Článek
Michal Černý je ředitelem odboru předškolního a základního vzdělávání MŠMT. Z hlediska RVP je proto zásadní postavou na straně ministerstva: NPI připravuje odborné podklady, ale RVP je státní dokument a konečné rozhodování náleží MŠMT. Je jeden z hlavní autorů Hlavních směrů revize RVP. Pro diskusi o tom, proč závazný RVP ponechává konkrétní obsah do značné míry mimo vlastní normativní text a jakou funkci mají tuto mezeru plnit modelové ŠVP, je Černý podstatnější autoritou než většina panelistů. Jeho nepřítomnost je proto relevantní: právě představitel MŠMT by měl být schopen vysvětlit základní konstrukci reformy a říci, zda ji ministerstvo považuje za definitivní.
Irena Fričová je ředitelkou Národního pedagogického institutu od 1. září 2026. V NPI působila mimo jiné jako projektová manažerka od roku 2011. Její význam je dnes především institucionální: stojí v čele organizace, která připravuje odborné podklady k RVP a zajišťuje velkou část jeho implementace, včetně metodické podpory. Samotné NPI přitom zdůrazňuje, že závazná rozhodnutí příslušejí MŠMT. U debaty o modelových ŠVP by tedy Fričová mohla odpovídat nikoli pouze na otázku, jak modely používat, ale především proč musí modelové ŠVP konkretizovat to, co není konkretizováno už v RVP. A tak by mohla vysvětlit, proč na modelových ŠVP v současnosti pracují dva konkurující si týmy.
Robert Plaga je od 15. prosince 2025 znovu ministrem školství; stejnou funkci zastával již v letech 2017–2021, je zodpovědný za Strategii vzdělávací politiky 2030+, na základě které se realizuje revize RVP ZV v daném rozsahu. Je ze všech uvedených osob nejvyšší politickou autoritou a současně názorným důkazem, že výsledná podoba RVP není nedotknutelným odborným produktem NPI. V červnu 2026 osobně rozhodl o dalších úpravách revidovaného RVP ZV a doplnění učiva do modelových ŠVP - tímto úkolem pověřil prof. Šeďovou. Pokud tedy diskuse dospěje k závěru, že problém není v modelovém ŠVP, ale už v konstrukci samotného RVP ZV, resp. ve Strategii 2030+, ministr Plaga je jedinou autoritou, která má politickou moc změnu prosadit.
Jan Vöröš Mušuta nyní EDUin, dříve MŠMT. Mušuta dnes není v pozici státní autority, ale díky jeho devíti letému působení na MŠMT (do dubna 2026 řídil odbor rovného přístupu ke vzdělávání a podpory pracovníků v regionálním školství) zná vývoj a může mnoho věcí objasnit. Zná ministerstvo zevnitř, orientuje se ve vzdělávací politice, legislativě a řízení školství, ale dnes stojí na straně organizace, která vzdělávací politiku veřejně analyzuje, kritizuje a komentuje. Může tedy kvalifikovaně konfrontovat státní argumentaci, ale nemůže o podobě RVP rozhodnout.
Koho dalšího by dávalo smysl pozvat? Pokud by cílem nebylo pouze představit modelové ŠVP, ale skutečně diskutovat o jejich systémové legitimitě a vztahu k RVP, za velmi relevantní považuji ještě Leonu Gergelovou Šteigrovou, současnou ředitelku odboru Kurikulum a další vzdělávání NPI. Z hlediska odborného řízení kurikulární agendy je její pozice pro tuto otázku velmi přímo relevantní.
Leona Gergelová Šteigrová patří tedy k lidem s přímou institucionální odpovědností za kurikulární agendu NPI, nikoli pouze k externím komentátorům reformy. Dlouhodobě se pohybuje ve vzdělávací politice a věnovala se také mezinárodní spolupráci a tématu kompetencí a gramotností. Pro debatu o revizi RVP a modelových ŠVP je její pozice mimořádně relevantní. Právě její odbor stojí v prostoru mezi koncepcí RVP, jeho metodickým rozpracováním a podporou škol při implementaci. Pokud se tedy diskutuje, proč závazný RVP nevymezuje konkrétní společné učivo a proč se část konkretizace přesouvá do modelových ŠVP a metodických materiálů, patří Šteigrová mezi osoby, které mohou tuto koncepci za NPI kvalifikovaně vysvětlit a obhájit. Její účast u kulatého stolu by proto byla důležitá zejména proto, že by diskusi posunula od otázky „jak modelové ŠVP používat“ k zásadnější otázce „proč jsou vůbec potřebné v této podobě a co má být závazně stanoveno už v RVP“.
Vedle těchto klíčových osob by bylo užitečné mít u stolu také člověka, který dokáže hájit alternativní kurikulární koncepci - znalostně-kompetenční kurikulum, případně znalostní kurikulum. Tedy nikoli dalšího implementátora v současné době jediného institucionalizovaného kompetenčního RVP, ale odborníka schopného diskutovat otázku, zda má stát prostřednictvím RVP garantovat také společné učivo, jeho posloupnost a standard. Teprve potom by šlo skutečně o diskusi o koncepci kurikula a o jeho implementační podoby v modelových školních vzdělávacích programech.
