Článek
To jsou legitimní otázky, ale podle mě přicházejí až ve druhém kroku. Nejdříve je třeba vyjasnit, co modelové ŠVP vlastně modelují a zda všechny tři modely skutečně realizují tentýž společný vzdělávací obsah.
NPI totiž samo říká, že modelové ŠVP jsou nezávazné ukázky a že tři varianty organizují vzdělávací obsah různě: předmětově, integrovaně a tematicky. Tematický model je navíc k dnešnímu dni kompletní pouze pro 1. stupeň a všechny modely jsou stále pracovními verzemi; finální mají být až na přelomu 2026/2027.
Otázky, které by podle mě měly kulatému stolu předcházet
1. Co je invariantem všech tří modelů?
Jestliže má být předmětový, integrovaný i tematický ŠVP legitimní realizací téhož RVP, musí být možné přesně ukázat, co se ve všech třech variantách musí každý žák naučit. Nestačí odpovědět „stejná OVU“. Je třeba ukázat, zda z nich plyne také srovnatelné znalostní jádro.
To bych považoval za úplně první otázku:
Co bude umět a znát žák 5. a 9. ročníku bez ohledu na to, zda jeho škola zvolila předmětový, integrovaný nebo tematický model?
Pokud na tuto otázku neumíme odpovědět konkrétním seznamem znalostí a dovedností, pak nemáme tři cesty ke stejnému cíli, ale potenciálně tři různé konstrukce cíle.
2. Co přesně znamená „učivo“ v současném systému?
NPI u modelových ŠVP pracuje s vazbou školních výsledků učení, OVU, kompetencí, gramotností a učiva. Musí se ale vyjasnit jeho status: Je učivo prostředkem k OVU? Je očekávaným společným obsahem? Je závazné jen v konkrétním ŠVP? Co se stane, když dvě školy naplní stejné OVU prostřednictvím zásadně odlišného učiva?
To je jádro problému, nikoliv technická otázka tvorby ŠVP.
3. Kde je garantována sekvence znalostí?
Zvlášť u matematiky, jazyka, cizích jazyků a přírodních věd nelze obsah libovolně tematizovat. Pozdější znalosti závisejí na předchozích.
Je proto třeba položit jednoduchou otázku: Kde je v tematickém a integrovaném modelu explicitně zachyceno „co musí předcházet čemu“? Pokud sekvence není v RVP, musí být v modelovém ŠVP. Pokud není ani tam, musí ji vytvořit škola. A pak je třeba říci, zda každá z několika tisíc škol opravdu má odbornou kapacitu vytvářet vlastní vertikální kurikulum.
4. Jsou tři modely pouze organizačními variantami, nebo představují různé pedagogické koncepce?
To je mimořádně důležité. Předmětový model zachovává disciplíny. Integrovaný je rekonfiguruje. Tematický vychází při rozdělování obsahu dokonce z OVU klíčových kompetencí seskupených podle vztahu žáka k sobě, druhým, jednání a komunikaci.
Když spojíme dějepis + občanská výchova → Společnost, nejde o drobný rozdíl, je to potenciálně rozdíl v samotné architektuře poznání.
Proto by bylo vhodné položit otázku: Jsou předmět, integrovaný předmět a téma pouze třemi organizačními obálkami téhož poznání, nebo představují tři odlišné představy o tom, jak má být poznání ve škole strukturováno?
5. Kdo garantuje oborovou úplnost integrovaných předmětů?
Kdo odpovídá například za to, že Příroda a já skutečně vytvoří dostatečný základ fyziky, chemie a biologie? Kdo hlídá chronologickou strukturu dějepisu ve Společnosti?
Nestačí mít mapu OVU. Je třeba zkoumat, zda vzniká koherentní disciplinární struktura znalostí.
6. Jak bude zajištěna návaznost mezi školami?
Co se stane s dítětem, které v 7. ročníku přejde z tematické školy na integrovanou škola a poté na předmětovou? Bez společného obsahového a sekvenčního jádra nemusí být problém jen administrativní. Žák může přicházet z úplně jiné struktury poznání.
A zásadní je také přechod na víceletá gymnázia a přechod ZŠ → SŠ. Budou také gymnázia předmětové, integrované či tematické?
7. Jak modely souvisejí s JPZ a další externí evaluací?
Pokud stát umožňuje tři výrazně rozdílné kurikulární konstrukce, musí vysvětlit, co přesně bude externě ověřovat. Buď budou testy ověřovat společné znalosti — a potom musí být někde závazně definovány. Nebo budou ověřovat především obecné kompetence — a pak je třeba vysvětlit, jak budou zajištěny společné disciplinární základy. To není technický detail. Je to otázka koherence celého vzdělávacího systému a teprve potom přichází otázka implementace
Současná anotace Kulatého stolu začíná v zásadě zde:
RVP → modelový ŠVP → škola → koordinátor → učitel → AI systém → výuka.
Myslím, že by bylo nutné vložit ještě jednu úroveň, díky které bychom se dostali k podstatě:
pojetí vzdělání → společný obsah → jeho struktura a sekvence → standard → RVP → modelový ŠVP → výuka → evaluace.
Jinak hrozí, že se bude dvě hodiny diskutovat o tom, jak dobře implementovat něco, o čem jsme předem nevyjasnili, co to vlastně je.
Bez vyjasnění základních otázek, není možné odpovídat konkrétně na otázky, které školy zajímaví nejvíce:
Kolik člověkohodin má stát vytvoření ŠVP podle každého ze tří modelů? Kolik práce koordinátora a kolik práce jednotlivých učitelů?
Kdo bude učit integrované předměty? Má Přírodu a já učit fyzik, biolog, chemik, nebo tým? Jak se to projeví v úvazcích?
Je tandemová výuka finančně zajištěna? Pokud model předpokládá dva pedagogy, kdo zaplatí druhou učitelskou hodinu?
Jak se bude suplovat integrovaný či tematický blok?
Jak bude fungovat klasifikace? Co přesně znamená známka z Přírody a já?
Jak bude vedena elektronická třídní kniha?
Jak se budou vykazovat předměty v Bakalářích a dalších školních informačních systémech?
Jak bude organizována maturitní/přijímací návaznost a přestup žáka?
Jaké učebnice jsou pro jednotlivé modely připraveny?
Kolik společných příprav týdně vyžaduje integrovaný model?
Je tematický model realizovatelný na běžné úplné ZŠ, nebo především ve školách s již existující projektovou kulturou?
Poslední otázka je obzvlášť důležitá. Samotný EDUin ve své bilanci roku 2025 uvedl, že pilotáž nakonec probíhala na 73 školách, podle jeho charakteristiky převážně inovativních a často nestátních, a upozornil na omezenou přenositelnost zkušeností na běžné školy. EDUin již při zahájení pilotáže upozorňoval také na její krátké trvání.
To přímo vybízí k otázce: Na jakém empirickém základě víme, že model fungující v pilotní inovativní škole bude provozně fungovat také v běžné městské nebo venkovské ZŠ s nedostatkem aprobovaných učitelů?
Ještě důležitější jsou otázky k samotné pilotáži
Modelové ŠVP mají být nyní upravovány podle pilotního ověřování a připomínek a finální verze mají přijít na přelomu 2026/2027. Proto by se u Kulatého stole měly také probrat především výsledky pilotáže, nikoliv pouze zkušenosti jednotlivých účastníků.
Potřebujeme vědět: Kolik škol začalo? Kolik dokončilo? Kolik odstoupilo a proč? Kolik času učitelé věnovali přípravě? Jaké byly personální náklady? Které části ŠVP školy musely měnit? Kde vznikaly problémy s rozvrhem? Jak fungovala integrace oborů? Jak byly měřeny výsledky žáků? Jak byly vybrány pilotní školy? Jak reprezentativní jsou pro přibližně čtyři tisíce českých ZŠ?
Bez těchto údajů dostáváme případové zkušenosti, nikoliv dostatečné ověření škálovatelnosti modelu.
Otázku AI úlně nakonec, protože systém revize RVP/ŠVP v podstatě devalvuje na strojovou záležitost. AI dokáže mimořádně rychle převést OVU do tabulky, vytvořit školní OVU, přiřadit kompetence, přiřadit gramotnosti, doplnit učivo, vytvořit tematický plán, navrhnout hodinu. Vše, ale bez člověka. RVP se smrskává na generování textů bez významu a vztahu k výuce, učiteli a žákovi.
Právě proto představuje systémové riziko. Může totiž dokonale vyřešit formální problém, aniž vyřeší problém kurikulární. Škola může během několika hodin vyrobit bezchybný stostránkový ŠVP, v němž budou všechny OVU propojeny se všemi kompetencemi, gramotnostmi a průřezovými tématy - ale nikdo jej nebude číst.
Neboť si nikdo nepoložil otázku, resp. není jasné, co přesně mají děti na konci každého ročníku znát?
Otázku je třeba obrátit: Má AI pomáhat učitelům přemýšlet o kurikulu, nebo pouze automatizovat administrativní mapování kategorií RVP? A jak zabráníme tomu, aby AI umožnila vytvořit formálně dokonalý ŠVP, podle kterého ve skutečnosti nikdo neučí?
Tato otázka se však neklade - otázka spíše zní, jak využít AI a zachovat si zdání, že RVP/ŠVP není strojová záležitost.
Kdyby byl prostor pouze na jedinou, formuloval bych ji takto: Jak zajistit posílení postavení modelového ŠVP?
A poté - máme tři modelové ŠVP — předmětový, integrovaný a tematický. Můžete na jednom konkrétním předmětu či oblasti, například dějepisu, matematice nebo přírodních vědách, ukázat společný soubor znalostí, který musí žák skutečně získat ve všech třech modelech, a kde je v RVP nebo modelových ŠVP závazně zajištěna jeho návaznost mezi ročníky?
To je otázka diagnostická. Pokud dostaneme konkrétní odpověď, zjistíme, kde je společné kurikulum. Pokud odpovědí budou pouze směs OVU, kompetencí, gramotností, průřezových témat, autonomie školy a různé možné cesty, objeví se přesně problém, který jsme popsali dříve metaforou hřiště: máme tři způsoby, jak vykolíkovat hřiště, rozmístění hráčů je libovolné, společná pravidla hry neexistují, smysl hry se ztratil - jinými slovy, v důsledku nezáleží na výsledku tohoto zápasu; a nemá smysl se tedy ještě zabývat implementací RVP/ŠVP.
