Článek
Konec druhé světové války přinesl Čechům dlouho vytoužený mír a svobodu. Byla to sice svoboda dočasná, ale to v té době nikoho nenapadlo. Opojné pocity se mísily i s touhou po pomstě. Je to jistě pochopitelné, neboť šest let útlaku, jaký Češi do té doby nezažili, se na lidech nemohlo nepodepsat. Jen těžko lze však předstírat, že způsob aplikace principu kolektivní viny byl v pořádku.
Dnes už trest nepadne, všichni aktéři jsou už mrtví. Přesto má smysli si takové události jako je ta, která se udála v Ústí nad Labem v létě roku 1945 připomínat jako vzpomínku toho, kam může vést lidská nenávist rozdmýchávaná davovým šílenstvím.
Krásné Březno, 1945
Co se stalo vlastně v létě 1945 v Ústí nad Labem? Dne 31. července 1945, asi v půl čtvrté odpoledne, došlo k výbuchu muničního skladiště v Krásném Březně nedaleko Ústí nad Labem. Dalších několik desítek minut docházelo k dalším a dalším výbuchům uskladněné munice. V tomto ohnivém pekle zemřelo na 27 lidí a desítky dalších utrpěli zranění.
Nevíme, co se přesně bylo příčinou a už to pravděpodobně nikdy nezjistíme. Šlo o nešťastnou náhodu? Byl to některý z německých zajatců, kteří ve skladu pracovali? Anebo šlo snad o akci československé tajné služby, která chtěla vytvořit narativ použitelný při jednáních na postupimské konferenci, jak tvrdí jedna z konspiračních teorií? Anebo šlo o útok tzv. vlkodlaků, paramilitární organizace, která odmítala přijmout německou porážku? Ať tak či onak, v ulicích Ústí nad Labem někdo zvolal, že za výbuch mohou Němci. Přidali se další a další a za chvíli už o tom bylo přesvědčeno celé město.
Lynč v ulicích Ústí nad Labem
V létě roku 1945 museli všichni Němci nosit na rukou bílou pásku, jasné poznávací znamení. Bylo odpoledne a lidé se vraceli z práce, v ulicích bylo proto plno, těch rozhořčených, i těch, na nichž si mohli vylít zlost. Lidé začali útočit na Němce, a to způsobem, že ti byli doslova ukopáni nebo ubiti na ulicích, několik lidí bylo dokonce utopeno v požárních nádržích.
Jedním z míst, kde byly násilnosti nejhorší, byl most Dr. Edvarda Beneše. Z něj Němci shazováni do Labe, a podle svědků mezi shozenými byla i mladá německá matka s dítětem v kočárku. Lynče se nezúčastnili pouze civilisté, ale ochotně se přidali také sovětští vojáci a příslušníci Československé armády.
Není úplně jasné, kolik lidí ten den v Ústí nad Labem při lynčování zemřelo. Německá organizace mluvila později až o několika tisících Němců, to je zcela jistě zveličené. Realistické odhady mluví zhruba o stovce obětí. I toto číslo je hrozivé. Kdo ví, co všechno se honilo hlavou lidem, kteří dovodili, aby se jich na několik desítek minut nebo hodin stalo monstrum schopné zavraždit ženy a děti. Byla to skutečně jen frustrace z šesti let okupace? Kolik z lynčujících byli převlékači kabátů, kteří za okupaci ochotně spolupracovali? Anebo této situaci využili k tomu, aby si vyřídili účty s konkrétními lidmi či se zbavili nepohodlných svědků? Ani to už nikdy nezjistíme.
Vyšetřování
Příčiny výbuchu přijeli do Ústí vyšetřovat generál Noska a generál Ludvík Svoboda. Aniž by vyšetřování opravdu proběhlo, za viníka byli v řádu několika hodin označení němečtí záškodníci. Masakr jako takový pak neřešil vůbec nikdo. Naopak, budoucí prezident Ludvík Svoboda jej pochválil jako efektivní způsob nakládání s pátou kolonou. O příslušných trestech nemůže být ani řeč. I takovou podobu mohl mít u nás konec druhé světové války…
Zdroje
1) Kruté léto 1945: ať již muniční sklad u Ústí odpálil kdokoliv, lynč nepřežily desítky nevinných
2) Ústecký masakr (31. 7. 1945)
3) Po výbuchu v Krásném Březně následoval masakr německého obyvatelstva
