Článek
Žákyně 1: Paní učitelko, nemohli bychom jít ven?
Svěrák: Proč mi říkáš paní učitelko, vždyť mám vousy.
Žákyně 1: Ajo, my máme na všechno paní učitelky.
Svěrák: Aha.
Žákyně 2: My máme na všechno paní učitelky, ona se spletla.
Svěrák: Jo. Vidíte, jakou nám ta feminizace ve školství dělá paseku. A kdo by jako měl jít ven?
Žákyně 1: Všichni. Béčko chodí taky ven.
Svěrák: Při vyučování?
Žákyně 1: Ano.
Svěrák: Podívejte se, jestli si kolegyně Krhavá v Béčku potřebuje něco zařídit ve městě a tahá s sebou celou třídu…
Uhlíř: … a pak to vykazuje jako naučnou stezku.
Svěrák: Tak to my tady dělat nebudeme. My se řídíme podle osnov. Ty nám jasně říkají … [Hodina zpěvu, 2001]
Divadlo Járy Cimrmana vzniklo před 60 lety taky na základě mystifikace a recese. Díky čemu se z něj podle vás stala stálice na české scéně?
To namouduši nevím, jen odhaduju. Myslím, že jsme navázali na poetiku Osvobozeného divadla. Počítáme s divákem, který dával ve škole aspoň trochu pozor. Důvodem může být i to, že Cimrman byl smolař. Pocit, že máme na víc, a kdyby nám neházeli jiní klacky pod nohy, byli bychom skvělí, je vlastní i českému národu. Teď, když jsme samostatní a neutiskovaní, ukazuje se, jak je to mylné.
[Noviny Prahy 3, březen 2026]
Svěrák: S odstupem času je všechno zřetelnější. Ale rozeznávat dobro od zla se bohužel vždycky musí teď a tady.
[Seznam Zprávy, Jonáš Zbořil: Přestávají platit hodnoty, podle kterých jsem byl vychován]
