Článek
13. díl
Francis Bacon na počátku novověku upozornil, že lidské poznání není zkresleno pouze nedostatkem dat, ale především systematickými omyly rozumu. Tyto omyly nazval idola – modly, klamy, které deformují náš úsudek dříve, než začneme skutečně poznávat. Nejde o jednotlivé chyby, jde o struktury myšlení. Bacon rozlišil čtyři druhy idolů idola tribus – klamy lidské přirozenosti, idola specus – klamy individuální perspektivy, idola fori – klamy jazyka a veřejné komunikace, idola theatri – klamy převzatých systémů a ideologií.
Tím otevřel zásadní téma: poznání selhává často ne proto, že by chyběla fakta, ale proto, že chybí kritická práce s pojmy, jazykem a předpoklady.
Proč je to důležité pro školství?
Vzdělávání není jen přenos informací, je to kultivace schopnosti rozlišovat. Pokud žák (a dospělý) neumí rozpoznat jazykovou manipulaci, nedokáže oddělit pojem od ideologie, nerozliší data od interpretace, stává se snadno obětí idolů tržiště i divadla. Baconův projekt byl zároveň projektem všeobecného vzdělání: rozum má být vychován k opatrnosti, přesnosti a sebekritice. Zkusme tyto idoly nyní aplikovat na současnost: „idoly“ lze velmi přesně ukázat na současném jazykovém chaosu kolem RVP, kompetencí, standardů či inkluze.
Idola tribus (idoly lidského rodu)
Zkreslení vyplývající z lidské přirozenosti jako takové. V oblasti školství se projevují například takto: Sklon k abstraktnímu zobecňování – pojmy jako „kompetence“, „gramotnost“, „wellbeing“ jsou přijímány bez přesného vymezení, protože znějí obecně pozitivně; víra v lineární pokrok – předpoklad, že každá reforma je automaticky zlepšením; nadměrná důvěra ve slovo – přesvědčení, že když je něco správně pojmenováno, je to i správně provedeno. Například pojem „kompetence“ je často přijímán jako samozřejmé dobro, aniž by bylo jasné, jak se liší od znalosti, jak je operacionalizována, jak se měří. To je typický idol rodu: lidská tendence přijímat obecné pojmy jako samozřejmé pravdy.
Idola specus (idoly jeskyně)
Zkreslení vyplývající z individuální perspektivy a profesní socializace. Ve školství učitel vnímá „kompetenci“ jinak než úředník MŠMT, inspector, rodič, akademický pracovník jinak než praktik. Každý si vytváří vlastní „jeskyni“: někdo chápe RVP jako emancipaci školy, jiný jako rozpad normy, jiný jako moderní kurikulum, další jako administrativní nástroj, případně jako průpravu na tržní uplatnění. Terminologie není sdílená, ale interpretovaná podle profesního horizontu a zkušenosti.
Idola fori (idoly tržiště)
Zkreslení vznikající jazykem v komunikaci mezi lidmi. Tady je jádro problému českého kurikulárního diskurzu. Pojmy jako „standard“, „minimální úroveň“, „výstup“, „kompetence“, „inkluze“, se používají bez jednotného výkladu, v různých dokumentech s mírně odlišným významem, politicky instrumentálně. Slovo „standard“ může znamenat: minimální požadavek, doporučenou úroveň, testovací konstrukci pro CERMAT. Pokud jazyk není přesný, systém produkuje neporozumění. To je idol tržiště v čisté podobě: slova, která zatemňují, místo aby objasňovala.
Idola theatri (idoly divadla)
Zkreslení vznikající z přejímání hotových „systémů“ a ideologií. V českém školství tato zkreslění projevují např. přejímáním terminologie EU a OECD bez hlubšího překladu do domácí tradice, přijetím konstruktivistického jazyka bez redefinice normy učiva, vírou v manažerské řízení školství, ideologickou karikaturou univerzálního jazykového modelu. Je to však jen „divadelní kulisa“: mluví se jazykem modernity, ale praktická realita zůstává jiná. Například: RVP mluví o kompetencích, přijímačky testují obsah, školy žijí mezi oběma jazyky. To je idol divadla – hra na systém bez skutečné integrace pojmů, které používá. V českém případě jde spíše o loutkové divadlo.
Není divu, že slovům už nedůvěřujeme, chceme data.
Všeobecné vzdělání
Výzvnam všeobecného vzdělávání spočívá v kultivaci tří základních funkčních rovin člověka. Za prvé pojmová rovina učí rozumět a používat jazyk a tím dává strukturu myšlení, za druhé rozlišovací rovina, která učí odlišovat správné od chybného, argument od dojmu, a za třetí mravní rovina, která vede k odpovědnosti za vlastní práci, úsudek a jednání.
Bez všeobecného vzdělání převládne idol okamžitého dojmu, jazyk se stane nástrojem moci, ideologie nahradí argument. Společnost pak může být „informační“, ale nikoli vzdělaná. Bacon by dnes varoval před slepým přijímáním systémů. Žijeme dnes ve světě, kde jazyk je zahlcen pojmy bez definic, digitální prostředí násobí idoly tržiště, ideologické rámce vytvářejí moderní idoly divadla.
A stojíme vůči tomu zcela bezbranní, bez elementárního společného základu. O to důležitější je návrat ke všeobecnému vzdělání jako k obraně rozumu.
