Článek
3. díl - cíle
Škola tohle sama nezlomí. Kdokoli tvrdí opak, prodává iluzi.
Má vůbec smysl usilovat o spravedlivé školství? Ano, ale ne proto, že „všichni budou stejně úspěšní“ - to je lež. Ale proto, že spravedlivé školství omezuje dědičnost chudoby. Neodstraňuje ji, ale snižuje pravděpodobnost, že dítě z chudého prostředí zůstane negramotné, bez základní orientace ve světě, bez možnosti volby. Rozdíl není chudý vs. bohatý, ale chudý bez volby vs. chudý s volbou. A to je zásadní rozdíl, zde je třeba položit otázku, k čemu vlastně má sloužit inkluze.
Co škola reálně může a co ne? Škola nemůže dát kapitál, změnit rodinu, vytvořit ambice z ničeho, konkurovat bohatství. Ale může a má poskytnout vzdělání v rodném jazyce, kterým může člověk samostatně myslet a mluvit sám za sebe, dát základní orientaci, co je možné; může dát zakusit zkušenost úspěchu, která dítě doma nikdy nezažilo; může mu dát bezpečný prostor pro chybu. To nejsou maličkosti, jsou to věci, které peníze neumí koupit automaticky.
Proč by nás to mělo zajímat, i když jsme prosti „sociálního idealismu“? Je zde sice méně morální, ale o to realističtější důvod, totiž že nespravedlivé školství je drahé. Produkuje lidi, kteří budou v budoucnosti závislí na systému, zvyšuje se tím kriminalita, polarizace, rozkládá se tím důvěru ve stát. Spravedlivé školství není „charita pro chudé“, ale pojistka stability společnosti.
Spravedlnost neznamená automaticky rovnost, to by bylo opět nedorozumění. Rovnost neznamená, že všichni dostanou totéž. Spravedlnost ve školství znamená, že každý dostane nabídnuto to, co potřebuje k svému rozvoji. Pokud to využije, bude moct v budoucnosti převzít odpovědnost. Spravedlivé školství neslibuje stejný výsledek, ale stejnou startovní důstojnost, což je obrovský rozdíl.
A co s žáky, kteří nemají žádné ambice? Ambice nevznikají z motivace,
ale ze zkušenosti, že má smysl se snažit. Pokud dítě nikdy nezažilo, že úsilí něco změní, vidí jen neúspěch, ve škole nespravedlnost, žádnou kontrolu, zvykne si žít v prostředí, kde risk znamená jednou zisk a podruhé pád; a nakonec zjistí, že „absence školních ambicí“ není charakterová vada, ale racionální adaptace.
Spravedlivá škola vytváří podmínky, aby dítě získalo důvěru a ambice mohly vzniknout. Spravedlivé školství nezruší nerovnosti, ale bez něj se z nerovností stává slepý osud. Bez spravedlivé školy budou bohatí bohatí – ale chudí budou nejen chudí, ale i zbyteční a frustrovaní. A to je již nyní problém nás všech.
