Je to tunel?! Není to tunel? (3.)

Udělejme si spolu závěrečnou a stručnou sumarizaci celého problému (ne)vracení přeplatků zákazníkům.

Dodavatel uzavřel období a posílá fa zákazníkovi. Na účtu zálohových plateb vznikl přeplatek např. 510,-. Zálohy jsou stanoveny ve výši 680,- . Ve fa uvádí dodavatel pro zákazníka sdělení, že přeplatek vyúčtování bude použitý k úhradě záloh na další období.

(Obr. „C“ - upozornění dodavatele, že přeplatek je použit k úhradě záloh a chybějící položka vraceného přeplatku… ani samostatně, ani v součtu přijatých plateb, viz. Obr. „A“.)

Chtělo by se říci, dobrá zpráva pro odběratele, potažmo, zákazníka?

Ne, ne, jsme v reálném kapitalismu – pojďme se spolu podívat, co se děje s odběratelem ušetřeným obnosem dále a proč je v našem vesmíru každý dobrý skutek po zásluze potrestán.

(Obr. „B“ - drobným písmem faktory pro výpočet zálohy.)

Začíná účetní období a dodavatel vytvořil pro zákazníka nový kalendář – rozpis zálohových plateb pro nové období. Z období minulého dluží přeplatek zákazníkovi.
Dodavatel, jako silnější ze smluvních stran, si svůj dluh odečte formou snížených, dosud nevybraných záloh, viz “ přeplatek vyúčtování bude použitý k úhradě záloh“.
Princip není nikterak složitý – zákazník zaplatí snížené zálohy o daný přeplatek, tyto však jsou (mají a měly by být) ovšem dorovnány z přeplatku zákazníka – nyní dluhu dodavatele.

Zůstávají (měly by zůstat) tedy pro konečné zúčtování ve stejné výši plánovaných. Potud teorie. Jaká je však praxe?

(Obr. „A“ - zobrazení snížených záloh a jejich celkový součet, bez započtení uhrazení záloh z přeplatku - v tomto případě, bez dorovnání rozdílu z účtu přeplatku, je jeho výše opět stržena zákazníkovi a dluh přeplatku se tím nejenom neuhradí, ale on se tímto postupem zdvojnásobí!, dále použito v Rekapitulaci, viz. Obr. „C“.)

Dodavatel si odečte svůj dluh z účetního oddílu zálohových plateb, pro jistotu přednostně na začátku období, v několika málo platbách. O toto snížení, o tento přeplatek, je zároveň snížený i úhrn zálohových plateb a jedině s tímto výsledkem se počítá i při konečném vyúčtování. (kolizní prvek)
Výše záloh není zachována v původní výši, přeplatek tedy není navrácen, navíc podivným snížením plánovaných záloh dochází ke zvýšení potenciálu vzniku nechtěného budoucího nedoplatku. (potenciální kolizní prvek)
Z doložené kopie je zřejmé, že dodavatel neuhradil ani přeplatek z minulého období, ale navíc, odečetl tento ještě jednou z přehledu plateb budoucích, i když v přehledu má jednoznačnou poznámku, že je snížená či zcela zrušená platba hrazena přeplatkem. (kolizní prvek)
Toto se však neprojeví nikde v konečném součtu, v žádné rekapitulaci.
Pro jistotu ještě doložen součet z daňové rekapitulace.

(Obr. „D“, drobným písmem odkaz na legislativou daný rámec podnikání dodavatele a v Rekapitulaci, včetně daňové - opět chybějící položka přeplatku a opět použitý pouze prostý součet záloh od zákazníka, bez slibované kompenzace, náhrady z účtu přeplatku.)

I proto je jedno, jaký počet záloh i jaká výše zálohy je stanovena. Jde o to, že oni dodavatelé udělají jen první krok, sníží zálohy, ale neudělají 2. krok. Pro konečné zúčtování musí počítat s původní, plánovanou výší, aby se tam plusově promítl konkrétní přeplatek. Oni naopak tímto nejenom nevrátí dluh zákazníkovi, ale v případě následného nedoplatku, díky oněm sníženým zálohám (dodavatel dále s přeplatkem nekalkuluje! - počítá pouze s úhrnem záloh, snížených o dlužný přeplatek) tak zákazník přichází nejen o dlužný přeplatek, ale ještě jednou o hodnotu snížení záloh současných.
Takže vlastně jednou mu přeplatek nevrátí, podruhé mu ho strhnou v předpisu záloh a v případě nedoplatku opět (po odečtu úhrnu záloh, sníženého o přeplatek) celý nedoplatek opět hradí v plné výši!
Navíc… mu dodavatel v jím spočítaných a předepsaných zálohách, které mu vzápětí o daný přeplatek sníží, vyvolává reálnou možnost vzniku, již tak nechtěného, vyššího nedoplatku.

Ještě jedna vysvětlující odbočka:

Pokud budu hradit zálohové platby bez přeplatku - budu je hradit z jediného zdroje, z účtu zákazníka.

Pokud budu hradit zálohové platby s přeplatkem - budu je moci hradit ze dvou zdrojů, z mého účtu a z účtu, na kterém je veden konkrétní přeplatek. Takto to konečně deklaruje i dodavatel v jeho fakturách.

I proto se mé platby záloh v prvním kroku sníží o onen přeplatek - tak abych nemusel jeho výši platit já, ale dodavatel. Za tím ale musí logicky následovat krok druhý, a to je dorovnání, úhrada takto snížených plateb z účtu dodavatele, na kterém je veden přeplatek. Bohužel se tak ale nestane.

Tímto by se dluh měl srovnat. Protože ale dodavatel z nějakých neznámých důvodů tento druhý krok - dofinancování výše záloh z účtu přeplatku - neprovede, nedojde ani ke splacení dluhu dodavatele, ani k řádnému a předepsanému výběru zálohových plateb. Na konci období vykazuje účet přijatých plateb od zákazníka manko ve výši přeplatku, který na účet zákazníka měl uhradit dodavatel.