Článek
Je dobré rozlišovat mezi orientačním očekáváním a závazným standardem. V českém RVP není stanovena závazná norma „X slov za minutu“. Starší česká pedagogicko-psychologická literatura a výzkumy ale dávají poměrně použitelnou orientaci.
Orientační rychlost / Co lze považovat za rozumný cíl (standard) na konci ročníku:
1. třída cca 25–40 slov/min / 30+ slov/min
2. třída cca 60–70 slov/min / 60–70+ slov/min
3. třída cca 70–90 slov / min70–80+ slov/min, plynule a s porozuměním
Pro 1. třídu máme zajímavá česká empirická data. Ve výzkumu vývoje čtení se na konci prvního ročníku pohybovaly průměry jednotlivých tříd u analyticko-syntetické metody mezi 25 a 45 slovy/min, u genetické metody mezi 27 a 52 slovy/min. Autorky studie (viz zdroje) současně upozorňují na značné rozdíly mezi třídami a na nutnost neinterpretovat samotnou rychlost izolovaně.
Pro konec 2. třídy / začátek 3. třídy je důležitá tradiční hranice přibližně 60–70 slov za minutu, označovaná v české speciálněpedagogické literatuře jako „sociálně únosná“ rychlost čtení. Při této úrovni už technika čtení zpravidla přestává spotřebovávat tolik pozornosti a dítě se může více soustředit na význam textu. Jedna česká ZŠ například při vlastním testování na konci 2. ročníku používala jako „dobrý výkon“ 60–80 slov/min, současně ale hodnotila plynulost, chybovost, intonaci a porozumění.
Samotné „počet slov za minutu“ nestačí
Pro školní praxi bych tedy nepoužíval jen: rychlost=1 min počet slov, ale spíše čtenářský výkon = rychlost + správnost + plynulost + porozumění. Dítě, které ve 2. třídě „vyrobí“ 85 slov za minutu, ale komolí slova a neví, co četlo, nemusí být lepším čtenářem než dítě se 65 správnými, plynule přečtenými slovy a dobrým porozuměním.
Pro naši předchozí debatu je ale podstatná ještě jiná věc: rychlost hlasitého čtení lze velmi jednoduše průběžně sledovat. Jestliže dítě na konci 1. třídy čte například 15 slov/min a po několika měsících cíleného nácviku 30 slov/min, máme konkrétní informaci o jeho pokroku. Nemusí z toho být soutěž mezi dětmi; může to být soutěž dítěte se svým vlastním předchozím výkonem.
A hranice kolem 60–70 slov/min na přelomu 2. a 3. třídy je pedagogicky zajímavá právě proto, že zde začíná přechod od „učím se číst“ k „čtu, abych se učil“.
Pozn. Ve studii z roku 2012 autorek Barešová, Kucharská Vývojová dynamika čtení v analyticko-syntetické metodě čtení a metodě genetické v 1. a 2. třídě a její uplatnění v poradenské diagnostice je tam patrná metodologická snaha genetickou metodu chránit před hodnocením nástroji vytvořenými pro analyticko-syntetickou metodu.
Článek není výsledkem experimentu, v němž by byly děti náhodně rozděleny mezi AS a genetickou metodu. Data pocházejí z projektu IPPP zaměřeného primárně na preventivně-intervenční model péče o děti s obtížemi v počáteční gramotnosti. Porovnání obou metod bylo až sekundárním cílem. Autorky to sami explicitně uvádějí.
Zdroj:
https://www.researchgate.net/publication/315446845_Vyvojova_dynamika_cteni_v_analyticko-synteticke_metode_cteni_a_metode_geneticke_v_1_a_2_tride_a_jeji_uplatneni_v_poradenske_diagnostice
