Článek
Představme si, že NPI vytvoří modelový ŠVP, školení učitelů používají modelový ŠVP, koordinátoři ŠVP se učí podle modelového ŠVP, AI nástroj generuje ŠVP podle modelového ŠVP, školy si jej kopírují, protože je to nejjednodušší cesta.
Ředitelé jej považují za „bezpečné řešení“ a při kontrole se školy přirozeně ptají: Děláme to stejně správně jako model?
Pak může vzniknout: právně nezávazný dokument → institucionálně doporučovaný dokument → profesní standard → očekávaná praxe → faktická norma.
Formálně stále není závazný, sociálně může být velmi závazný. To je ještě závažnější kvůli obsahu modelů. Kdyby modelový ŠVP pouze technicky ukazoval, jak přepsat závazný obsah RVP do školního dokumentu, nebyl by problém tak významný. Jenže naše předchozí srovnání ukázalo, že modely obsahují také silné kurikulární a didaktické interpretace.
Integrovaný model vytváří například Přírodu a já, Společnost, Umění nebo Osobnost, zdraví a bezpečí. Tematický model organizuje vzdělávání ještě jiným způsobem. A základní rámec modelových ŠVP výslovně říká, že mají ukazovat různé způsoby uspořádání vzdělávacího obsahu RVP.
Tím se objevuje velmi důležitá otázka - kde končí interpretace závazného RVP a kde začíná nový kurikulární obsah vytvořený autory modelového ŠVP? A ještě ostřeji, může metodická podpora zavádět pedagogické principy, které samotný právně závazný RVP škole neukládá?
Pokud ano, musí být naprosto zřetelně označeno: TOTO JE ZÁVAZNÉ Z RVP,
oproti: TOTO JE INTERPRETACE AUTORŮ MODELU,
oproti: TOTO JE JEDNA Z MOŽNÝCH DIDAKTICKÝCH CEST.
Jinak vzniká „měkké právo“ školství
Nemusíme tím nutně myslet soft law v přísném právněteoretickém významu. Funkční podobnost je ale zajímavá. Norma nemusí být vynucována zákonem. Může být prosazována prostřednictvím: metodiky → školení → financování → digitálního systému → doporučení → evaluace → profesních očekávání.
A to přesně souvisí s naší debatou o komunikační vrstvě kurikulární reformy. Modelový ŠVP může být právně nezávazný, ale komunikačně mimořádně silný.
Proto bych celý kulatý stůl začal jinak. Nikoliv otázkou, co od modelových ŠVP očekáváme, ale otázkou, jaký je právní a normativní status modelového ŠVP a které jeho části představují pouze metodické doporučení, které interpretují závazné požadavky RVP a které případně obsahují pedagogické či didaktické volby autorů modelu?
A okamžitě bych pokračoval, zda může škola modelový ŠVP zcela odmítnout a vytvořit vlastní ŠVP, který bude didakticky a organizačně zásadně odlišný, pokud splní všechny závazné požadavky RVP. Pokud odpověď zní ano, musíme přesně určit, které požadavky to jsou.
A potom přichází možná nejdůležitější test: Ukažte nám model ŠVP, který je v plném souladu s revidovaným RVP, ale je založen například na znalostním kurikulu, explicitní výuce, tradičních předmětech a systematicky sekvenovaném učivu. Byl by stejně legitimní jako předmětový, integrovaný a tematický model NPI?
To by podle mě velmi rychle ukázalo, jak široký nový RVP ve skutečnosti je. Pokud ano, potom je kompetenčně-konstruktivistická orientace některých modelových dokumentů skutečně jen jednou možnou interpretací.
Pokud ne, musíme ukázat konkrétní závazné ustanovení RVP, které takový ŠVP vylučuje. A pokud není jasné, zda ano či ne, máme mnohem základnější problém než implementaci modelových ŠVP.
Logické pořadí kulatého stolu by podle mě mělo být: právní status → závaznost → hranice interpretace → společný obsah → standard → sekvence → vztah tří modelů → praktická realizovatelnost → role koordinátora → digitalizace a AI (je žádoucí?).
Současné pořadí začíná prakticky opačně: máme modelové ŠVP, jak je dostaneme do školy?
Jenže první otázka má být: co přesně do školy dostáváme, kdo o tom rozhodl, která část je závazná a z jakého právního či kurikulárního dokumentu její závaznost vyplývá?
A úplně nakonec bych položil jednu velmi jednoduchou otázku, která by mohla být pro celou diskusi určující:
Když ředitel školy 9. října 2027 řekne: „Žádný z modelových ŠVP NPI nechci. Vytvoříme si vlastní znalostně orientovaný ŠVP s tradičními předměty, závazným školním učivem, explicitní výukou a vlastní didaktickou koncepcí,“ co přesně mu v tom podle platného RVP brání?
Pokud odpověď zní nic, pokud dodrží závazný RVP (bez učiva), pak je nutné tuto skutečnost školám říkat stejně hlasitě jako představovat modelové ŠVP. Jinak může nezávazný model postupně začít plnit funkci, kterou mu právní systém vůbec nesvěřil, a proto si s ní v současné době zatím nikdo neví rady, ačkoliv by byla více než žádoucí.
