Článek
Najednou o něm ví i ti, pro které dřív nebyla dětská psychologie téma. Snad možná i proto, že se na sociálních sítích vyrojily diskuze, jak si může psycholog sáhnout na život - ačkoliv zatím policie nepotvrdila sebevraždu a píše se jen o tom, že nic nenasvědčuje cizímu zavinění.
Mluví se o usměvavé depresi
Další na internetu píšou, že jde o příklad usměvavé deprese, o které se v naší společnosti zatím tolik nehovoří. Jde o typ, při které jedinec navenek působí šťastně, spokojeně nebo dokonce úspěšně, ale uvnitř trpí hlubokými pocity smutku, prázdnoty a beznaděje. Tito lidé často skrývají své skutečné emoce a problémy před okolím, což může jejich situaci ještě zhoršit. Ostatní mnohdy ani netuší, že něco není v pořádku.
Lidé s „smiling depression“ často trpí hlubokými pocity prázdnoty a bezvýchodnosti. Zdá se, že jsou aktivní a energičtí, uvnitř mohou být velmi unavení, jak emocionálně, tak fyzicky. A i když se zapojují do společenských aktivit nebo vykonávají běžné činnosti, nedokáží si je skutečně užívat.
Proč se smutní lidé usmívají?
Lidé s touto formou deprese se usmívají nebo působí šťastně, protože mají často obavy, že by jejich deprese mohla být nepochopena nebo by je společnost odsoudila za jejich „slabost“. Mohou mít také pocit, že musí být silní pro ostatní nebo že ukázat své pravé emoce znamená selhat v očích svých nejbližších.
Stále častěji se také v souvislosti s aktuálním světem mluví o sociálních očekáváních. Tlak být šťastný, úspěšný a mít vše pod kontrolou, je stále větší.
Jedním z největších rizik této formy deprese je, že okolí často nevnímá, jak vážná situace skutečně je, protože si lidé z jejich okolí mohou myslet, že dotyčný člověk je v pořádku. To může vést k tomu, že se jedinec nevyhledá pomoc, a tím pádem může jeho stav dále eskalovat.
Psychické zdraví se stále zlehčuje
Zda právě usměvavá deprese byla tíhou, kterou Radek Ptáček skrýval v sobě, neví nikdo z nás. Ale fakt, že se o takových psychických stavech začíná mluvit, že se diskutuje o tom, že psycholog je také jen člověk, který má své problémy - a ty nemusí ve chvíli nejtěžší unést… To je pro společnost více než prospěšné. A deprese není jediné téma, které teď rozvířilo vody v souvislosti s jeho nečekaným odchodem.
Bojoval za vymýcení fyzických trestů
Škoda facky, která padne vedle, říká se u nás. Nebo také, že jedna na zadek ještě nikomu neuškodila. Jenže to není pravda, a právě o tom mluvil Radek Ptáček stále dokola. V mnoha kulturách byly fyzické tresty přitom dlouho považovány za účinný nástroj pro udržení potřebné disciplíny. Myšlenka, že „bití formuje charakter“, je dodnes hluboce zakořeněna v rodičích, kteří se tím řídí při výchově dětí. Rodiče věřili, že fyzické tresty dítě poučí a naučí ho, jak se chovat správně.
Pohled na výchovu dětí se však postupně - ačkoliv mnohdy jen velmi těžce - mění. S rozvojem psychologie a pedagogiky se začaly objevovat studie, které poukazovaly na škodlivé účinky fyzických trestů, jak na psychickou, tak fyzickou pohodu dětí. A ačkoliv za života Radka Ptáčka se videa, kde o tom mluví, nijak významně nešířila, byť byl součástí mnoha důležitých projektů, teď je z nich virální materiál a lidé hojně sdílí vše, co řekl.
Poslední vzkaz
A stejně tak sdílí jeho poslední slova, která na sociální sítě Radek Ptáček napsal. Až teď je z nich cítit, že se jimi možná loučil. "Kdybych měl říct, po 25 letech v psychologii, co je v životě důležité? Láska, láska, láska…vlastně nic jiného. Pečujte o vztahy, protože jedině vztahy vás dají dobrý život. Můžete dobře jíst, sportovat, ale když nemáte vztahy, je to stejně jedno. Nehledejte elixír dlouhého života, máte ho možná vedle sebe… Pečujte o toho druhého víc než o sebe… A jestli bych měl definovat to, co v životě opravdu zabíjí, je to samota… Samota vás zničí…pomalu a spolehlivě. Vztahy vás udrží při životě a dají vám „život věčný a vděčný“… milujte život…jo a k mým oblíbeným tématům: opravdu nebijte děti, opravdu je to naprosto zbytečný, jde to a lépe i bez toho…nezapomeňte, že děti by se s vámi měli cítit bezpečně…ne se bát, kdy zase nějaké přiletí…“
A jen pár dní předtím sdílel slova, že „nejsi tím, co se ti stane“. Tak na to dbejme. Aby z jeho slov, činů i výzkumů čerpalo mnoho generací po nás, aby jeho videa nebyla populární jen kvůli tragédii, která je teď těžká zejména pro jeho nejbližší. Média umí dát někomu prostor, dostat ho do povědomí. A občas z důvodu, který je velmi smutný a v mnohém nepochopitelný. Jeho slova však pomáhají dál, ačkoliv už mezi námi není.
Není důvod, proč bychom měli bít děti
Děkujme však za to, že i teď se jeho slova dostávají k těm, kteří je slyšet mají. Že pohlavek není argument a jen proto, že si to dítě porodíte, neznamená, že mu můžete svévolně způsobovat bolest. A když vás uhodí také, říkat „tytyty, to se nedělá“. Ano, nedělá. Pamatujme na to i ve chvíli, až nám takzvaně rupnou nervy. A pokud ne, opakování je matka moudrosti. Tak níže.
- Psychické trauma: Fyzické tresty mohou způsobit trvalé emocionální trauma. Dítě, které je často fyzicky trestáno, může mít pocit méněcennosti, nedostatečné hodnoty nebo přijmout za holý fakt, že není svými rodiči milováno.
- Zvýšená agrese: Děti, které jsou fyzicky trestány, mohou tento způsob chování přenášet do svých vztahů s ostatními. Násilí se pro ně může stát normou, a to jak v mezilidských vztazích, tak při řešení např. partnerských konfliktů.
- Poškození vztahů: Fyzické tresty mohou oslabit důvěru mezi rodičem a dítětem. Děti mohou začít své rodiče vnímat jako někoho, kdo jim způsobuje bolest, místo osoby, která by jim měla poskytovat ochranu a bezpečí ve chvílích, kdy samy nezvládají své emoce.
- Nedostatečné řešení problémů: Fyzický trest dítě neučí, jak správně řešit konflikty nebo situace, ve kterých se dopustilo chyby. Spíše vyvolává strach a poslušnost bez pochopení důvodu trestu nebo správného řešení problému.
- Nízké sebevědomí: Dítě, které je často trestáno fyzicky, může mít v dospělosti nízké sebevědomí a ztrácet víru ve své schopnosti tak, že mnohdy ani nic nového nezkusí. Tento pocit může přetrvávat i v dospělosti.
Děkujeme, pane profesore. Budiž vám země lehká…
