Článek
Ve Francii lidé demonstrují proti vysokým životním nákladům a sociálním nerovnostem. V Řecku vyšly do ulic tisíce studentů a učitelů s požadavky na lepší financování školství, kvalitnější vzdělávací zařízení a méně přeplněné třídy. Protesty se odehrávají také v dalších evropských zemích.
Jak píše Jiří May: Ve Francii hoří auta, italští studenti házejí po policistech, co jim přijde pod ruku, a Evropou obchází nespokojenost. My zatím sledujeme ceny v letácích. Ale i český klid má své limity.
V České republice máme Milion chvilek pro demokracii. Spolek dokáže mobilizovat desetitisíce až statisíce lidí, zaplnit Letnou a přitáhnout pozornost médií. Jenže právě evropské protesty otevírají otázku: Za co vlastně demonstruje? Proti konkrétním politikům, proti jejich rozhodnutím, nebo proti systému, který dlouhodobě nefunguje?
Milion chvilek se ve svých stanoviscích hlásí k ochraně ústavy, demokratických institucí a právního státu. V letošním roce organizoval demonstrace proti krokům vlády Andreje Babiše, na obranu veřejnoprávních médií, na podporu prezidenta Petra Pavla a za účast ve volbách.
Řečtí studenti nepožadují pouze odchod jednoho ministra, požadují dostupnější a lépe financované vzdělávání. Francouzští demonstranti nevyjadřují pouze nesouhlas s určitou politickou osobností, protestují také proti ekonomickým podmínkám, které považují za neúnosné. Samozřejmě ani tyto protesty nejsou jednotné a jejich požadavky se liší. Navíc některé demonstrace provází násilí, které nelze zaměňovat za legitimní občanský protest. Podstatné je ale to, že se v nich výrazně objevují systémové požadavky týkající se každodenního života občanů.
A zde vzniká otázka pro českou občanskou společnost. Kdo dokáže obdobně mobilizovat veřejnost za kvalitnější školství, dostupné bydlení, efektivnější veřejnou správu nebo spravedlivější fungování institucí? Šťastné pondělí, nebo Černý pátek?
Rakouský příklad je obzvlášť výmluvný. Ve Vídni dnes, 22. října, podle organizátorů demonstrovalo přibližně 50 tisíc studentů, pedagogů a zaměstnanců univerzit proti navrženému vysokoškolskému rozpočtu. Podle rektorů hrozí zrušení přibližně desetiny učitelských míst, omezení výuky a zpoždění výzkumu. Protestující přitom nepožadují primárně výměnu konkrétního politika, ale změnu konkrétního rozpočtového rozhodnutí. Rakouská vláda škrty obhajuje předchozím financováním vysokých škol.
Skutečnou zkouškou občanské angažovanosti není jen schopnost zaplnit náměstí proti určitému politikovi a vést se na mediální vlně popularity. Je jí také schopnost formulovat konkrétní požadavky na fungování státu a důsledně je prosazovat bez ohledu na to, kdo právě vládne.
Dejme jim ještě chvíli. Možná přijdou i s kouzelníkem.
Zdroj:
https://medium.seznam.cz/clanek/jiri-may-francie-hori-italie-jiskri-nemecko-doutna-narod-jana-zizky-ceka-na-maslo-v-akci-335260#
