Článek
33. díl - příloha
Otázky týkající se duševního zdraví, které jste použili dříve, byly úplně identické, nebo jen podobné?
Stejné, to je úplně stejná baterie, kterou jsme vybrali z dotazníku, který se skládal ze tří nebo čtyř takových bloků, které jsme dělali pro Národní ústav duševního zdraví. A jeden z bloků je právě zjišťování duševního zdraví v této části. Tuto část jsme vybrali proto, že ty údaje z roku 2022 byly dost nepříznivé.
Na to se potom reagovalo například tím, že vznikly týmy duševního zdraví, různé aktivity, které by měly směřovat k podpoře škol v té oblasti.(…)
Nebyla tedy chyba, že jste u této sady dotazů předtím ještě s experty z NUDZ neřešili, jak to komunikovat do škol?
Dotazníky jsme převzali jedna ku jedné, abychom mohli mít i nějaké relevantní srovnání, jestli v této oblasti došlo k nějaké změně, s ohledem na to, že tehdy jsme v této oblasti zaznamenali zmíněný problematický výsledek. Tehdy u této baterie vyšlo, že čtyřicet procent dětí má těžké až střední depresivní symptomy, takže proto jsme tam nyní i tento blok zařadili. Jednak abychom se mohli podívat, jaký byl vývoj, ale zejména abychom dětem pomohli. A aby bylo zřejmé, ve kterých oblastech a regionech je problém největší.
Takže cílem bylo mít data o tom, kam je žádoucí pomoc dětem směrovat, nikoli jim ublížit.
V dotazech na socioekonomické zázemí dítěte byla několikrát i varianta nemám matku, nemám otce. Dítě, které nemá jednoho z rodičů, to muselo vybrat několikrát. Nemohlo se to nějak obejít?
Teď nevím, jak přesně jsme to tam měli, musel bych se na to podívat a nemám to před sebou.
Lékařka Marika Pečená reaguje na sociální síti Facebook na rozhovor s ústředním školním inspektorem: „Horší už to být nemůže. Kdyby si jen polovinu z toho nakládání citlivými údaji, natož údaji dítěte, dovolil tímto způsobem lékař, bylo by to už dávno u soudu. Naprosto nechápu, jak si orgán, který má na starosti kvalitu vzdělávání a celkové péče o prospěch dětí ve školství, může počínat tak amatérsky a arogantně.“
Co Zatloukal říká a proč to nestačí (aneb nevinné povinné testíky z matematiky a češtiny s povinnými dotazy na suicidiální představy u 11letých).
„Dotazníky jsme použili třikrát, je to standardní.“
Opakování pochybné praxe z ní nedělá praxi správnou. Skutečnost, že PISA používá socioekonomické dotazníky, je srovnání zavádějící: mezinárodní výzkumy mají jiný právní rámec, souhlas a komunikaci s rodiči. Argument „dělalo se to dřív“ je nesmyslná výmluva.
„Kdybychom informovali dopředu, ovlivnilo by to výpovědi žáků.“
To platí jen pro výzkumné kontexty, kde je dodržena etická procedura jiným způsobem (nějaký druh informovaného souhlasu). Zde ale chybí jakákoli náhrada: ani souhlas, ani etická komise (jako třeba v klinickém výzkumu), ani jiná záruka. Vědecká metodologie se nesmí stát výmluvou pro obcházení GDPR a informovaného souhlasu ani pro (re)tramumatizaci subjektů výzkumu!
„Na základě odpovědí spočítáme index a odpovědi vymažeme.“
Tohle je klíčový moment, kde se Zatloukal de facto přiznal, že data jsou v okamžiku sběru párována s identitou dítěte (přes e-spis a kódy, což reálně JSOU…), a teprve poté se (prý) smažou. To znamená, že po dobu zpracování existují plně identifikovatelná citlivá data o 200 000 dětech - bez právního základu podle čl. 9 GDPR, bez souhlasu, bez záruky bezpečnosti! „Smažeme to potom“ není právní základ pro sběr.
„Máme ze zákona povinnost hodnotit podmínky vzdělávání, souhlas rodičů nepotřebujeme.“
Toto je nejproblematičtější argument. Školský zákon opravňuje ČŠI hodnotit vzdělávání, tedy pedagogický proces. Neobsahuje ale žádné doslovné zmocnění ke sběru dat o duševním zdraví dětí. Zatloukal si sám zákonné zmocnění „rozšiřuje“ výkladem, který GDPR neumožňuje: výjimka z čl. 9 pro zpracování citlivých dat musí být výslovná a přiměřená (!), nikoli dovozená z obecného mandátu kontrolního orgánu (tj. vycucaná z palce).
„Dítě mohlo test ukončit.
To jak víme je lež. Test neumožňuje ukončení aniž byla vyplněna tato sekce. Navíc 11leté dítě v rámci de facto povinné školní aktivity nemá reálnou svobodu odmítnout… Souhlas v podmínkách faktické závislosti a asymetrie moci není svobodný souhlas a žádná etická komise by to, pokud by to byla např. klincká studie, neschválila.
„Kdybychom sdělili, že dítě napsalo myšlenky na smrt, ztratí důvěru.“
To je eticky nejodvážnější výrok celého rozhovoru a výbušnina první třídy. ČŠI tedy vědomě zkonstruovala situaci, kde se ptá dítěte na sebevražedné myšlenky, slíbí mu, že to nikomu neřekne a pak to skutečně nikomu neřekne, ani rodičům, ani škole. Z lékařského, psychologického ale i obecně lidského hlediska je to nepřijatelné: jakýkoli subjekt pracující s daty o suicidalitě u dětí musí mít protokol pro krizovou intervenci. Má jej ČŠI? Nebo dítě vystaví zkušenosti "povídej cokoliv o myšlenkách na sebevraždu a odpovědí ti bude NIC"?
Závěr: horší už to být nemůže. Kdyby si jen polovinu z toho nakládání citlivými údaji, natož údaji dítěte, dovolil tímto způsobem lékař, bylo by to už dávno u soudu. Naprosto nechápu, jak si orgán, který má na starosti kvalitu vzdělávání a celkové péče o prospěch dětí ve školství, může počínat tak amatérsky a arogantně.
Plošné šmírování dětí schválil osobně Robert Plaga
Plošný sběr dat není výmysl ČŠI. Je součástí Strategie 2030+, kterou 19. října 2020 podepsal Robert Plaga s Andrejem Babišem. Cituji z dokumentu:
„Resortní informační systém (RIS) bude dlouhodobým nástrojem pro evidenci údajů o žácích, studentech a pedagogických pracovnících v průběhu jejich života. Data budou sbírána od preprimárního až po terciární vzdělávání a umožní propojení s dalšími resortními systémy.“
Pro vysvětlení – preprimární vzdělávání je mateřská škola a terciální vzdělávání je cokoliv, co následuje po maturitě. Děti mají být podle Plagova záměru sledovány od školky až po důchod.
Dnes Robert Plaga vystupuje v médiích a tvrdí, že je „připraven testování přerušit či zastavit“. Ani slovo o tom, že to byl on, kdo systém sledování dětí a jejich rodičů schválil.
Robert Plaga lže a svaluje vinu na jiné. Byl to on, kdo schválil strategii, podle níž děti budou sledovány od školky až po důchod. On osobně stojí za systémem, který se dnes dětí ptá, zdali by jim nebylo lépe, kdyby nežily.
Zdroje:
