Článek
Stejně ale nechápu, jak se mohlo astma tak dobře schovávat před stetoskopem mého osobního lékaře, který mi s ním při každé návštěvě luxoval prsa. Teprve zpětně, když jsem si pouštěl mnou natočená stará domácí videa, jsem si povšiml, že téměř na všech byl slyšet čísi těžký dech a sípání. Docvaklo mi, že jsem to byl asi já. Zvlášť výživný zvukový podtext mělo jedno mé video z Prachovských skal se záběrem z císařských schodů směrem dolů do rokle.
Po zhruba pěti letech od návštěvy zubaře začalo mé astma o sobě dávat vědět čím dál častěji. Zprvu jsem pociťoval silný tlak a pálení na hrudi jen při zvýšené námaze, později ho začalo doprovázet mrtvení rukou a bolest ve spodní čelisti. Nakonec už nebylo ani potřeba zvýšené fyzické námahy, stačila pouze nějaká stresující situace, nebo přechod z tepla do zimy či naopak.
Tyto stavy byly čím dál častější. Už neplatilo, že šest dní byl člověk bez potíží, a jeden den v týdnu lapal po dechu. Pak už to bylo přesně naopak: šest dní se mi dýchalo špatně, a když bůh dal, jeden den mi bylo dobře. Kdo to nikdy nezažil, nepochopí, že se můžete radovat z toho, že můžete normálně dýchat.
Měl jsem vypozorováno, že dechové potíže častěji přicházely po nadměrné konzumaci jídla a hlavně sladkého. Zkusil jsem s tím něco udělat, ale stejně - astma mi nedovolovalo sportovat; jezdit na kole, plavat nebo běhat. Obtížná byla dokonce i chůze do schodů nebo mírného kopce, později už i po rovince. Když jsem večer ulehl do postele, plíce vydávaly zvuk tří různých varhanních píšťal.
Nejstrašlivějším projevem astma ale byly noční panické ataky z důvodu silného pálení plic a dechové nedostatečnosti. Nepřeháním, v těch situacích jsem si myslel, že je to můj konec, a že umřu na udušení. Mnozí se asi podiví tomu, proč jsem nenavštívil svého lékaře, který by mi předepsal nějaké prášky a nezačal se léčit.
Jenže to jsem jako zapřisáhlý nepřítel cpaní chemie do vlastního těla nechtěl. A tak jsem začal zkoušet alternativní postupy.
Velmi rychle jsem zjistil, že k výraznému snížení astmatických potíží přispívá redukce stravy, totální vynechání cukrů (které přispívají k vytváření zánětů v těle), úplné se zřeknutí alkoholu a více pohybu. Přestal jsem se cpát chlebem namazaným sádlem s jemně nasekanou cibulí, konec bylo bůčku a klobás, stejně jako Kofily nebo bonbonů Vexta. Už po týdnu jsem se začal cítit líp a za dva týdny jsem už začal opět žít, bez obav, že mi bude hůř a hůř.
Nemusíte věřit, ale po jednom měsíci „asketického života“ mám pocit, že jsem omládl o dvacet let: zase proháním kolo (z elektrického jsem přesedlal zpět na klasické šlapací) a při venčení našich psů při chůzi do kopce nelapám po dechu. Vypadá to, že jsem se po mnoha letech zbavil astma, respektive všech jeho nejhorších příznaků, které v poslední době tak negativně ovlivňovaly kvalitu mého života.
Tělo je dokonalý nástroj, kterému musíme umět naslouchat a když začne dávat signály, tak je nemáme ignorovat. Umí si samo poradit s většinou nemocí, včetně astma. Jen mu musíme trochu pomoci. Třeba tím, že si uvědomíme co děláme špatně a stanovíme si cíl – zdravý životní styl. A pokud v sobě najdeme dostatek vůle, kázně a vytrvalosti, nemoci se nám vyhnou obloukem. Co si o tom myslíte?
