Článek
Spořitelní a úvěrní družstva se řadí spolu s bankami mezi úvěrové instituce. Primárně se zabývají přijímáním vkladů, poskytováním úvěrů a další finančními službami. Úvěry ale poskytují pouze svým členům, nikoli veřejnosti. V tom se liší od bank. Kampeličky vznikly jako svépomocné řešení nedostatku financí v rámci místních komunit.
Samotné označení kampelička je lidové a pochází od českého buditele Františka Cyrila Kampelíka. Tento muž se v 19. století zároveň stal jedním z předních průkopníků a propagátorů právě svépomocných úvěrních družstev. To napovídá, že se jednoznačně nejedná o novodobý koncept.
Historicky první kampelička skutečně vznikla na našem území již v 1858, a to pod názvem „Občanská záložna ve Vlašimi“. A záhy se ukázalo, že půjde o poměrně úspěšný nápad. V roce 1913 tak bylo evidováno více než 5 000 různých záložen. K jejich potlačení došlo po roce 1948 tehdejším režimem.
V novém státním zřízení tehdy již samostatného Česka se tyto instituce následně znovu objevily až v polovině 90. let a lze říci, že vyrůstaly doslova jako houby po dešti na každém rohu. Jako vůbec první podobný subjekt svého druhu vznikla v roce 1996 Podnikatelská družstevní záložna, která mimochodem přežila doposud. Všímavým novinářům následně neuniklo, že zde 5 let měl uložen téměř milion korun současný český premiér a šéf ODS Petr Fiala.
Kampeličky v 90. letech
Nejen tento vrcholový politik se ale svěřil službám kampeliček. Konkrétně roku 1997 jich existovalo už 71 s celkovým počtem 21 400 členů. Potenciální zájemce tehdy lákaly především na vysoké úroky, které mohly dosáhnout až 20 %. Na druhou stranu poskytovaly úvěry nedostatečně kryté a velmi rizikové. To se jim stalo osudným. Spořitelní a úvěrní družstva se záhy dostala do finančních potíží a nemohla splácet ani vklady natož úroky.
Tehdy teprve rodící se tuzemský kapitalismus se stal svědkem několika desítek krachů. V nemalé míře se také jejich vedení dopouštělo trestné činnosti, v dobových médiích se pak objevovala četná svědectví o vytunelovaných kampeličkách. Nijak nepomohlo ani vedení neprofesionální, které doslova vyhazovalo těžko uvěřitelné částky za zbytečné reklamní kampaně. Neuváženě se investovalo, problém představovaly hlavně rozsáhlé investice do nákupu pozemků nebo nemovitostí. Chyběla i výraznější regulace těchto subjektů ze strany státu.
Vzpomenout je možno případy Východočeské družstevní záložny, Družstevní záložny Včela a 1. Třineckého spořitelního a úvěrního družstva. Jedním z mála příkladů úspěšného působení v tomto sektoru naopak budiž Fio. Stejnojmenná finanční skupina, jejíž součástí byla i družstevní záložna, se po zisku licence od ČNB oficiálně v roce 2010 transformovala na banku a na trhu působí dosud.
Masivní vlna krachování těchto finančních institucí přišla v roce 2000. Dokládají to také konkrétnější čísla. Ze 127 činných kampeliček ke konci roku 1999 jich o rok později fungovalo jen 73. Pro úplnost dodejme, že propad neskončil, o 10 let později, v roce 2009, už jich existovalo dokonce pouze 17. Navíc se z nich v té době ztratilo těžko uvěřitelných 8 miliard z celkových 11,3 miliardy korun vkladů.
Vzestup a pád 1. Družstevní záložny
Zřejmě nejznámějším případem se stal osud 1. Družstevní záložny, která byla ve své době vůbec největší záložnou v tuzemsku. Založil ji Miroslav Kalinský, muž, který se později stal i jejím generálním ředitelem. Český podnikatel začínal jako obchodník se stavebnicí LEGO, uváděla později dobová média.
Kampelička se vypracovala ve finanční ústav srovnatelný s bankou a zdálo se, že podnikavý Kalinský našel pomyslný recept na úspěch. Ještě v létě roku 1999 1. Družstevní záložna Ostrava ostatně dokonce nabízela pomoc členům Družstevní stavební záložny, která se dostala do problémů pro nedostatečnou likviditu. Sám Miroslav Kalinský ale později otevřeně přiznal, že vzhledem k omezením, které záložny měly kvůli snížení rizika, nemohly prakticky fungovat.
Jeho kampelička také jako jedna z prvních založila dceřinou firmu Družstevní holding, do níž plynuly všechny peníze z vkladů záložny. Holding měl peníze rozmnožovat, místo toho vytvořil obří ztrátu a kauza nakonec dospěla až k soudu. Za krach pak podle obžaloby byli konkrétně zodpovědní manažeři. Ti záložnu připravili zhruba o miliardu korun a nakonec nad nimi soud vyřkl verdikt ve formě nepodmíněných trestů pro celkem osm lidí po dlouhých 11 letech až v roce 2010. Celý případ se ale definitivně uzavřel až v roce 2020.
Problémy kampeliček tímto obrovským skandálem však zdaleka neskončily. V roce 2012 přišla o licenci tehdy čtvrtá největší záložna Unibon. O rok později se do problémů dostala i někdejší jednička na trhu - Metropolitní spořitelní družstvo, také ona nakonec přišla o licenci, stejně jako o rok později WPB Capital.
Zdroje
Geneze družstevních záložen, Aneta Večeřová, bakalářská práce
BAŽANTOVÁ, Ilona. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení: vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. Praha: Prospektrum, 2002. ISBN 8071751111.
ČÁP, Zdeněk, Jiří ČÁP a Miroslav MACHALA. Družstvo v novém soukromém právu a v právní praxi. Vydání první. Praha: Wolters Kluwer, 2016. 367 stran. ISBN 9788075520944.
DVOŘÁK, Tomáš. Přeměny obchodních společností a družstev. Praha: ASPI, 2008. Právnickéosoby. ISBN 9788073573768.
JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice. Praha: Grada, 2013. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-3893-2.
KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 5., přepr. a dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1994. ISBN 80-04-26059-4.
PLECHÁČEK, Ivo. Vývoj českého lidového peněžnictví. Diss. Praha, 1983
