Článek
Ačkoliv se narodil ve Vídni v rodině kočovného herce, jako malý chlapec přišel s rodiči počátkem 20. století do Boskovic. Rodina bydlela přímo v boskovickém židovském ghettu v Plačkově ulici v domě č. 39, kde dnes sídlí restaurace U Rudyho.
Venkovní posezení U Rudyho (na snímku budova se zahrádkou vlevo)
Malý Herschel zde navštěvoval židovskou německou školu, která sídlila v budově tehdejšího židovského obecního domu pár desítek metrů od jeho bydliště.
Obecní židovský dům, později německá škola
německá škola v Boskovicích
S jeho pobytem v Boskovicích se pojí slavná historka, která podle pamětníků předznamenala jeho pozdější dráhu. Když mu bylo zhruba 12 let, hrál si s kamarády na římského císaře Nerona. Protože k roli potřeboval hořící Řím, zapálil s dětmi jeden z boskovických mlýnů na říčce Bělé.
říčka Bělá u arboreta Šmelcovna
Když se k požáru sběhli místní obyvatelé, chlapec pohotově tvrdil, že měl „vizi“, podle které se ve sklepě mlýna skrývá známý lupič Johann Georg Grasel a on ho chtěl kouřem vyhnat. Že byl Grasel už téměř století po smrti, mu tehdy nevadilo – a historku o ohni později sám Hanussen vydával za úplně první projev svých jasnovideckých schopností.
Jasnovideckou celebritu první velikosti z něj udělal až „Litoměřický proces“. V tehdejším Československu byl Hanussen zažalován za podvod a šarlatánství. Soudce byl skeptický a chtěl důkaz. Hanussen tedy přímo v soudní síni předvedl experiment: nechal si zavázat oči a přesně popsal, co má soudce v kapsách, jaké dokumenty leží v zamčeném šuplíku jeho stolu a detailně popsal dům a rodinu jednoho z přísedících. Soud ho na základě toho osvobodil. Jak to udělal?
Hanussen věděl, že jde o všechno. Jeho lidé týdny před procesem v Litoměřicích sháněli informace o soudních úřednících, podplatili uklízečku, která jim ukázala pracovnu soudce, a zmapovali jeho zvyky. U soudu pak Hanussen jen dramaticky prodal to, co si předem nastudoval.
Jeho dobrodružná a neklidná povaha ho brzy vedla k tomu, že Boskovice i rodinu opustil, přidal se k cirkusu a vydal se na dráhu iluzionisty. Svůj židovský původ začal maskovat skandinávským pseudonymem Erik Jan Hanussen a v Německu se vypracoval v celebritu okultismu, která pomáhala nacistům k moci.
Pořádal večírky na luxusní jachtě a v Berlíně vybudoval svůj „Palác okultismu“. Údajně měl přístup i k Adolfu Hitlerovi, kterého měl prý učit „mediálnímu vystupování“ a umění „strhnout masy“.
Vztah mezi Adolfem Hitlerem a Erikem Janem Hanussenem je dodnes zahalen tajemstvím. Podle řady publicistických zdrojů a literárních zpracování se Hitler s Hanussenem měl setkal v létě roku 1932. Hitler, který si potrpěl na teatrální vystupování, měl v té době údajně trpět trémou nebo depresemi z toho, že nedokáže plně strhnout obrovské davy.
Erik Jan Hanussen (2. června 1889, Ottakring – 25. března 1933, Berlín)
Hanussen, jakožto mistr hypnózy, psychologie a jevištního umění, měl Hitlera naučit práci s dramatickými pauzami (začít mluvit až po dlouhém tichu, kdy napětí v sále vrcholí) a také specifická, agresivní gesta rukou, včetně slavného zatínání pěstí a rázného sekání vzduchem.
Tuto teorii podporuje fakt, že Hanussen v té době prokazatelně finančně sponzoroval berlínské velitele SA (např. Wolfa-Heinricha von Helldorffa) a pohyboval se v nejvyšších nacistických kruzích.
Jenže Hanussen byl zároveň geniální marketér a velmi rád šířil mýty o svém vlivu na mocné, aby zvýšil cenu svých vlastních seancí a okultních časopisů. Ostatně je známo, že Hitler své pověstné pózy trénoval mnohem dříve (už ve 20. letech) před zrcadlem a s dvorním fotografem Heinrichem Hoffmannem, který ho při tom fotil, aby Hitler viděl, jak působí na lidi.
Paradoxně Hanussenova schopnost „předvídat“ věci (včetně požáru berlínského Říšského sněmu v roce 1933, o kterém jako prominentní spojenec nacistů věděl zákulisní informace a „propálil je“) se mu stala osudnou. Příslušníci SA ho v březnu 1933 odvlékli z domova a v lese zavraždili, protože věděl nebezpečně příliš mnoho – a navíc byl nacistickým režimem nenáviděný Žid.
Anketa
Budova bývalé židovské školy v Boskovicích, kam jako kluk chodil, však jeho příběh připomíná dodnes.
Tematicky příbuzné články:
Zdroje:
