Článek
36. díl - cíle
Reformní záměr byl přitom ambiciózní a formulovaný zhruba takto: stát prostřednictvím RVP vymezí obecný rámec vzdělávání, zatímco jednotlivé školy vytvoří vlastní Školní vzdělávací program, který bude reflektovat jejich podmínky, žáky i pedagogickou koncepci. Jinými slovy, cílem bylo posílit profesionalitu učitelů a umožnit jim skutečně rozhodovat o tom, co a jak budou učit.
Tato idea se však v praxi velmi rychle střetla s institucionální realitou. Od 1. září 2007 byly školy povinny začít podle ŠVP vyučovat (nejprve v 1. a 6. ročnících), a již v následujícím období vstoupila do procesu aktivně Česká školní inspekce. V letech 2007–2008 inspekce systematicky kontrolovala, zda jsou školní vzdělávací programy v souladu s rámcovými programy, tedy zda obsahují všechny předepsané náležitosti a očekávané výstupy.
Inspekce tehdy kontrolovala především formální soulad RVP do ŠVP. Někteří dosud znechuceně vypravují, jak pod hrozbou blížící se inspekce týden po večerech přepisovali doslova RVP do ŠVP. A to včetně gramatických chyb. ČŠI byla v té době často kritizována za to, že víc řešila „papíry“ než to, co se skutečně děje ve třídě. Na druhou stranu panovala obrovská metodická nejistota: ani sami inspektoři neměli v počátcích vždy jasno, jak moc kreativní školy mohou být, což vedlo k bezpečnému lpění na textech RVP. Objevily se i komerční programy a šablony, které umožnily ŠVP „vyklikat“. Tím se ale vytratil ten původně zamýšlený proces společné domluvy pedagogů. Nakonec sama ČŠI nechala za 300 milionů Kč postavit informační systém InspIS, ve kterém školy přímo mohly naklikat větu po větě RVP do ŠVP. Podobný plán se prý zrodil na současném NPI. Excelové tabulky vzorových ŠVP k této umrtvující rutině opravdu vedou. Pan Krejčí (bývalý ředitel CERMATu, nyní poslanec za Motoristé sobě) údajně připravuje nový informační systém pro naklikávání „správných položek“ z modelových ŠVP do skutečných školních vzdělávacích programů (tentokrát ovšem nikoliv zadarmo).
Ale zpět do roku 2008: z dostupných inspekčních zjištění vyplývá, že plně v souladu bylo tehdy přibližně 39,7 % ŠVP, většina (zhruba 57 %) vykazovala pouze částečný soulad a menší část programů byla hodnocena jako nevyhovující. Školy, u nichž byly zjištěny nedostatky, musely dokumenty upravovat. Připomeňme, že původní deklarovaný záměr kurikulární reformy, který odstranil funkční systém osnov, byla autonomie škol. Jak to bývá, reforma pohltila reformu.
Právě tento moment – tedy důraz na formální soulad – se ukázal jako klíčový pro další vývoj. Reformní myšlenka předpokládala, že pedagogické sbory povedou odbornou diskusi o obsahu a posloupnosti učiva, že si vyjasní cíle vzdělávání a vytvoří „živý“ dokument, který bude řídit skutečnou výuku. Místo toho však velká část škol čelila enormní administrativní zátěži. Tvorba ŠVP často znamenala produkci rozsáhlých textů o desítkách až stovkách stran, přičemž kritériem úspěchu nebyla kvalita pedagogické koncepce, ale formální úplnost a soulad s RVP. Výsledek byla rezignace.
Proces, který měl být profesní debatou o vzdělávání, se tak v mnoha případech redukoval na administrativní úkol. A to trvá dodnes v bledě modrém.
ŠVP se pro většinu škol stal „papírovým artefaktem“ určeným pro kontrolu než skutečným nástrojem řízení výuky.
Tento vývoj má hlubší důsledky, než by se mohlo zdát. Původní reforma měla posílit autonomii a profesionalitu učitelů, avšak v praxi často vedla k opačnému efektu: k formalizaci, opatrnosti a rezignaci na skutečnou kurikulární práci. Místo otázky „co a jak učit“ se do popředí dostala otázka „co a jak napsat“. Do toho přichází už nová generace „kompetenčních učitelů“, kteří pod heslem wellbeing zjistí, že se jim po dvou měsících jakákoliv třída vymkne kontrole a do konce roku to zachraňují aktivitami mimo budovu školu, případně školou v přírodě už v první třídě.
Právě v tomto kontextu je možné lépe porozumět i současným problémům spojeným s digitalizací a nástupem AI. Pokud je kurikulum vnímáno jako formální rámec bez pevné vnitřní struktury a výuka vedená kompetetním učitelem není pevně ukotvena v systematicky budovaných znalostech, pak se obsah – ať už z učebnice, internetu nebo umělé inteligence – snadno stává zaměnitelným, protože je zcela vytržený z kontextu. Ano, jeden projekt za rok může být zajímavý a může jít zdánlivě do hloubky. Ale projekt v posledku vytvoří tři nejschopnější žáci ve třídě, ostatní posvačí, a pohrají si na mobilu.
Závěr: Situace z let 2007–2008 tak nepředstavuje jen epizodu implementace reformy, ale jeden z klíčových momentů, kdy se začala vytrácet vazba mezi kurikulem, výukou a skutečným učením. Osnovy byly zavrženy. RVP byl udušen při porodu.
Neměl vůbec vzniknout.
Zdroje:
https://www.csicr.cz/html/TZ_inspekcni_hodnoceni_SVP/resources/_pdfs_/TZ_Inspekcni_hodnoceni_SVP__.pdf
