být značný problém. Právě Velikonoce však každým rokem s železnou pravidelností obnažují, jak tenká může být hranice mezi vítaným a nevítaným tělesným kontaktem. A ten se může jednou týkat zdánlivě neškodné pomlázky, zatímco podruhé už může jít přímo o osahávání nebo zneužívání.
Velikonoce bez násilí dávají smysl
Ze společnosti by rozhodně měl co nejrychleji vymizet předsudek ohledně toho, že oběti sexuálně motivovaných přečinů si za svou situaci jakkoli mohly samy. V některých případech se jednoduše nemohly nebo nedokázaly adekvátně ubránit, ale nejde o jejich vinu. Často je oběť podle odborníků na sexualizované násilí paralyzovaná strachem. Za své jednání primárně nese zodpovědnost ten, kdo se ho dopouští, nikoli ten, kdo příslušnou formou nevyjádřil svůj nesouhlas. Ve stresové situaci jednoduše nemůžeme reagovat jako podle příruček.
Paralela s trpným snášením „tradic“ se zde přímo nabízí. Také podle předního tuzemského sexuologa Petra Weisse ve společnosti přetrvávají mýty vyplývající z asymetrických patriarchálních postojů.
Že nemáte ve svém okolí nikoho, kdo si plete pomlázku s bičem? Rozhodně nelze připustit nejn praktikování násilí, ale ani jeho otevřené schvalování. A to i kdyby to mělo být ve formě zdánlivě nevinně vyhlížejících „žertů“ v podobě přehnaně žoviálních prohlášení, kterak musí žena dostat odplatu alespoň jednou v roce, aby byla poslušná. Skutečně? Názor, že žena má být submisivním majetkem svého muže odráží nepřijatelné zpátečnictví patřící do předminulého století.
Velikonoce ve jménu tradic
Ničím neomezené velikonoční násilnosti tak naštěstí v progresivní době ztrácejí už především mezi mladou generací na popularitě. V roce 2023 dokonce třetina lidí tyto svátky vůbec neslavila. Velikonoce přitom nenacházejí dostatečnou odezvu nejen mezi dívkami, které jsou jimi přímo dotčeny. Také mladí muži připouštějí, že jim je tlak tradic nepříjemný. A že by Velikonoce raději prožili v přívětivé atmosféře oboustranně chtěného udržování dávných obyčejů. Pak by mnozí z nich na koledu ochotně vyrazili.
Zřejmě je tak na místě si připustit, že tradiční pojetí Velikonoc by si zasloužilo pokud ne rovnou zrušit, tak minimálně značně usměrnit. Nakonec, kolik Čechů si bude skutečně vědomo toho, proč vlastně Velikonoce slaví a jaká je jejich duchovní podstata? Povědomost o těchto svátcích bývá redukována na „bude volno a nemusím do práce“ a „můžu se opít“.
Ostatně, téměř nikdo z těch, kteří volají po zachování tradic, si neuvědomuje, že naše pojetí ve skutečnosti nijak tradiční není. Existence tohoto obyčeje je sice doložena již ze 14. století, ale jeho přesnou podobu na úplném počátku neznáme. K rozvinutí zvyku došlo především v 19. a 20. století. Jedná se tak v kontextu historie o poměrně moderní výdobytek, který můžeme bez výčitek nahradit přijatelnějším konceptem. Národní identita jistě významně neutrpí tím, že stávající pojetí Velikonoc označíme za přežitek.
Zdroje
1) Až třetina lidí neslavila velikonoce
2) Co říkají cizinci na pomlázku
3) Češi a alkohol
4) Hody hody bez pohody, zato s traumatem
5) Velikonoce podle svých představ - konsent
6) Pomlázku nemá rádo 79 % žen
