Článek
Z hlediska psychologie je trauma definováno jako emocionální reakce na nějakou negativní událost. Tou může být přírodní katastrofa, nehoda, kriminální čin, zneužívání, násilí, smrt někoho blízkého atd. Pro někoho může být trauma také rozvod, ztráta práce nebo nutnost přestat s nějakou oblíbenou činností, třeba sportem. Traumatem je samozřejmě také válka, teroristický útok, ale pro mnohé to v posledních letech byla také pandemie Covidu-19. Traumata jsou běžnou součástí našich životů, ale ne každý dokáže takový zážitek bezproblémově zpracovat.
Ihned po události obvykle člověk reaguje šokem a popíráním. Ale trauma může mít i dlouhodobé následky jak v emociální, tak fyzické rovině. Nepříjemně může také ovlivnit vztahy k rodině i dalším lidem. U některých účastníků, ale i u svědků traumatické záležitosti se může rozvinout až posttraumatická stresová porucha. Ta je nutí prožívat trauma znovu a znovu ve snech, nočních můrách a bolestivých vzpomínkách. Provázet to mohou poruchy spánku, problémy se soustředěním, i pocity viny z přežití traumatické události.
Posttraumatický růst
Někdo se z traumatické situace dostane sám či s pomocí blízkých osob, ale jiní se neobejdou bez odborné psychologické pomoci. A na cestě k uzdravení si lze všimnout i pozitivních změn, které jsou v první chvíli těžko očekávatelné. Když se jim podaří zvládnout své emoce, mohou se odrazit ode dna a může se dostavit i posttraumatický růst. Poprvé teorii posttraumatického růstu zmínili ve své práci Dr. Richard Tedeschi a Dr. Lawrence Calhoun v roce 1996. Uvádí se v ní, že po nepříznivé události nebo krizi lidé často zaznamenávají pozitivní růst ve vztazích, ve svém pohledu na svět nebo v jiných osobních oblastech.
Jinak lze posttraumatický růst definovat tak, že stav, který byste nepřáli ani svému největšímu nepříteli, vyústí v to, čím se stanete – psychicky, emocionálně i duchovně silnější bytostí. Dostanete se v pozitivním slova smyslu na novou úroveň toho, co považujete za normální.
Různé formy posttraumatického růstu
Tedeschi a Calhoun jako klíčové příznaky prožívání posttraumatického růstu uvádějí větší ocenění života i každého dne, zlepšení vztahů s lidmi, životní změny, například nové zájmy, nový životní směr, případně větší ochota postavit se k výzvám čelem, větší sebedůvěra a změny v duchovní oblasti, ať už jde o spiritualitu nebo víru.
Posttraumatický růst se může u různých lidí projevovat různě, v odlišných osobních sférách, a to dokonce i tam, kde by to lidé postižení traumatem nečekali. Někdo si třeba začne více vážit života a zdraví, další zvýší svůj psychický růst a další mohou posílit celou svou osobnost. Pro jiné může posttraumatický růst představovat motivaci, aby začali pomáhat lidem ve svém okolí.
Ginelle Krunneyová, licencovaná klinická poradkyně v oblasti duševního zdraví z Marshallu v Severní Karolíně k tomu pro web PsychCentral uvedla: „Růst po traumatu je součástí přirozené lidské schopnosti najít smysl, uzdravit se a poučit se z těžkostí.“ Psycholožka Dr. Debi Silberová z Huntington Station ve státě New York ji doplnila: „Posttraumatický růst je nové uvědomění, vhled a perspektiva, které se objeví po krizi. Je to důsledek ‚psychologického zemětřesení‘, který váš svět dělí na dobu předtím a poté, co se to stalo. Je to rozhodující okamžik, který změní život tak, jak jste ho znali.“
Jak se dostat od traumatu k posttraumatického růstu
Aby se traumatický zážitek proměnil v něco pozitivního je třeba udělat určité kroky. A to někdy není jednoduché. Prvním z nich je ochota přiznat si, že jste trauma skutečně prožili. Terapie může být jednou z cest, jak překonat příznaky posttraumatické stresové poruchy, jako je úzkost nebo deprese. Dalším krokem může být zjistit si o daném traumatu více informací, protože prožité trauma ovlivňuje tělesné projevy, psychiku i emoce. Když se o něm postižená osoba dozví více, může jí to pomoci lépe se vyznat v tom svém. Existuje celá řada knih, která se zpracování traumat věnují.
Není dobré se izolovat, mnoha lidem může pomoci jak podpora blízkých, tak i setkávání s lidmi, kteří prožili něco podobného. Existují různé podpůrné skupiny a také neziskové organizace, které pomáhají lidem po určitém traumatickém zážitku. Je možné se také zúčastnit vhodné skupinové terapie. Každopádně je třeba jít dál a těšit se na nové věci.
Časová osa
Jak dlouho trvá doba mezi traumatem a posttraumatickým růstem je silně individuální. Neexistuje žádný přesný harmonogram. Každý potřebuje pro zpracování traumatu jiný časový úsek. Dříve nebo později se u mnoha lidí postižených traumatem dostaví pocit, že se přes prožité těžkosti ve svém životě posouvají zase vpřed. A pokud se u někoho posttraumatický růst ještě nedostavil, klidně se může objevit později.
Je chybné myslet si, že posilu po traumatu může získat jen silná osobnost. Naopak. Ten, kdo byl silný už před traumatem a měl dostatek schopností, jak se s ním vyrovnat, nemusí růst tolik, jako někdo, kdo na to byl hůře. Ale kdy a jak nikdo předem neví.
Závěr
I když pochopíme, že traumata jsou nutnou součástí lidské existence, neznamená to, že budeme prožívat méně stresu ve chvíli, kdy nás takové trauma postihne. Dostat se do traumatické situace, po tom nikdo netouží. Ale když to přijde, může to být i příležitost, jak se stát lepším člověkem.
Zažili jste trauma? Zvládli jste ho a dostavil se i posttraumatický růst? Napište nám.
Zdroje:
1) What Is Post-Traumatic Growth?
2) 5 benefits of post-traumatic growth
3) Trauma
4) Posttraumatic stress disorder
