Článek
Moje matka po mém porodu usoudila, že ani nová životní kapitola nezajistí, že spolu budeme konečně vycházet. Nenáviděla jsem její názory na život, jak se na každého povyšovala, pila litry alkoholu a měla pocit, že je za každých okolností nejdůležitější. Tak nějak oprávněně jsem cítila, že bez takové atmosféry se moje dcera bez problémů obejde. Jenže to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.
Tohle myslíš vážně, mami?
Oznámila mi, že mě sice vídat nechce, protože jsem se podle jejího měřítka „nepovedla“, Valerii ale ano. A beze mě. Poprvé jsem zůstala jako opařená. Na tohle má vážně nárok? A tak jsem se hádala, že jí malé miminko prostě půjčovat nebudu, jestli se nezbláznila.
Za týden mi zavolal její právník, že má jako babička nárok na kontakt se svou vnučkou. Hádala jsem se až do krve, dceři bylo jen pár měsíců. Ona má právo vídat moji dceru beze mě? Ptala jsem se taky právníků, každý na to měl jiný názor.
Když nekojíte, máte smůlu
Opakovaně mi bylo řečeno, že když nekojím, není důvod, aby babička nevzala svoji vnučku na procházku. Argumentovala jsem tím, že pije, že kouří u kočárku. Nic nemělo význam. Bylo mi řečeno, že pokud chci zákaz styku, mám jít k soudu.
Když jsem jednou odmítala otevřít, matka vyhrožovala, že na mě zavolá policajty. Nechtěla jsem scénu před sousedy, a tak jsem Valerii oblékla a šla s babičkou v kočárku na procházku. Někdy mám pocit, že mě matka mojí vlastní dcerou vydírá. Jenže, co mám dělat, když stojí všichni proti mě?
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Soňou
