Článek
Každý měsíc jsme byli na nule, někdy i pod ní. Vybírali jsme kreditní karty, brali si malé půjčky. Dlouho jsem to dusila v sobě, ale jednoho večera jsem to prostě nevydržela a řekla mu, že s tím musíme něco udělat. Že takhle žít nemůžeme.
Takové překvapení jsem nečekala
Čekala jsem, že si spolu sedneme a vymyslíme plán. Že se podíváme na naše výdaje, nebo si rozdělíme víc práce. Možná že já zkusím nějakou práci z domova. Jenže to, co mi navrhl, mě zaskočilo jako nikdy.
Bez jakéhokoliv ostychu mi řekl, že bych si mohla založit profil na té platformě OnlyFans, jak je teď tolik populární. Já sama tomu moc nerozumí, ale prý, že dneska si tam přivydělává spousta žen, a některé si vydělají i desítky tisíc měsíčně. „Máš pořád hezký tělo,“ dodal s klidem. „Stačí fotky v prádle. Nemusíš ukazovat všechno.“
Zamrazilo mě. Ne proto, že bych snad byla puritánská. Ale protože to říkal tak suše, bez empatie, bez přemýšlení, co to se mnou udělá. Jako by ze mě udělal zboží. Jako bych byla řešení, investice s rychlou návratností. Ne partnerka, ne matka jeho dětí, ale objekt k prodeji.
Opravdu jsem na prodej?
Snažila jsem se mu vysvětlit, jak se cítím. Že je to pro mě zraňující. On ale tvrdil, že je to jen nápad, že mi přece nic nenutí, jen hledá způsoby, jak si pomoci. Že to dneska dělá každá druhá. Jenže já nejsem každá druhá. A hlavně, tohle není cesta, kterou bych chtěla jít. Ani kvůli penězům.
Od té chvíle se mezi námi něco změnilo. Já v něm vidím někoho jiného. A on mě možná vidí jako tu, co nechce vydělat domů peníze navíc. Jsme spolu dál, ale něco mezi námi zůstalo, takové tiché dusno. Přemýšlím, jestli to byl jen jeden nešikovný nápad. Nebo jestli to ukázalo, jak moc se od sebe už nějaký ten čas vzdalujeme?
Zdroj: Elena I., Praha
