Článek
18. díl - předpoklady porozumění
Není problem, že má PISA vliv. Ale působí v politice vzdělávání jako gigantomanické placebo, které žije ze svého inscenování právě tak jako ze zveřejňování hodnocení národa, chráněného jako státní tajemství. Bez tohoto ranking, který sugeruje srovnatelnost i tam, kde srovnávání není ani možné, ani smysluplné, a bez plakátového výkladu výsedků by byla PISA zábavným, ale nepotřebným testem jako mnoho jiných. Ale že lze bodové odstupy mezi zeměmi přepočítávat na údajně ztracené či získané školní roky, dává ekonomii vzdělávání zcela nové možnosti. Aby se naučili řádně číst, potřebují rakouští žáci témět o dva roky víc než jejich kolegové ve Finsku nebo v Jižní Koreji. A čas jsou, jak známo, peníze. Když to jde jinde rychleji, tak to přece musí být možné i u nás doma. Nebo jinak formulováno: podpora čtení se přece vyplatí. Doslova.
Mnohdy se PISA chválí, že ve středu jejího zájmu není žádné „naučené vědění“, nýbrž že jde o porozumění problému a schopnost řešení, tedy o předpoklady úspěšného učení v dalším životě. Mnozí v souvslosti s PISA dokonce nábožně mluví o „vizi obsáhlého základního vzdělání“, jež má prý nyní směřovat k tomu, abychom uměli zvládat „relevantní otázky každodennosti“. Inu, i vize už měly lepší časy, ale je uklidňující vědět, že ve společnosti vědění bude mít člověk úspěch i bez vědění, neboť údajně už záleží jen na tom umět. Ve skutečnosti PISA konstrukcí svého testu předestírá skrytý učební plán představující normu, na niž se musí zaměřit vzdělávací snahy. PISA nejen měří, nýbrž v prvé řadě předepisuje. To se zatím nejen připouští, ale i slaví jako „příkladné“ pro standardy vzdělávání vůbec. PISA přitom posiluje ony osudné tendence v didaktice, které už nerozlišují mezi schopnostmi a znalostmi a na konci procesu učení chtějí vzdy vidět kompetenci k řešení úkolu orientovaného na živý svět. V některých oblastech to sice může být veskrze smysluplné, ale věřit, že lze tyto kompetence k řešení problémů získat nezávisle na vědění, je stejný omyl jako domněnka, že věděním, jež nevede k bezprostřední orientaci jednání, můžeme vždy a všude pohrdnout.
Zdroj:
K. P. Liessmann: Hodina duchů, Academie, 2015.
