První hradiště Slovanů. Před Velkou Moravou spíše jednoduchá dočasná útočiště. A kde bydlel kníže?

Ve své knize Temné počátky českých dějin zmiňuji často v jednotlivých příbězích příklad jakéhosi „obchodního centra“ lokálního významu na soutoku Olšavy s Moravou. V podstatě tam situuji hypotetickou obchodní křižovatku, kde mohli nabízet své zboží zahraniční kupci. Nabízí se otázka, jak podobné významnější vesnice vlastně fungovaly. Je zjevné, že díky své poloze měly oproti běžným Oráčinám či Vrbicím jistou výhodu. Mohla být taková sídla opevněná nějakým dřevohlinitým valem? Šlo tedy o hradiště v počáteční fázi rozvoje? V tomto případě asi ne – byly to prostě osady na křižovatce cest, které nemusely být nijak speciálně chráněné. Kousek od tohoto soutoku dnes leží Uherské Hradiště a je známo, že nedaleko od něj se nacházelo Staré Město, jedno z velkomoravských centrálních hradišť.

Skutečná hradiště – to znamená opevněná sídla velmožů, vojvodů, vladyků či jiných místních vládců – máme na našem území doložená až v období velkomoravském. Nicméně třeba na Valech u Mikulčic, kde se možná rozkládala „nevýslovná pevnost“ knížete Rastislava, existovalo osídlení už v 7. až 8. století a pravděpodobně tam stálo i nějaké prvotní hradiště. Byť je otázka, zda bychom ho v tehdejší mluvě takto nazvali. I většina dalších velkomoravských hradišť (Staré Město, Pohansko u Břeclavi a další) zřejmě vznikla na starších základech. V Čechách také víme o raném osídlení na Staré Kouřimi, Dobravčicích, Libici a dalších místech, kde později stávala hradiště. Velké výzkumy probíhají už nějakou dobu na Klučově u Českého Brodu a také na Levém Hradci, snad původním sídle Přemyslovců před Prahou. To, že dnes nemáme starší podobu hradišť kvůli pozdější výstavbě přesně doloženou a zmapovanou, na věci samé nic nemění. Ostatně jednoduchá i poměrně sofistikovaná hradiště si lidé stavěli už v pravěku.

Jak mohlo hradiště v 8. století vypadat? Co vlastně dělá hradiště hradištěm? Na základě znalostí pozdějších velkomoravských a českých přemyslovských hradišť ho archeologové definují jako místo chráněné jednak terénem, jednak mohutným opevněním – tedy hradbou a příkopem, což znamená v raném středověku kombinovanou čili složenou hradbu. Hradba přitom mohla být dřevohlinitá (dřevěné rošty vyplněné hlínou) nebo později vyskládaná z kamenů slepovaných hlínou (tedy ne čistě kamenná jako u vrcholně a pozdně středověkých hradů). V obou případech stál na vrcholu hliněného náspu plot z dřevěných kůlů. V Čechách kolem roku 800 takto opevněná hradiště neexistovala, respektive pro ně nemáme jediný důkaz. A na Moravě pravděpodobně také ne. Starší studie kladly existenci hradišť v Budči, na Libici či v Kouřimi do první poloviny 9. století, tedy blíže k roku 800, ale novější výzkumy je posouvají až do druhé poloviny 9. století.

Tím trochu nastává zmatek, protože 8. století se tradičně označuje jako starohradištní doba (středohradištní období se pak shoduje s dobou trvání Velké Moravy a mladohradištní se datuje zhruba do 10. století). Současný archeolog Michal Lutovský proto napsal příznačnou úvahu nazvanou Doba hradištní bez hradišť?. Vzdáme-li se však představy těžké kombinované hradby a vrátíme se zpět k jednodušším typům „hradišť“, která stavěli už pravěcí lidé, můžeme o hradištích mluvit i kolem roku 800.

V této „temné“ době šlo v podstatě o opevněné sídlo jedné velmožské rodiny chráněné dřevohlinitým valem. To znamenalo navršený hliněný val doplněný nahoře zaostřeným kůlovým plotem. Určitě se nejednalo o souhrnný komplex mnoha domů, řemeslnických dílen, škol a kostelů, jak to známe z velkých velkomoravských hradišť.

Pro názornost si popišme, jak vypadala pozdější velkomoravská hradiště a zkusme odvážně předpokládat, že na Moravě se této podobě mohla blížit některá sídla knížat (náčelníků, či mocnějších vladyků) už kolem roku 800, pokud zde přetrval nějaký kmenový svaz navazující na někdejší Sámovu říši.

První slovanská hradiště měla obvykle kruhový či lehce elipsovitý tvar a nebývala zvlášť rozlehlá – počítejme s průměrem od 20 do 40 metrů. Kromě samotného „paláce“ velmože (tedy většího prostornějšího domu s několika místnostmi) se do něj vešly stáje, zásobárny na obilí (aby se dalo uchránit při případném nájezdu) a několik příbytků pro vesničany, kteří v nich možná ani dlouhodobě nebydleli, ale mohli v nich najít útočiště v případě nebezpečí. Případně se tam mohli dočasně ubytovat jako hosté, když měli na hradišti nějakou práci, nebo tam pobývali z jakéhokoli jiného důvodu. Například zde mohli vykonávat stráž, protože ještě nefungovali profesionální válečníci jako v pozdějším středověku, ale téměř každý slovanský muž uměl bojovat. Proto se někteří z nich počítali k vladykově (či knížecí) družině, ač se běžně živili zemědělstvím.

Každý velmož potřeboval zázemí, které by ho dokázalo uživit. Poskytovaly mu ho zpočátku okolní vsi, ale postupem času se u hradiště vytvářelo jakési „předhradí“, protože založit si například kovárnu, pekárnu či jen zemědělskou usedlost přímo u velmožova sídla se vyplatilo. Velmož to pochopitelně podporoval a snažil se obyvatele přilehlých sídlišť chránit. Ti si později postavili na svou obranu val, byť ne tak velký a sofistikovaný jako u hradiště samotného. Tak se některá hradiště rozrůstala a vznikala z nich ona velkomoravská centra – v podstatě „dřevění předchůdci“ pozdějších středověkých měst.

Hradiště v raně slovanské době nemuselo sloužit jen jako sídlo velmože, ale taky jako obranný bod v případě nepřátelského vpádu. Což byl zřejmě případ slavného Wogastisburku, kde se roku 631 ubránil Sámo Dagobertovi. Není divu, že dodnes nevíme, kde přesně stál, protože šlo asi jen o dočasnou kůlovou hradbu s náspem. Vůbec to nemuselo být na území Čech, ale třeba i dnešního Německa, jak předpokládají někteří zahraniční badatelé.

Podobný příklad takového hradiště známe i z Čech pozdější doby. Leželo nedaleko Mělníku v místě obce zvané dnes Hradsko u Mšena a mělo velmi příhodnou polohu, protože ho ze všech stran chránily strmé pískovcové svahy. Jediná přístupová cesta tam vede po šíji široké zhruba sedmdesát metrů. Není divu, že si tohle dobře chráněné místo vybrali za své sídlo už lidé knovízské kultury v době bronzové. Už tehdy zde postavili mohutnou palisádu zapuštěnou v základovém žlabu. O útocích na hradiště se více dočtete v článku Bojová taktika a válečnictví Slovanů. Podařilo se uhájit Wogastisburg a Canburg před franským vpádem.

Pravděpodobně mohutnější a sofistikovanější opevnění zde ale postavili až Slované na přelomu 8. a 9. století. Mnozí archeologové ztotožňují Hradsko u Mšena s hradištěm zvaným Canburg, které bylo podle franských pramenů roku 805 obléháno vojskem vedeným stejnojmenným synem Karla Velikého. Tři proudy vojska o celkovém počtu až 30 tisíc mužů směřovaly do Čech, které chtěl císař přinutit k placení tributu. Češi věděli, že se takové armádě na volném poli neubrání, a tak se bránili právě na hradišti Canburg, které franské vojsko neúspěšně obléhalo čtyřicet dní. Mimochodem měl přitom zemřít jakýsi český kníže Lech, což je jediné v pramenech zmíněné jméno člověka žijícího na území Čech a Moravy mezi Sámem a velkomoravskými knížaty. Nicméně není jisté, jestli šlo opravdu o jméno nebo o nějaký titul.

Mohutné obléhání roku 805 by naznačovalo, že zde už na konci 8. století nějaké hradiště stálo, ale z této doby máme doložený pouze vnější obloukovitý dřevohlinitý val s roštovou konstrukcí a s čelní kamennou zdí zpevněnou dřevěnými kůly. Zpočátku byl široký sedm metrů a později ho rozšířili až na čtrnáct metrů. Archeologové datují jeho vybudování do počátku 9. století, mohl tedy skutečně vzniknout teprve těsně před franským tažením. Česká knížata (či tehdy ještě náčelníci českých kmenů) si mohla uvědomovat hrozící nebezpečí a prostor chráněný pískovcovými svahy určit jako výhodné místo pro dočasný tábor velkého množství lidí. Val o délce sedmdesáti metrů, který by přehradil přístupovou šíji, bylo možné vybudovat během několika týdnů – ještě než stihli Frankové přitáhnout. Teprve později, koncem 9. století či v první polovině 10. století, do vnitřního prostoru přibyl dvorec s obytnými stavbami a jámami oddělený palisádou.

Vrátíme-li se tedy zhruba do prostoru centra pozdější Velké Moravy kolem roku 800, můžeme si představit menší hradiště na místě Starého Města, odkud zdejší vladyka (který už se mohl za jistých okolností nazývat i knížetem) chránil okolní vesnice a třeba i obchodní osadu na soutoku Olšavy a Moravy. O takovém podobném hradišti s hypotetickou přítomností pozdějšího prvního křesťanského velkomoravského knížete Mojmíra se více dočtete v článku Každodennost pohanských Slovanů. Oběti bohům, rituály při narození a popravy zajatců. Popisuji tam, jak mohly vypadat oslavy a rituály na takovém protoknížecím sídle.

___________________________________________________

Literatura:

Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy, Praha 2010

Luděk Galuška: Slované, doteky předků: o životě na Moravě v 6.–10. století, Brno 2004

Lutovský, Michal – Profantová, Naďa: Sámova říše, Praha 1995.

Měřínský, Zdeněk: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I., Praha 2002.

Kačer, Jindřich: Temné počátky českých dějin, Odkud k nám přišli a jak žili první Slované, Brno 2021