Článek
Původ německé šlechtické rodiny Schoellerů leží ve městě Durren ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Od začátku 18. století se jeho členové začali lépe prosazovat v podnikání v řadě průmyslových odvětví. Záběr jejich činnosti byl a stále je velmi široký . Zahrnuje textilní, papírenský, cukrovarnický i ocelářský průmysl a řadu dalších.
Schoellerové postupně rozšiřovali své podnikatelské aktivity prakticky po celé Evropě a tehdejší Rakouské monarchii, resp. později Rakousko-Uhersko. Již v době císaře Františka I. se Rakousko snažilo přilákat významné průmyslníky i na své území. Dělo se tak v kontextu snah o zlepšení ekonomiky vážně poškozené napoleonskými válkami.
Rodina Schoellerů této možnosti využila a rod zapustil kořeny i na našem území. Své podnikatelské aktivity zde jedna z větví této velmi široké rodiny neustále rozšiřovala a stávala se stále významnější. Blížilo se ale divoké 20. století…
Podnikání pod značkou Schoeller u nás
Prvním městem, kam u nás Schoellerové zamířili, bylo Brno. Schoellerové v moravské metropoli zřídili továrnu na sukno. Brzy se stal ze Schoellerových mocný textilní klan , jehož členové svým kapitálem předčili ostatní brněnské podnikatele v tomto oboru. Členové rodiny u nás navazovali sociální vazby a někteří také vstoupili do politiky. Zajímavou postavou byl např. Gustav Adolf von Schoeller, člen první generace Schoellerů, která se již na Moravě narodila.
Gustav Adolf von Schoeller byl mimo jiné konzulem USA v Brně, neboť měl na Spojené státy vazby z doby, kdy v Americe jako obchodní zástupce rodiny působil. Památku na něj mají Brňané stále na očích v podobě Schoellerova paláce na Cejlu, jehož stavbu si objednal.
U toho ale nezůstalo, kromě otevření vídeňského obchodního domu Schoeller & Co. a také banky Schellerbank došlo i na otevření celých továren nebo uhelných dolů. V roce 1850 přibyl i cukrovar v Čakovicích a v roce 1857 cukrovat ve Vrdech. Právě cukrovarnictví se stalo další součástí podnikatelských aktivit rodiny a cukrovarů přibývalo. Schoellerové nakupovali také velkostatky, např. ten ve Ctěnicích u Prahy nebo v Žehušicích.
Konec první světové války a rozpad monarchie sice znamenal změnu poměrů a výraznou devalvaci šlechtického titulu, z podnikatelského hlediska se ale nic moc nezměnilo. Schoellerové dál pokračovali ve svém podnikání s tím rozdílem, že sídlo akciové společnosti Schoeller a spol. se přesunulo z Brna do Prahy.
Společnost Schoeller a spol. jako česká firma
Firma Schoeller a spol. byla počeštěna a proběhla její nostrifikace, jinými slovy stala se z ní česká firma se vším všudy. Kromě cukrovarnictví se firma zabývala ve velkém také mlékárenstvím a nadále podnikala i v dalších oborech. Většinu akcií firmy navíc v roce 1928 získala pražská Živnostenská banka .
V roce 1933 převzal českou část byznysu rodiny Phillip Alois Schoeller. Ten se do historie zapsal dost neslavně, protože začal sympatizovat s nacistickým režimem. K odsunu Phillipa Aloise Schoellera ani nemuselo dojít, odešel totiž sám do Vídně. U něj samotného o správnosti odsunu není příliš pochyb, je ale otázka, do jaké míry bylo ospravedlnitelné vyhnání všech členů rodiny, tedy i těch, kteří si s nacisty tolik nezadali.
Stačí se podívat na podnikání holdingu Schoeller Group, zjistíme, že se jedná o skutečné podnikatelské impérium a mohlo být české. Prostřednictvím odsunu jsme se sami připravili o celou součást průmyslu, smutná ukázka toho, co nás odchod všech Němců stál.
Zdroje
1) Schoellerové: Kdo vlastně byli a jak získali svou moc
2) Schoellerova továrna a vila
