Hlavní obsah

Leporelo 13. Střední článek aneb Historie učitelka školství

Foto: MŠMT / Model kvalitní místní školské správy

Nový 18ti stránkový dokument MŠMT Model kvalitní místní školské správy je nedatovaný, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jej však zveřejnilo 26. října 2026. Dokument představuje hlubší změnu než pouhé slučování škol nebo sdílení účetnictví.

Článek

Dokument navrhuje novou úroveň řízení obecního školství, která má prostřednictvím společenství obcí převzít část zřizovatelských, ekonomických, personálních a pedagogicko-koordinačních funkcí. Z historického hlediska se tím české školství v určitém smyslu vrací k otázce, kterou řešilo již před zrušením okresních školských úřadů: kdo má odborně spravovat školy na území větším než jedna obec, ale menším než kraj?

Rozdíl je zásadní. Dřívější školské úřady představovaly územní článek státní školské správy. Nový model počítá s profesionalizovanou správou vykonávanou prostřednictvím meziobecní spolupráce. Třetí možností je důsledná centralizace, při níž by stát převzal odpovědnost nejen za financování a pravidla, ale také za organizaci školské sítě a společný vzdělávací obsah.

Dokument správně identifikuje důsledky roztříštěné správy škol, ale řeší je vytvořením další organizační struktury. Přitom nezkoumá dostatečně dvě alternativy: obnovení profesionálního územního článku státní správy a důsledné sjednocení ekonomické správy i základního vzdělávacího obsahu.

1. Co přesně MŠMT navrhuje

Dokument Model kvalitní místní školské správy, vydaný v říjnu 2026, připravila pracovní skupina MŠMT za účasti Ministerstva vnitra, Partnerství pro vzdělávání 2030+, Asociace ředitelů ZŠ, Eduzměny a dalších organizací. Výchozí diagnóza je přesvědčivá. Přes 90 % obecních zřizovatelů zřizuje pouze jednu základní školu a více než 40 % těchto obcí má méně než tisíc obyvatel. Takto malé obce zpravidla nemohou samostatně zaměstnávat odborníky na školskou ekonomiku, pedagogický rozvoj, personální řízení a strategické plánování.

MŠMT proto navrhuje propojení několika organizačních změn:

1. Obce se sdruží do společenství obcí, ideálně v rámci správního obvodu obce s rozšířenou působností (ORP) – viz institut společenství obcí vytvořený Ministerstvem vnitra.

2. V rámci této správní změny může vzniknout synergicky tým Místní školské správy, který bude koordinovat pedagogický rozvoj, řízení ředitelů a nepedagogické služby.

3. Zřizovatelství škol se bude postupně převádět z jednotlivých obcí na společenství obcí.

4. Samostatná ředitelství se budou spojovat či reorganizovat do větších organizací, přednostně ve formě školských právnických osob, při zachování jednotlivých míst výuky.

5. Střední článek podpory MŠMT, tedy NPI, bude zavádění modelu metodicky podporovat.

Nejde tedy pouze o dobrovolné sdílení administrativy; dokument popisuje postupnou transformaci zřizovatelské struktury a pedagogického řízení. Zvlášť důležitá je představa optimálního ředitelství s nejméně 500 žáky, ideálně 100 žáky. MŠMT přitom výslovně rozlišuje mezi počtem ředitelství a počtem míst, kde se skutečně vyučuje. V novém uspořádání by dosavadní ředitelé menších škol mohli působit jako vedoucí organizačních jednotek. Ztratili by postavení samostatných statutárních orgánů, ale nadále by vykonávali pedagogické řízení na svém pracovišti. To znamená, že model usiluje současně o ekonomickou centralizaci a zachování lokální pedagogické přítomnosti.

Je otázka, jak se na to budou tvářit zřizovatelé a hlavně ředitelé škol. Podle Národní zprávy TALIS 2024 Ředitelé (nejen) jako pedagogičtí lídři obecně převládá vysoká spokojenost ředitelů se svým zaměstnáním (96 % v ČR, 94 % v průměru zemí EU). Hodnocení jednotlivých výroků zaměřených na spokojenost ředitele s profesí a pracovním prostředím se od roku 2018 významně nezměnilo.

2. Souvislost s Prioritami pro oblast vzdělávání 2026–2029+

Nový model místní školské správy je nutné číst společně s dokumentem Priority pro oblast vzdělávání na roky 2026–2029+, zejména s jeho první prioritou zaměřenou na řízení vzdělávacího systému a druhou přílohou, v níž model teoreticky zdůvodňuje sociolog Arnošt Veselý. Priority předpokládají profesionalizaci zřizovatelů, posílení pedagogického vedení, větší školská ředitelství, lepší práci s daty a odpovědnost za výsledky. Model místní školské správy převádí tyto obecné záměry do konkrétní organizační struktury.

Přitom zpráva TALIS 2024 konstatuje, že se čeští ředitelé ve srovnání s průměrem zúčastněných zemí EU dle svého vyjádření častěji věnují vybraným činnostem pedagogického vedení. Výuku ve třídách často nebo velmi často sleduje 64 % českých ředitelů oproti 52 % v průměru EU. Jejich nadprůměrnou aktivitu při pedagogickém vedení proto snížíme opatřením, kterým zavedeme ředitele školské právní osoby, který bude spravovat několik škol současně.

Priority 2026 – 2029+

Priorita: 1. Řízení vzdělávacího systému

Strategický cíl 1.4: Odpovědnost zřizovatelů za kvalitu škol a naplňování národních strategií

Strategický cíl 1.5 Vytvoření podmínek pro pedagogické vedení škol

Nástroje: Profesionalizace zřizovatelů, společenství obcí, větší ředitelství, sdílení provozních a odborných služeb

Očekávané účinky: Efektivnější správa, dostupnější podpora škol, více času na pedagogické vedení, koordinace služeb

Indikátory: Podíl profesionálně spravovaných škol, podíl žáků ve školách zřizovaných společenstvím obcí, počet podlimitiních a počet ředitelství škol s více než 500 dětmi a žáky.

Z dokumentu vyplývá, že stát chce výrazně posílit schopnost místních aktérů ovlivňovat fungování škol. Zároveň však nechce zcela opustit decentralizovaný model zřizování. Právě tato kombinace je problematická.

Decentralizace, kterou má napravit nová centralizace, ale jen napůl

Ministerstvo konstatuje, že současní zřizovatelé jsou příliš malí na profesionální správu škol. Zároveň ale odmítá jako základní řešení zestátnění školství nebo slučování obcí. Namísto toho navrhuje vytvářet větší celky prostřednictvím společenství obcí.

Opomeneme-li transformační náklady (časové, finanční, vztahové…), které by odebrání zřizovatelské kompetence ke školství obcím a její „zestátnění“ a převedení buď na nové „školské úřady“, nebo na obce s rozšířenou působností jakožto přenesený výkon státní správy znamenalo, pak proti tomuto kroku hovoří postoj představitelů obcí s rozšířenou působností, kteří o takový úkol nestojí, … (str. 50 Priorit pro oblast vzdělávání na roky 2026-2029+).

Na straně 6 dokument Model kvalitní místní školské správy výslovně uvádí, že pokud nechceme slučovat obce ani zestátňovat školství, nabízí se správa škol prostřednictvím dostatečně velkých svazků obcí: Nechceme-li jít cestou slučování obcí, nebo zestátňování školství, nabízí se po vzoru států s obdobnou fragmentací, tradicí samosprávy a současně obdobnou historií veřejné správy – francouzské EPCI či rakouské Gemeindeverband – cesta správy škol prostřednictvím dostatečně velkých svazků obcí, skrze které obce současně spravují i další se školstvím synergické veřejné služby.

Ministerstvo vnitra ČR vytvořilo společenství obcí, které představuje potenciálně významnou reformu řízení regionálního školství. Jeho největší přínos však zatím spočívá v administrativní a ekonomické koordinaci, nikoli v prokazatelném zlepšování kvality vzdělávání. Model kvalitní školské správy vylučuje úplnou státní centralizace jako východisko, nikoli však na základě předloženého ekonomického či pedagogického srovnání, neboť např. zmíněný rakouský model funguje právě díky ekonomické a kurikulární centralizaci, a to včetně u nás zrušených školských úřadů.

Dokument nedokládá, že správa prostřednictvím společenství obcí bude levnější nebo účinnější než profesionální státní územní správa. Také neporovnává celkové náklady nového modelu s variantou, v níž by stát jednotně zajišťoval ekonomické služby a závazné kurikulum. Vytváří nové úrovně řízení, přičemž se v podstatě ruší dosavadní postavení ředitele školy jako statutárního orgánu školy s pravomocí ekonomickou a pedagogickou a stává se z něj Vedoucí pedagogického rozvoje školy případně Ředitel organizačních jednotek (zástupce Místní školské správy).

Foto: MŠMT / Model kvalitní místní školské správy

V podstatě se tedy hledá způsob, jak odstranit nevýhody decentralizace, aniž by se přehodnotila či vyhodnotila samotná decentralizace školství, a případně vyhodnotilo částé pozitivní klima a spokojenost na malých školách. Asi by bylo nejlepší začít popisem příčin problémů, abychom měli analýzu výchozí situace, resp. popis toho, že výchozí situaci všichni zúčastnění chápou stejně, a na sjednocených předpokladem navrhovat řešení.

Druhý problém: Co přesně má nový management řídit?

Priority 2026–2029+ zdůrazňují vzdělávací výsledky, což je významný posun oproti Strategii 2030+. Obsahují například cíle pro matematickou a čtenářskou gramotnost a předpokládají také rozhodnutí o vyhodnocování výsledků podle RVP, včetně pilotáže testování v uzlových bodech. Model místní školské správy však tyto výsledky dále převádí do jazyka pedagogického leadershipu, profesních učících se komunit, mentoringu, formativních rozhovorů a autoevaluace, a neřeší podstatu. V kapitole o metodicích vzdělávání se například předpokládá, že budou podporovat implementaci revidovaného kurikula, vést profesní komunity a nabízet didaktické materiály. To všechno může být užitečné. Zásadní otázka však zůstává nevyřešena: jak lze odpovědně řídit výsledky vzdělávání, jestliže společný závazný obsah a jeho minimální úroveň nejsou dostatečně konkrétně vymezeny? Metodik může pomoci učiteli vyučovat lépe, pokud jej učitel metodika bude respektovat po odborné a didaktické stránce. Pokud metodik nebude učit, ale jen radit, nebudou jeho rady zřejmě vždy přijímány. Ředitel může důsledněji sledovat kvalitu výuky a být znalcem místního prostředí, pokud mu ale do pedagogického řízení budou mluvit metodici vzdělávání, koordinátoři ŠVP a další, je těžko představitelné, kolik třecích ploch vznikne, které dobrým rozhodnutím budou spíš na překážku. Společenství obcí může mít schopnost porovnávat školy a vést je tím k zlepšení, ale bez dostatečně určitých společných standardů však zůstává omezená možnost posoudit, zda žáci různých škol získali srovnatelné vzdělání. Hrozí proto, že nový systém bude důsledněji řídit či spíše popisovat procesy, aniž by to mělo jakýkoliv dopad na to, co se děje ve třídách, resp. aby to vedlo k lepším vzdělávacím výsledkům.

3. Srovnání s původními školskými úřady (1990–2000)

Z historického hlediska je návrh pozoruhodný. Česká republika totiž již profesionální územní školskou správu měla. Školské úřady vznikly na základě zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Působily na okresní úrovni a vykonávaly řadu úkolů v oblasti financování, správy, metodické podpory a koordinace škol. K 31. prosinci 2000 byly zrušeny. Od 1. ledna 2001 převzaly jejich kompetence zejména okresní a krajské úřady. Následně, od roku 2003, zanikly i okresní úřady a jejich působnost se rozdělila mezi obce s rozšířenou působností, kraje a další orgány. Z hlediska historické přesnosti je nutné zdůraznit, že školské úřady z devadesátých let nebyly totéž co školské odbory okresních národních výborů před rokem 1989. A také nebyly univerzálními zaměstnavateli všech učitelů či jednotnými provozovateli všech škol. Představovaly však odbornou územní správní strukturu, která byla součástí státní správy.

Podobnost: znovuvytvoření odborného mezičlánku

Podstata obou modelů je podobná. Školy potřebují instituci, která má dostatečné odborné a personální kapacity pro územní koordinaci a podporu.

Původní školské úřady tuto roli zajišťovaly jako součást státní správy. Nový model ji chce zajistit prostřednictvím samosprávného sdružování obcí.

Významný je i historický údaj: Na jeden školský úřad o 26 zaměstnancích připadlo v průměru 162 škol a zařízení s 1366 zaměstnanci (bez škol v PS). (Malach: Hodnocení odvětvového řízení - výzkumy 1996-2001). To ukazuje, že profesionální územní školská správa není v českých podmínkách nevyzkoušenou představou.

PaeDr. Tomáš Bouda (12. 9. 2023) v prezentaci Jak fungovaly školské úřady v letech 1990 až 2000 popsal příčiny zániku školských úřadů takto:

1. Převažující politické koncepce → co je decentralizované (devoluční), to je demokratické.

2. Absence státní vzdělávací koncepce → problém priorit, špatné vztahy mezi ŠÚ a ČŠI, roztříštěná školská veřejnost, nevýrazné expertní týmy.

3. Přehnaná očekávání školské veřejnosti → „otloukánci“.

4. Skutečné nedostatky realizovaného působení školských úřadů:

· rozdílná výkonnost ← neúměrné zeštíhlování + politizace obsazování vedoucích funkcí

· participační deficity ← neřešené zapojování samospráv

· nadměrná direktivnost a byrokratizace ← oddalování standardizace.

Poselství bývalého ředitele školského úřadu T. Boudy z roku 2023: Co dnes chybí, je možnost a povinnost optimalizovat síť škol, školských zařízení a služeb (poradenských, metodických, vzdělávacích) pro obecní školství v přiměřeném regionu (okrese?). Školské úřady zvládaly relativně rychlou a dostupnou koordinace vzdělávací nabídky a poptávky.

Rozdíl: odborná autorita versus meziobecní vyjednávání

Původní školský úřad měl postavení státního orgánu a kompetence stanovené zákonem. Nová místní školská správa má působit v rámci společenství obcí, jehož orgány tvoří zástupci členských obcí. Podle návrhu má být ředitel místní školské správy jmenován shromážděním starostů na funkční období. Jeho oprávnění budou vymezena právními předpisy a stanovami společenství. To má výhody i nevýhody. Výhodou je vazba na místní podmínky, dopravní dostupnost, demografii a další obecní služby. Nevýhodou může být komplikovanější rozhodování, střety zájmů jednotlivých obcí a politický tlak na personální či investiční rozhodnutí. Jestliže se například dvě obce neshodnou na umístění školy, rozdělení nákladů nebo obsazení vedení, bude rozhodování záviset na pravidlech a politických vztazích uvnitř společenství. Nový model tak sice vytváří odborný aparát, ale jeho nezávislost nebude automatická. Bude záležet na konkrétní právní úpravě, stanovách a personálním obsazení.

4. Historie - učitelka školství

V roce 2000 stát rušil specializované školské úřady v rámci reformy veřejné správy. O šestadvacet let později ministerstvo znovu navrhuje odborný územní aparát, který má zajišťovat některé obdobné funkce. Nelze jednoduše tvrdit, že se obnovují stejné úřady. Jejich právní postavení, územní měřítko a odpovědnost jsou odlišné. Funkční podobnost je však zřejmá: české školství znovu potřebuje odbornou správu mezi ministerstvem a jednotlivými školami. Otázkou zůstává, proč má tato struktura vznikat prostřednictvím nové meziobecní organizace, místo aby byla vytvořena jako jednotný profesionální územní článek státu.

PaeDr. Tomáš Bouda: Skončení resortního řízení školství s jeho hlavními institucemi školskými úřady proběhlo rámováno vstupem do nového tisíciletí mnohými očekáváními, také od nové podoby veřejné správy školství. Tedy jaksi mimoběžně, odevzdaně. A nespravedlivě, věděl jsem a byl v tom utvrzován občasným, ale stálým vzpomínáním na školské úřady, také poklesem kvality vzdělávání dokumentovaným zejména sestupnými trendy výsledků v testování PISA 2009. Že se budu podílet na nápravě tohoto stavu, už jsem ani nedoufal. Velkou výzvu jsem nemohl odmítnout a zvládl jsem ji, jak jsem vzhledem k času a svým silám mohl. Určitě budou následovat erudovanější a obsáhlejší zpracování resortního řízení i konkrétních školských úřadů, ale má-li poznání jejich významu přispět i současnému hledání středního článku podpory (řízení) obecního školství, pak pokusy o jejich připomenutí, popsání a objasnění nelze odkládat. Věřím, že dokument Jak české školství spravovaly školské úřady a co z toho plyne pro Strategii 2030+ bude inspirací při úvahách o nejúčinnější podobě středního článku a nejlépe o nové reformě veřejné správy školství, bez které se dle mého názoru zkvalitňování vzdělávání neobejde.

PaeDr. Tomáš Bouda také vzpomíná, že když rokem 2000 končilo odvětvové řízení školství, bylo to opravdu líto snad jen těm nejdotčenějším z jeho aktérů – pracovníkům školských úřadů a souvisejícím strukturám na ministerstvu školství. Jisté obavy pociťovali ředitelé škol i starostové menších obcí. (…) Situace se změnila s prací na školské strategii pro nové plánovací období EU do roku 2030. Z důkladných analýz jasně vyplývalo, že uprázdněný prostor po školských úřadech nová struktura veřejné správy za dvacet let nedokázala zaplnit, což především znesnadňovalo implementaci systémových změn odstraňujících nerovnosti v přístupu ke vzdělání a v jeho kvalitě. (…) Když mě Partnerství oslovilo jako pamětníka a přímého účastníka odvětvové správy školství v devadesátých letech, abych co nejkonkrétněji odpověděl na otázky osvětlující působení školských úřadů, byl jsem poctěn a potěšen.

Dr. Bouda píše dále, že Strategie 2030+ se se zmíněnou poptávkou po obnovování školských úřadů vypořádává lakonicky v navazujícím dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (2019, s. 51) takto: „…Dle našeho názoru by opětovné zřízení školských úřadů a zavedení odvětvového centralizovaného řízení bylo spíše krokem zpět.“

Prof. Veselý v článku Střední článek ve vzdělávání: vymezení pojmu, přístupy a implikace pro vzdělávací politiku z roku 2021 se analýzou Dr. Boudy nezabývá, v metodologii přímo uvádí, že jeho článek je založen zejména na kritickém studiu anglicky a česky psaných pramenů k tématu Střední článek. Po nastudování literatury uvádí prof. Veselý několik možností: je zásadní rozdíl v tom, zda chceme směřovat k podobě školského obvodu, nebo k podobě připomínající školské úřady. Je samozřejmě možné uvažovat i o nějaké postupné změně a kombinaci výše uvedeného, například dobudování středního článku státní správy, postupný vznik školského obvodu s několika klíčovými institucemi a postupné rozšiřování záběru a významu Středního článku až k široce sdílené odpovědnosti řady aktérů v rámci daného území.

A na závěr: S tím souvisí i další problém, a to je nekritické a výběrové přejímání poznatků a zkušeností ze zahraničí. Debata u nás je často inspirovány zkušenostmi z USA, Kanady či Velké Británie, protože literatura pojednávající o těchto zemích je nejpočetnější a nejlépe dostupná. Jak je ovšem patrné i z rozboru v tomto textu, podoba školských obvodů v anglosaských zemích se zásadně liší od nejen současného, ale také předcházejícího nastavení organizace vzdělávání u nás (včetně formy, jakou měly školské tuzemské úřady v letech 1990−2000). Školské obvody, jak je známe z USA či Kanady, u nás nikdy neexistovaly, a není tedy na co navazovat. Prof. Veselý pokračuje: Jak jsem popsal výše, školské obvody mají v těchto zemích výraznou samosprávnou složku a tradičně vznikaly odspodu. Je velká otázka, do jaké míry a za jakých podmínek je tato tradice přenositelná do kontextu České republiky

Varování zní zřetelně, a přesto doplňuje: Pilotní ověření a následné zavádění SČ představují jednu z největších výzev vzdělávací politiky v České republice v nejbližších letech.

Dr. Bouda reagoval v sérii článků v roce 2022. Cituji z 5. části článku Můžeme se inspirovat při modelování středních článků řízení (podpory) školskými úřady? - Odvětvový systém neměl být rušen, ale kultivován (standardizován, depolitizován) a systematicky propojován se samosprávami. Že bychom se k některým jeho aspektům vrátili? Zkušenosti ze srovnatelných demokracií ukazují, že ani decentralizační (devoluční) proces nemusí být jednosměrný (např. Anglie), takže se není třeba „děsit“ posilování role státu, pokud to může vést ke zkvalitňování vzdělávání.

Zdroj:

https://msmt.gov.cz/media/wp-content/uploads/2026/10/Model-kvalitni-mistni-skolske-spravy_.pdf

https://msmt.gov.cz/aktuality/msmt-podpori-spolupraci-obci-pri-zrizovani-skol-i-zvetsovani-reditelstvi

https://partnerstvi2030.cz/wp-content/uploads/Arnost-Vesely_SC-ve-vzdelavani.pdf

Bouda, T., Můžeme se inspirovat při modelování středních článků řízení (podpory) školskými úřady? – 5. část. Řízení školy. 6/2022 , str. 51-52

Bouda, T. Jak české školství spravovaly školské úřady a co z toho plyne pro Strategii 2030+. Řízení školy. 5/2024, s. 59-61.

https://www.rizeniskoly.cz/casopisy/rizeni-skoly/jak-ceske-skolstvi-spravovaly-skolske-urady-a-co-z-toho-plyne-pro-strategii-2030.m-12457.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz