Článek
19. díl - přílohy
„Změnit koncept jednotné přijímací zkoušky. Bude upraven obsah a forma přijímacích zkoušek tak, aby odpovídaly revidovanému RVP ZV a jako celek zohledňovaly kompetenční pojetí kurikula. Ředitelé budou podporováni ve využívání dalších možností hodnocení v rámci přijímacího řízení (portfolia žáků, předpoklady pro daný obor, profilové testy apod.).“
Odstavec ze Strategie 2030+ je mimořádně důležitý, protože velmi přesně ukazuje hlubší napětí současné české vzdělávací politiky: stát se snaží současně zachovat centrální přijímací zkoušky, posílit kompetenční kurikulum, rozšířit autonomii škol a současně udržet srovnatelnost výsledků.
Právě zde však vzniká zásadní systémový problém. Strategie 2030+ uvádí „Bude upraven obsah a forma přijímacích zkoušek tak, aby odpovídaly revidovanému RVP ZV a jako celek zohledňovaly kompetenční pojetí kurikula.“
Tato formulace vychází z předpokladu, že revidované RVP ZV představuje nový hlavní rámec vzdělávání a přijímací zkoušky se mu mají přizpůsobit. Jenže právě zde vzniká paradox: současné RVP ZV samo neposkytuje dostatečně explicitní a jednoznačný obsahový základ, ke kterému by bylo možné jednotné zkoušky stabilně vztáhnout.
To je klíčový moment celé debaty. Tradiční jednotné zkoušky historicky fungují relativně dobře pouze tehdy, pokud existuje jasně definované učivo, explicitní standard, relativně pevná posloupnost obsahu a společný významový rámec vzdělávání. Jinými slovy, standardizovaná zkouška předpokládá standardizovaný obsah.
Právě proto klasické osnovové systémy relativně snadno vytvářejí učebnice, na ně navázané informační systémy, tematické plány, standardy a jednotné testy. Současné RVP však stojí na zcela jiném epistemologickém základě a operuje nad významovými rovinami pojmů kompetence, rámcovost, otevřenost, individualizace a konstruktivistické pojetí vzdělávání. To znamená, že obsah je relativně otevřený, školy mají velkou interpretační autonomii a OVU nejsou formulovány jako jednoznačně měřitelné standardy. NPI samo přiznává, že samotné znění závazných OVU nemůže nést celý společný vzdělávací základ (ale zcela nepochopitelně není schopné provést revizi vlastní revize RVP ZV).
To je však zásadní. Centrální úřad pověřený garancí za curiculum curiculum explicitně ruší. Pokud totiž závazná vrstva RVP není dostatečně konkrétní, konkrétní obsah se přesouvá do metodických materiálů a interpretační praxe škol, pak vzniká otázka, k čemu přesně mají být jednotné přijímací zkoušky vztahovány?
Problém nemusí být primárně v samotných přijímacích zkouškách, ale v tom, že současné RVP neposkytuje dostatečně explicitní a závazný obsahový rámec. Kdyby ten existoval, může se vyladit testování jednotné přijímací zkoušky, ale takto jde pouze o loterii.
To je mimořádně důležitý rozdíl. Strategie 2030+ totiž implicitně předpokládá nejprve vznikne kompetenční kurikulum, poté se mu přizpůsobí přijímací zkoušky. Jenže kompetenční kurikulum z dílny NPI již vzniklo a standardy (2011) vůbec nezohlednilo, nenavázalo, zcela je ignorovalo.
Ve skutečnosti mohou nastat tři různé situace:
1. Přijímací zkoušky zůstanou obsahově navázané na nezávazné standardy
To je fakticky dnešní stav. CERMAT dlouhodobě vychází z relativně stabilních jazykových, matematických a čtenářských standardů, které historicky navazují na starší osnovy, Standardy pro základní vzdělávání z roku 2011 i tradiční učebnicovou kulturu.
Pak ale vzniká rozpor: zkoušky měří něco explicitnějšího a stabilnějšího než samotné RVP ZV předepisuje. Právě proto se dnes často objevuje pocit: „ve škole jsme se to neučili“, nebo že příprava probíhá přes kurzy, typové úlohy, ke kterým je třeba se naučit strategii řešení, a neformální znalost struktury testů.
2. Přijímačky se skutečně plně kompetenčně upraví
To by znamenalo méně explicitního obsahu, více otevřených úloh, neřešitelný úkol započítat portfolio, projekty, dát důraz na profilovou část a hodnotící rozhovory. Jenže zde vzniká automaticky jiný problém: jednotná přijímací zkouška přestává být jednotná, protože dramaticky klesne srovnatelnost, objektivita, právní jistota i kontrolovatelnost systému.
To je mimochodem důvod, proč mnoho zemí i přes kompetenční jazyk stále zachovává silně standardizované testování.
3. Upravit se musí samotné RVP
Pokud stat organizuje a plánuje zachovat jednotné přijímací zkoušky, musí vyžadovat srovnatelnost, zajistit společný vzdělávací základ, organizovat průběžně centrální evaluaci, interní srovnávací testování v rámci ročníků v každé škole. K tomu však musí existovat explicitní, stabilní a právně jasnější obsahový rámec. Na tomto základě postavený informační systém bude fungovat velmi, velmi dobře.
Tedy: jednotné zkoušky předpokládají existenci relativně jednotného kurikula, ale právě zde současné RVP naráží na své limity, resp. žádné pravidla nestanovuje. Kompetenční a konstruktivistický model totiž úmyslně ruší explicitní učivo, posiluje otevřenost interpretace a přesouvá konkrétní obsah na školní autonomii. Stát si však ponechává centrální zkoušky, srovnávání výsledků a vyžaduje papírově společný vzdělávací základ.
Právě zde vzniká hluboký systémový rozpor současné české vzdělávací politiky: stát současně oslabuje explicitní obsah kurikula a zároveň zachovává standardizační mechanismy, které explicitní obsah předpokládají. To je podstata celé krize. Cílem jsou kompetence, zkouší znalosti. Přijímací zkoušky se upravit nemusí, upravit se musí RVP ZV. Jednotné zkoušky nemohou dlouhodobě fungovat bez dostatečně explicitního, závazného a společně sdíleného obsahu vzdělávání.
Zdroj:
https://www.pedagogicke.info/2026/05/pavel-mentlik-jemne-problematicka.html
