Článek
Svoji úplně první jízdu autobusem jsem absolvoval v rámci školního výletu z Brna do Lednice, kde jsme měli navštívit zámek, park a skleník, a podívat se i na rybníky a minaret. Když jsem projížděli Dolními Věstonicemi, učitelka zvolala: „Děti, podívejte se, právě projíždíme Sklepní ulicí, napravo jsou vinné sklepy, a když se podíváte na druhou stranu, uvidíte pod silnicí říční koryto Dyje.“ Aby moje dětská hlavička viděla obé, kmitala z jedné strany na druhou tak rychle, že vlastně neviděla vůbec nic.
Autobusem jsem až do svých 15 let nejezdil, nebylo proč. Naši měli auto, s kterým se vyráželo na cesty tak 3× do roka, školu jsem měl přes ulici, do centra Brna se dalo dojít pěšky, a na brněnský prígl jsem jezdíval na kole bez přehazovačky.
Jízd autobusem jsem si tedy do sytosti užil až po přestěhování z Brna do Žatce, a to každý den po čtyři roky studia na strojní průmyslovce v Chomutově. Nejoblíbenějším místem v autobuse byla „čtyřka“ (sedadla naproti sobě), na kterých se mazala karetní hra sedma. Autobusem jsem později jezdíval také každý den z Brna Řečkovic do mého prvního zaměstnání v podniku ZETOR v Brně Líšni. Jenže pak jsem se přestěhoval z Řečkovic právě do nové Líšně a do své kanceláře v Zetoru jsem to měl přesně 8 minut chůze. S autobusy byl – po zakoupení mého prvního auta – potom definitivně konec.
Málem bych zapomněl říct jedno: na tom školním výletu do Lednice jsme jeli autobusem, který měl motor mezi řidičem a nástupními dveřmi. Motor přikrýval dekl z červené koženky. Když autobus jel, dekl se otřásal, a uličkou se nesl dým spáleného benzínu. Nebo nafty? Nevím, ale pach to byl náramnej, a vždy dokázal překonat „vůni venkova“. Ta třesoucí se věc ale měla své kouzlo, zvlášť pro nás děcka. Jen vyvoleným se dostalo té cti, že si mohli na chvíli osedlat dekl jako neklidnou kobylu a chvíli si připadat jako ředitel autobusu…
kryt motoru na kterém jsme občas sedávali. Kdy? V roce 1962?
No nic, konec vzpomínek, o jízdách autobusem bych mohl vyprávět dlouho, ale jde mi o něco jiného: vzpomenete si ještě na vaši úplně první jízdu autobusem? Poznáte, kterým typem autobusu jste jeli úplně poprvé? Prosím, v přiložené anketě zvolte podle fotografie číslo autobusu, na který si ještě pamatujete. Vlastně budeme soutěžit o největšího pamětníka. Neříkejte, že si pamatujete ještě starší „hrkačky“. A nebo naopak, že si na žádný z těchto čtyř autobusů vůbec nepamatujete.
Tak jdeme na to: který nejstarší autobus si pamatujete?
Autobus číslo 1
Autobus číslo 2
Autobus číslo 3
Autobus číslo 4
Dík všem za hlasování. A pokud zavzpomínáte v diskuzi, nebude to mít chybu.
Anketa
Zdroje:
https://www.busportal.cz/clanek/veteran-bus-kriz-17633
https://breclavsky.denik.cz/ctenar-reporter/telnice-veteran-bus-kriz-autobusy-veterani-oprava-akce-auta-motorky-nakladaky.html
