Článek
Od 4. a 5. třídy lze již rychlost čtení vždy měřit společně se správností a porozuměním. Samotný počet slov za minutu už začíná být málo vypovídající. Pro české děti lze jako praktickou orientaci použít přibližně toto:
Ročník: Hlasité čtení * orientační výkon * Standard (co lze očekávat na konci ročníku)
1. ročník: 25–40 slov/min * kolem 40
2. ročník: 50–70 slov/min *kolem 60–70
3. ročník: 70–90 slov/min * kolem 85–90
4. ročník: 90–110 slov/min * kolem 100
5. ročník: 100–120+ slov/min * kolem 110–120
U 4. ročníku máme poměrně dobrý český podklad: materiál PedF UK shrnující vývojový gradient čtení uvádí pro 4. třídu přibližně 90 slov za minutu a na konci asi 100 slov/min. Současně zdůrazňuje velkou individuální variabilitu a to, že od 2. ročníku se těžiště postupně přesouvá k porozumění.
U 5. třídy lze údaj 110 - 120 chápat spíše jako praktické orientační pásmo, nikoli českou závaznou normu. RVP žádnou závaznou hranici slov za minutu nestanovuje.
Co vlastně měřit
V 4. – 5. třídě není možné používat rovnici: dobrý čtenář = rychlý čtenář.
Je už možné diferencovat čtyři složky: čtenářský výkon = rychlost + správnost + plynulost + porozumění. Rychlost navíc počítejme jako správně přečtená slova za minutu, nikoli prostě všechna vyslovená slova. V české diagnostické praxi se například od celkového počtu přečtených slov odečítají chyby, které si dítě samo neopravilo. Dítě, které přečte 125 slov a udělá 12 chyb, proto nemusí být lepším čtenářem než dítě, které přečte 105 slov téměř bezchybně.
Měření porozumění
Lze dát klasických pět otázek typu „Jak se jmenoval hlavní hrdina?“. Takový test měří především zapamatování explicitních informací. Porozumění má však několik vrstev. U stejného textu bych ověřil například:
1. Explicitní informaci: „Kam děti šly po škole?“ Odpověď je přímo v textu.
2. Vztah mezi informacemi: „Proč se Petr rozhodl vrátit?“ Dítě musí spojit dvě části textu.
3. Inferenci: „Jak asi Petrovi v této chvíli bylo? Podle čeho to poznáš?“ Odpověď není doslova napsaná.
4. Hlavní myšlenku: „O čem tento text především je?“ nebo „Vyber nejlepší název.“
5. Strukturu a posloupnost: „Seřaď čtyři události podle toho, jak následovaly.“
6. Význam slova z kontextu: „Co v této větě znamená slovo váhavě?“
7. Kritické posouzení: „Měl Petr podle tebe dostatečný důvod jednat tak, jak jednal? Svou odpověď dolož textem.“
Tady už se dostáváme od prostého vybavení informace k interpretaci.
Tedy všechny informace, které má běžná čítanka např. Nová škola Brno.
Jednoduchý standardizovaný školní test
Pro 4. – 5. třídu lze vzít neznámý souvislý text přiměřené obtížnosti, například 300 – 500 slov. Dítě čte jednu minutu nahlas. Učitel by zaznamenával chyby, vynechaná a nahrazená slova, váhání a případné sebeopravy.
Potom bych dítě nechal zbytek textu dočíst potichu. Ve 4. – 5. třídě už totiž potřebujeme vědět nejen, jak dítě zvládá hlasité dekódování, ale zda dokáže používat čtení jako nástroj získávání informací. Tiché čtení je přirozeně rychlejší než hlasité a jeho význam s věkem roste.
Následovalo by třeba 10 úloh na porozumění:
3 explicitní informace,
2 propojení informací,
2 inference,
1 význam slova z kontextu,
1 hlavní myšlenka,
1 zdůvodnění odpovědi textem.
Pak dostaneme dvě nezávislé osy:
technika čtení: například 103 správných slov/min,
porozumění: například 8/10 = 80 %.
A právě jejich kombinace je diagnosticky zajímavá.
Čtyři typy čtenářů
1/ Dítě může číst rychle a rozumět dobře; není problém.
2/ Dítě může číst pomalu a rozumět dobře. Pak je pravděpodobně potřeba pracovat především na automatizaci a plynulosti (ideálně mnohem dříve než ve 4. třídě).
3/ Může číst rychle a rozumět špatně. Technika je automatizovaná, ale dítě text kognitivně nezpracovává dostatečně.
4/ Může číst pomalu a současně špatně rozumět. Zde může právě náročné dekódování spotřebovávat tolik pracovní paměti, že dítěti nezůstává dostatečná kapacita pro vytváření významu. To odpovídá základnímu poznatku, že automatizace dekódování je důležitým předpokladem porozumění.
Proto bych ve 4. a 5. třídě vůbec nevedl žebříček „Petr 113, Jana 96, Karel 81 slov“. Smysluplnější je sledovat vývoj jednoho dítěte v čase:
září: 82 správných slov/min, porozumění 60 %
leden: 94 slov/min, porozumění 70 %
červen: 105 slov/min, porozumění 90 %
To je pro učitele i dítě skutečná informace: chválím tě, zlepšuješ se.
A od 4. – 5. třídy lze přidat ještě třetí rozměr, který bude později stále důležitější: schopnost získat z textu znalost. Nejen „rozuměl jsi příběhu, dokážeš je převyprávět?“, ale zda například žák umí přečíst krátký naučný text např. o fotosyntéze z učebnice a potom bez textu vysvětlit, co rostlina potřebuje a co při procesu vzniká. Tady se začíná přecházet od „umím číst“ k „učím se čtením“.
Toto je pak třeba budovat během celého druhého stupně ZŠ a na celé SŠ.
