Článek
V roce 1918 se první světová válka blížila konečně ke svému konci a bylo zřejmé, že Rakousko-Uhersko bude stát na straně poražených. A co víc, nevyhnutelným se stal jeho rozpad i přes upřímně míněnou snahu nového císaře Karla I. o reformu státu.
Především díky činnosti zahraniční československé akci začaly již předtím mocnosti Dohody (Spojené státy, Velká Británie, Francie a Itálie) podporovat myšlenku samostatných národních států ve střední Evropě. Velký podíl na tom, že se mezi ně mělo zařadit i Československo, měla osobnost Tomáše Garrigue Masaryka či činnost československých legií na všech hlavních válečných frontách, především pak v Rusku.
Zatímco Masaryk, později ve spolupráci s Edvardem Benešem a Milan Rastislavem Štefánikem, působili v zahraničí, na domácí půdě se politická elita organizovala do tzv. Maffie. Jejím členem byl před odchodem do exilu i Edvard Beneš, kromě něj pak Karel Kramář, Alois Rašín, Přemysl Šámal, Josef Scheiner, František Soukup, Jiří Stříbrný či Antonín Švehla.
Rakousko-uherské úřady proti nim zasáhly a např. Kramář či Švehla skončili ve vězení s výhledem na trest smrti. Po smrti císaře Františka Josefa I. nastoupil na trůn Karel I. a v rámci jeho amnestie bylo mnoho politických vězňů propuštěno. Ve chvíli, kdy se porážka centrálních mocností včetně Rakouska-Uherska blížila, tak mohli opět zaujmout svá místa v čele národa.
Vznik republiky se blíží
V roce 1918 se situace stávala pro vznik nového samostatného českého státu mimořádně příznivou a koncem června 1918 byla Masarykova Československá národní rada Francií uznána jako „nejvyšší orgán spravující zájmy národa a jako první základ příští vlády československé“. V následujících měsících se potom přidaly i Velká Británie a Spojené státy.
Na domácí půdě se vytvoři tzv. Národní výbor, který politicky kopíroval výsledky voleb do říšské rady v roce 1911 v Čechách. Výbor měl celkem 42 členů, konkrétně 38 Čechů a 4 dodatečně přidané Slováky. Mezi členy Národního výboru najdeme např. zmíněného Karla Kramáře, Karla Klofáče, Aloise Rašína, spisovatele Aloise Jiráska, budoucího arcibiskupa Františka Kordače či novináře Jiřího Stříbrného. Ze Slováků je nejznámějším jménem asi Vavro Šrobár. Členové Národního výboru se dnes označují jako „Muži 28. října“.
V říjnu 1918 se Karel I. zoufale snažil o záchranu monarchie a odeslal americkému prezidentu Wilsonovi nabídku, která obsahovala širokou autonomii pro Čechy v rámci monarchie (pro Slováky však nikoliv). Ve stejné době však zaslal Wilsonovi text, který byl později označen jako tzv. Washingtonská deklarace, i T. G. Masaryk. V duchu tohoto textu Wilson císaři Karlovi odpověděl a postavil se jednoznačně na stranu Masaryka a jasně uvedl, že pouhá autonomie není dostatečná nabídka. Mír potom prezident Wilson přímo podmínil uznáním samostatnosti Čechů a Slováků.
Dne 26. října 1918 vypověděl Císař Karel I. spojenectví Německu a o den později přijal podmínky prezidenta Wilsona prostřednictvím tzv. Andrássyho nóty. Jeviště pro vznik Československa bylo připraveno.
Průběh 28. října 1918
Na ráno bylo v pražském Obecním domě naplánováno jednání Národního výboru. N2kteří jeho členové, především Karel Kramář byli v té době v Ženevě, kde s Edvardem Benešem jednali o budoucí podobě nového státu. Účastníci jednání již o Andrássyho nótě věděli, nepovažovali jí však zatím za oficiální akt Rakousko-uherské kapitulace. Právě na ní chtěli s vyhlášením samostatného Československa počkat.
Události ale nabraly rychlý spád. Kolem deváté hodiny ráno převzali Antonín Švehla a František Soukup strategicky významný Obilní ústav. Ve stejnou dobu pak také začaly vycházet noviny a v nich i informace o Andrássyho nótě. Lidé se začali shromažďovat a na rozdíl od politiků jí za kapitulaci považovali. Začalo se tedy slavit, strhávaly se státní znaky a symboly, zpívalo se.
Pod tlakem všeobecného nadšení na tuto interpretaci přistoupil i Národní výbor a jeho zástupci vyrazili do kanceláře místodržitelství. Místodržitel Kosina po chvíli kapituluje a kancelář výboru předává. Nebezpečnější situace ale byla na Václavském náměstí. Proti slavícím davům totiž vyrazilo vojsko.
Velitel pražské posádky Zantoni ve skutečnosti nevěděl, jak má postupovat. Po jednání s některými členy Národního výboru ale vojáky stáhl a rozhodl se neklást odpor akcím Národního výboru.
Kolem šesté hodiny večer nadešel potom onen okamžik, na který český národ čekal 300 let. Národní výbor vydal „zákon ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu československého“, jehož autorem byl Alois Rašín.
Zdroje
1) Washingtonská deklarace, Paříž, 18. října 1918
2) Online reportáž: Buďte u vzniku samostatného Československa
