Článek
užívání jazykových prostředků vzhledem ke komunikačnímu záměru
výslovnost souhláskových skupin, přízvuk, intonace; artikulace, dikce, tempo řeči a větná melodie s ohledem na komunikační situaci a na partnera v komunikaci
jmenné a slovesné kategorie; určení mluvnické kategorie slovesa – osoby, čísla, způsobu, času; rozlišování jednoduchých a složených tvarů sloves; určování slovesného rodu a vidu; tvoření tvarů méně obtížných zájmen a číslovek; určení druhu a vzoru přídavných jmen; rozpoznávání a charakteristika neohebných slovních druhů
slova neutrální a citově zabarvená, slova a sousloví, významy slov, odborné názvy; významy běžně používaných zkratek a značek; poznatky o tvoření slov, významy slov utvořených různými způsoby; slova zkratková, přejatá, složená, víceslovná pojmenování
vytváření komunikačně sdělných a syntakticky jednoznačných vět; vztahy mezi větnými členy ve větě jednoduché; vztahy v souvětí podřadném; vyjádření myšlenky pomocí souvětí s vedlejší větou, nebo pomocí větného členu v souladu s komunikační situací; významové vztahy v souvětí souřadném; aplikace pravidel syntaktického pravopisu (shoda přísudku s podmětem)
vztah mezi jazykovým systémem a pravopisnými zásadami; osvojování pravidel morfologického, lexikálního a syntaktického pravopisu
identifikace formou sebehodnotícího dotazníku oblastí v českém jazyce, kterých chce žák zlepšit; role jazyka při prezentaci sebe sama a při vytváření vztahů (v mluveném i psaném projevu); využívání jazykových a komunikačních znalosti a dovednosti v každodenním životě (elektronická komunikace, diskuze, prezentace)
zpracování informací z různých zdrojů do textového editoru nebo prezentace; užívání jednoduchých zásad pro grafickou úpravu textů (mezery, velikost písma, fonty, řádkování, zarovnání do bloku, pevná mezera, odstavce)
vyhledání informací v tištěných i elektronických zdrojích, ověření její pravdivosti srovnáním s jinými zdroji, odlišení faktů od názorů; způsoby, jak prezentovat informace (např. citově zabarvená slova, titulky, výběr a pořadí zpráv) vnímání informací, ukládání informací (písemně, do textového editoru, do připravované prezentace)
rozlišení adresáta a komunikační sféry (styly) v daném prostředí, uzpůsobení projevu žáka k dosažení komunikačního záměru (kamarádi při hře, diskuse na internetu, přednáška před spolužáky, dopis organizaci); rozpoznání záměru mluvčího/autora
odlišení s pomocí učitele a v diskusi se spolužáky faktů a názorů; aplikace získaných pravidel jazykových norem dle svých schopností do tvorby textů nebo komunikační situace
vybírání textů, které jsou vhodné pro daný účel; rychlé vyhledání informací podle orientačních prvků jak v tištěném, tak v elektronickém textu, výběr nejdůležitějších informací z beletristického, básnického, naučného i publicistického textu a stručné sdělení těchto informací ostatním, využívání různých forem písemných záznamů (např. myšlenkové)
rozlišení světa zobrazovaného v reklamách od opravdového světa; rozpoznávání stereotypů zobrazovaných v reklamách a dalších mediálních sděleních
uvědomování si specifičnosti uměleckého textu a schopnost ji ukázat na konkrétním textu; výběr uměleckých textů podle svého zájmu a rozšiřování svého čtenářského (diváckého) portfolia a záběru; rozvíjení svých čtenářských návyků a dovedností; jednoduchý popis základních obsahově-formálních prvků textu (díla), vyjádření svého prožitku z uměleckého textu, jeho divadelního nebo audiovizuálního zpracování apod., schopnost nacházet širší souvislosti mezi dílem a vlastními čtenářskými a diváckými zkušenostmi
sdílení svých čtenářských (posluchačských, diváckých) prožitků s prožitky ostatních; kultivované vyjadřování v diskusi; rozpoznávání, zda má umělecký text výraznou sekundární funkci; postižení (samostatné či s dopomocí) podstatných prvků uměleckého textu a objasnění autorského záměru – rozpoznávání prózy a poezie, žánru, tematiky a povahy textu; odlišování jednání postav, vyjadřované názory apod. od jednání či názorů autora
schopnost průběžného popisu svých kreativních aktivit, reflektování vyjádření učitele a spolužáků či jiných příjemců díla; uvědomování si souvislosti mezi uměleckým textem a vlastními životními nebo čtenářskými zkušenostmi a promítání tohoto vědomí do kreativních aktivit; rozšiřování svého rejstříku forem a technik práce s textem; rozvíjení svých vyjadřovacích schopností a stylistických dovedností
Zdroj:
