Článek
§ 12 Zásada přiměřenosti.
Zásadou přiměřenost se rozumí požadavek, aby obsah a rozsah učiva a jeho objasňování i osvojování odpovídaly tělesnému a duševnímu vývoji žáků a vedly k jeho dalšímu rozvoji. Zásada přiměřenosti má vyhovovat kvantitativní i kvalitativní rozvržení učiva do jednotlivých ročníků. Má odpovídat počtu vyučovacích hodin, které mu lze věnovat se zřetelem k celkovému učebnímu plánu. Rozvržení učiva do jednotlivých ročníků je stanoveno učebními osnovami a učebnicemi a je pro učitele závazné.
Vyučovací proces se uskutečňuje ve shodě se zásadou přiměřenosti, jestliže se postupuje od konkrétního k abstraktnímu, od jednoduchého k složitému, od známého k neznámému.
Otázka přiměřenosti učiva je třeba spojovat s otázkou základního učiva. Jim se rozumějí vědomosti, dovednosti a návyky, které představují základy věd a techniky, popř. umění a mají zásadní význam pro další vzdělávání žáka a jeho uplatnění v praxi. Základní učivo je určeno všem žákům příslušných věkových stupňů, třebaže si je všichni neosvojují ve stejné kvalitě. Jde o to, aby nesprávné uplatňování zásady přiměřenosti, které nedoceňuje vývojové možnosti žáků a dost nedoceňuje jejich rozvoj, nezpůsobovalo celkovou retardaci rozumového rozvoje žáků v nižších i vyšších ročnících.
§ 13 Zásada názornosti
Zásada názornosti je požadavek, aby se vyučování zakládalo na smyslovém vnímání, na pozorování předmětů a dějů, na jejich obrazech a modelech. Ve vyučování jazykovém se zásada názornosti uskutečňuje tak, že se pozorují konkrétní jazykové prostředky (hláska, slova, věty) a souvislé texty a z nich se vyvozuje obecné poučení.
Zrakového názoru využívají i různé způsoby grafického vyjádření stavby slova, věty a souvětí.
§ 14 Zásada uvědomělosti
Zásada uvědomělosti je požadavek, aby probírané učivo žák plně pochopil po stránce věcné i jazykové, aby osvojených pouček dovedl užívat v praxi. Učitel musí při výkladu i procvičování učiva svými otázkami zajistit, aby žák mechanicky neopakoval, co slyšel od učitele nebo co je obsaženo v učebnici, nýbrž aby jeho odpovědi byly založeny na skutečném pozorování, na cílevědomém, např. algoritmickém zkoumání, na systémových znalostech, aby mohly být podloženy argumenty. Žák pak může projevit svou bystrost a to zvyšuje jeho zájem a aktivnost.
§ 15 Zásada soustavnosti
Hloubka žákových znalostí i jejich trvalost závisí též na plnění zásady soustavnosti. Ta žádá takový postup ve výkladu a procvičování učiva, kterým se jednotlivé poznatky žáků poznatky žáků spojují v logicky uspořádané systémy (podsystémy) a znalosti vztahů mezi těmito systémy.
§ 16 Zásada trvalosti
Trvalost znalostí závisí na zachování didaktických zásad, na tom, jak dobře žák učivo pochopil, na zájmu, jaký u něho učivo vzbudilo, jak byl při jeho probírání aktivní, na spojitostech, do kterých nový poznatek vstoupil, na cvičeních a míře samostatnosti, s kterou je žák řešil.
§ 17 Zásada aktivnosti žáka
Z toho, co zde bylo uvedeno, je zřejmé, že ve všech fázích vyučovacího procesu je nutno zachovat zásadu aktivnosti žáků. Cílem školy není jen dát určité znalosti a vypěstovat dovednosti, ale také vyvolat zájem o učivo, rozvinout snahu a schopnost žáka samostatně a usilovně poznatky získávat a konfrontovat, nacházet mezi nimi spojitosti, shody a rozdíly i poznatky vyjadřovat. Zájem a aktivnost žáků závisí také na zaujetí, s jakým učitel vykládá, a na tom, jak dovede např. i při kladení otázek využít zvukových prostředků jazyka, důrazu, melodie, tempa, zabarvení hlasu.
