Hlavní obsah

Leporelo 8. Viník je znám: spokojený ředitel aneb Proč potřebujeme další systém podpory?

Foto: Jiri Bochez / GPT

Údaje z národní zprávy TALIS 2024 vytvářejí pozoruhodný kontrast s argumentací Ministerstva školství pro budování nového systému podpory a vedení ředitelů škol.

Článek

Na jedné straně stojí ředitelé, kteří jsou mimořádně spokojeni se svou profesí, vykazují vysokou míru pedagogického vedení a ve srovnání s evropským průměrem častěji hodnotí učitele i plánují jejich profesní rozvoj. Na druhé straně ministerstvo připravuje systém facilitátorů, mentorů, učících se komunit a regionální podpory. Základní otázka tedy zní: Jaký konkrétní problém má nový systém vyřešit, jestliže samotní ředitelé vykazují v mnoha sledovaných ukazatelích nadprůměrné výsledky?

1. TALIS 2024: Obraz spokojeného a aktivního ředitele

Spokojenost s profesí 96 %, EU 94 %

Sledování výuky64 %, EU 52 %

Podpora spolupráce učitelů 78 %, EU 63 %

Hodnocení ředitelů 97 %, Podpora zaměstnanců školy

Zdroj: ČŠI, Národní zpráva TALIS 2024, údaje citované v zadání.

Čeští ředitelé se podle vlastních výpovědí častěji než jejich evropští kolegové věnují hospitacím, vytváření podmínek pro spolupráci učitelů i opatřením navazujícím na jejich hodnocení.

Rozdíly jsou zvláště výrazné v profesním rozvoji. Zatímco v evropském průměru uvádí vytvoření plánu dalšího profesního rozvoje po formálním hodnocení 49 % ředitelů, v České republice je to 84 %. Přidělení mentora učiteli uvádí 35 % českých ředitelů oproti 22 % v EU.

Jde ovšem o sebehodnocení ředitelů, nikoli o nezávislé měření kvality jejich práce. Z údajů nelze automaticky odvodit, že jsou české školy kvalitnější nebo že ředitelé nepotřebují žádnou podporu. Stejně tak však nelze tato data přehlížet a bez dalšího předpokládat, že hlavním problémem českého školství je nedostatečné pedagogické vedení.

2. Problém, který data skutečně ukazují: Nedostatek času

Zpráva přináší jeden výrazně nepříznivý údaj. Nedostatek času na pedagogické vedení uvádí 39 % českých ředitelů, zatímco evropský průměr činí 26 %. To je důležité zjištění. Naznačuje, že problém nemusí spočívat v tom, že ředitelé nevědí, jak pedagogicky vést školu, ale že jim na tuto činnost nezbývá dostatek času. Ministerská expertní skupina přitom sama konstatuje: „Čeští ředitelé tráví značnou část své pracovní doby administrativní správou školy namísto zajištění pedagogické kvality vzdělávání.“

Zde vzniká první zásadní rozpor. Jestliže je problémem administrativní přetížení, logickým řešením je především odstranění nebo převzetí administrativních povinností. Nikoli automaticky zavedení dalších porad, komunit, facilitovaných setkání a metodického vedení. Taková podpora může být užitečná, ale sama o sobě administrativní zátěž neodstraňuje. Naopak může přidat nové povinnosti, pokud nebude spojena s reálným odbřemeněním škol.

3. Ředitelé potřebují podporu, nebo ministerstvo potřebuje řídit ředitele?

Dokument Systém podpory a vedení ředitelů škol – Priority 2025–2027 uvádí: „Posilujeme různými formami vedení, řízení a podporu ředitelů škol.“ Tato formulace zasluhuje pozornost. Spojuje totiž tři odlišné činnosti: podporu, vedení a řízení.

Podpora znamená poskytování pomoci, kterou ředitel potřebuje. Vedení znamená ovlivňování jeho profesního jednání. Řízení již předpokládá určitou míru organizačního usměrňování. Rozdíl není pouze terminologický. Ředitel školy je osobou s právně vymezenými odpovědnostmi a pravomocemi. Nový systém musí jednoznačně rozlišovat, zda mu poskytuje dobrovolnou odbornou pomoc, nebo zda vytváří další mechanismus ovlivňování jeho rozhodování. Ministerstvo například navrhuje učící se komunity: „Učící se komunity pomáhají ředitelům překonávat izolovanost v jejich funkci.“

To může být legitimní a užitečný cíl. Z dat TALIS však neplyne, že by izolovanost ředitelů byla obecně nejzávažnějším problémem českého školství. Naopak 97 % ředitelů deklaruje spokojenost s podporou zaměstnanců školy. To samozřejmě není totéž jako podpora od jiných ředitelů či odborníků, ale ukazuje to, že nelze bez rozlišení hovořit o všeobecném nedostatku podpory.

A právě zde by měla začít důsledná evaluace: Kolik ředitelů odbornou pomoc skutečně postrádá? V jakých oblastech? Jakou pomoc již mají k dispozici? A jak se její absence projevuje na výsledcích vzdělávání?

4. Nový systém podpory: Řešení problému, nebo další organizační vrstva?

Ministerský dokument stanovuje čtyři priority: kompetenční rámec ředitele, rozvoj kvalifikačních studií, mentorskou podporu a posílení vedení a podpory na úrovni zřizovatelů a regionů. Je třeba rozlišit dvě reformy, které spolu souvisejí, ale nejsou totožné. Systém podpory a vedení ředitelů škol není sám o sobě zřízením nové nadřízené úrovně školské správy. Počítá však s posílením regionálních kapacit, zatímco návrhy místní školské správy sledují širší organizační změny.

Oba směry je proto nutné posuzovat společně: mohou se doplňovat, ale také vytvářet překryvné kompetence. Zvláštní pozornost zasluhuje skutečnost, že ministerské materiály svou argumentaci opírají převážně o starší údaje. Dokument z roku 2025 například uvádí, že ředitelé věnují administrativě 40 % času a pedagogickému vedení pouze 22 %; odkazuje přitom na TALIS 2018. Dále uvádí, že aktivně spolupracuje s řediteli jiných škol jen 18 % ředitelů. Novější výsledky TALIS 2024 přitom přinášejí příznivější obraz pedagogického vedení, byť měří jiné ukazatele. Nejde tedy o přímé vyvrácení starších zjištění. Jde o důvod aktualizovat diagnostiku před zavedením rozsáhlých opatření.

5. Co vlastně znamená úspěšný ředitel?

Ministerský dokument připomíná, že ředitelé činí téměř 70 % rozhodnutí ovlivňujících klíčové parametry kvality školy. Současně zdůrazňuje pedagogické vedení jako důležitý faktor výsledků žáků. Zde však hrozí záměna tří odlišných veličin:

Profesní spokojenost ředitele – zda je spokojen se zaměstnáním, platem a pracovními podmínkami.

Činnosti pedagogického vedení – zda hospituje, poskytuje zpětnou vazbu a podporuje profesní rozvoj.

Skutečná kvalita vzdělávání – co se žáci naučí, jaké mají znalosti a dovednosti a jakých výsledků dosahují.

Tyto veličiny spolu mohou souviset, ale nejsou totožné. Ředitel může být velmi spokojený a současně vést školu s podprůměrnými výsledky. Může často hospitovat, aniž by hospitace vedly ke zlepšení výuky. A může vytvářet plány profesního rozvoje, aniž by se prokázalo, že tyto plány přinášejí měřitelný pokrok. Proto je problematické, pokud se úspěšnost podpůrného systému začne posuzovat podle počtu mentorů, uskutečněných setkání, vytvořených plánů či spokojenosti účastníků. Počet uskutečněných podpůrných aktivit není důkazem zlepšení vzdělávání. To je také nejdůležitější požadavek na evaluaci navrhovaného systému. Má-li stát investovat do podpory ředitelů, musí předem určit, jak pozná, že se díky této podpoře zlepšila výuka a výsledky žáků.

6. Kdo bude hodnotit samotný systém podpory?

Expertní skupina správně zařadila mezi navrhovaná opatření také sledování dopadu. V její vizi z února 2025 jde o samostatnou desátou oblast. To je důležitý výchozí bod. Nestačí však sledovat, zda se ředitelé účastní mentoringu a zda jej hodnotí pozitivně. Je třeba porovnat školy, které podporu využívají, se školami s obdobnými podmínkami, které ji nevyužívají, a sledovat změny v čase.

Co hodnotit / Rozhodující otázka

Administrativní zátěž / Ubylo ředitelům skutečně administrativní práce?

Pedagogické vedení / Zvýšila se kvalita hospitací a zpětné vazby?

Profesní rozvoj učitelů / Změnila se prokazatelně kvalita výuky?

Výsledky žáků / Zlepšily se znalosti a dovednosti žáků?

Efektivita systému / Převyšují přínosy náklady na jeho provoz?

Zvláště důležitá je poslední otázka. Nový systém podpory vyžaduje personální kapacity, organizační zajištění a veřejné prostředky. Musí proto být možné doložit, jakou přidanou hodnotu vytváří oproti stávajícím nástrojům podpory, vzdělávání a kontroly.

Nelze přitom opomenout ani samotné ředitele. Jestliže 96 % z nich deklaruje spokojenost se zaměstnáním, neznamená to, že nepotřebují další profesní rozvoj. Znamená to však, že spokojenost ředitelů nemůže být sama o sobě hlavním argumentem pro budování nového systému ani jeho hlavním ukazatelem úspěšnosti.

7. Závěr: Viník je znám – spokojený ředitel

České školství má podle TALIS 2024 pozoruhodně spokojené ředitele. Ve srovnání s evropským průměrem častěji sledují výuku, podporují spolupráci učitelů a vytvářejí plány profesního rozvoje. Zároveň si nadprůměrně stěžují na nedostatek času pro pedagogické vedení. Ministerstvo na tuto situaci reaguje systémem mentorů, facilitátorů, učících se komunit a regionální podpory.

Problém není v tom, že by taková podpora byla zbytečná. Začínající ředitel, ředitel školy v krizi nebo ředitel řešící mimořádně složitou situaci může odbornou pomoc skutečně potřebovat. Podpora může být přínosná i zkušeným ředitelům. Problém nastává, jestliže se z konkrétní potřeby některých ředitelů vyvodí potřeba rozsáhlého systému pro všechny, aniž by byla dostatečně prokázána jeho přidaná hodnota, přičemž je velká část podpory Středního článku dotována projektem OP JAK; je tedy dočasný (přes všechno ujišťování o udržitelnosti).

Navíc se nabízí otázka, zda stát nezačíná řešit vlastní administrativní a organizační nedostatky tím, že vytvoří další organizační strukturu. Jestliže ředitelům chybí čas, potřebují především čas. Jestliže jim chybí odborné znalosti, potřebují odbornou pomoc. A jestliže školám chybí kvalitní výsledky vzdělávání, potřebujeme především zjistit, proč tomu tak je. Podpora ředitelů není cílem vzdělávací politiky. Je prostředkem ke zlepšování vzdělávání. Právě tento rozdíl se v ministerských dokumentech nesmí ztratit. Jinak hrozí, že budeme úspěšnost reformy měřit počtem podpořených ředitelů, nikoli tím, zda se jejich žáci něco lépe naučili.

A možná se nakonec dočkáme paradoxního výsledku: ředitelé budou nadále spokojení, dostanou své mentory, vzniknou nové komunity a regionální struktury, ale na otázku, zda se díky tomu zlepšily výsledky žáků, odpověď mít nebudeme.

Jestliže stát tvrdí, že nedolédne do tříd, možná by se měl zamyslet, zda nejsou jiné vhodné nástroje - např. státem garantované učební osnovy, použitelné přímo ve třídě, které by tvořily páteř systému.

Použité prameny:

ČŠI, Národní zpráva TALIS 2024;

MŠMT, Výstupy expertní skupiny: Vize systému podpory a vedení ředitelů škol, 24. 2. 2025;

MŠMT, Systém podpory a vedení ředitelů škol: Priority pro období 2025–2027, duben 2025.

https://www.pedagogicke.info/2026/11/csi-narodni-zprava-talis-2024.html

https://edu.gov.cz/wp-content/uploads/2025/04/Vystupy-expertni-skupiny_Vize-Systemu-podpory-a-vedeni-reditelu-skol.pdf

https://edu.gov.cz/wp-content/uploads/2025/04/System-podpory-a-vedeni-reditelu-skol_Priority-2025-2027.pdf

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz