Článek
Rodiče financují základní vzdělávání prostřednictvím daní, ale přesto se masově uchylují k úniku na víceletá gymnázia a k placené přípravě na státní přijímací zkoušky. Tento „dvojí účet“ je symptomem širšího problému: ztráty důvěry v rovnoměrnou kvalitu základních škol a nejasného směru kurikulární politiky, která hlásá kompetence, ale hodnotí výhradně znalosti.
1. Důvěra rodičů slábne – a systém na to nereaguje
Rodiče neočekávají po základní škole přemíru abstraktních kompetencí.
Očekávají pevné základy: čtení s porozuměním, jistotu v matematice, psaní, pracovní návyky a systematickou výuku.
Tam, kde to nevidí, hledají alternativu – nejčastěji gymnázia.
Víceletá gymnázia byla původně výjimečnou větví vzdělávací soustavy.
Dnes se stala únikovým ventilem pro střední třídu. Tento tlak není projevem ambiciózních rodičů, ale nedůvěry v rovnoměrnou kvalitu základního vzdělávání, zejména na 2. stupni.
Stát tak vytváří situaci, ve které:
- z veřejných prostředků financuje povinnou školní docházku,
- ale rodiče reálně platí další „školné“ — přípravy, kurzy, doučování, testy nanečisto.
Jde o typickou systémovou chybu, nikoli o individuální selhání rodičů nebo škol.
2. Kompetence se učí, znalosti se testují: nevyřešený kurikulární konflikt
České školy mají podle RVP vyučovat kompetenčně: žák se má učit spolupracovat, řešit problémy, zkoumat, tvořit, přemýšlet v souvislostech. Proto si má ovojit tyto kompetence: komunikativní, osobnostní a sociální, k občanství a udržitelnosti, k podnikavosti, k řešení problémů, kulturní a digitální.
Přijímací zkoušky CERMATu však fungují opačně:
v časově omezeném režimu testují znalosti, přesnost a rychlost — nikoli kompetence.
Co říkají Specifikace požadaků pro přijímací zkoušky implicitně:
- kompetence jsou deklarovány
- znalosti jsou dominantní nosnou kostrou
- kompetence jsou často navázané na znalostní základ, nikoli samostatné
Nezkouší se „kompetence samy o sobě“, ale kompetence podmíněné zvládnutím znalostních struktur.
Tato dualita působí škodlivě:
- školy učí něco jiného, než co se zkouší,
- rodiče vidí, že kompetence nepomohou u přijímaček,
- a logicky investují do znalostní přípravy, protože ta je faktorem úspěchu v systému.
Tím vzniká paralelní vzdělávací trh, který:
- vybírá peníze od rodičů,
- zvyšuje nerovnosti,
- posiluje přesvědčení, že veřejná škola nestačí.
3. Placené přípravy: symptomy, nikoli řešení
Placené přípravné kurzy, testy nanečisto, komerční učebnice a individuální doučování nejsou projevem „přehnaných ambicí rodičů“.
Jsou projevem nedostatečné systémové podpory a chybějících standardů.
Rodič platí za to, co má být součástí systému:
- jasné očekávání, co má dítě umět,
- systematickou přípravu v rámci běžné výuky,
- jednotné standardy,
- rovné šance,
- spolehlivé hodnocení výsledků.
Dnešní realita je opačná: kompetenční kurikulum neobsahuje dostatečně přesné znalostní výstupy, školy mají příliš široký interpretační prostor, učitelé nemají jasné standardy a přijímačky jsou jediným „pevnějším bodem“.
Proto rodiče platí. Ne protože chtějí, ale protože musí, mají-li jejich děti uspět.
4. Proč je to systémová chyba, nikoli „přirozený vývoj“
Systémová chyba vzniká tam, kde:
- veřejná služba deklaruje jedno, ale v praxi vyžaduje druhé,
- rodiče musí platit dvakrát za totéž,
- nerovnosti nejsou důsledkem schopností, ale ekonomických možností,
- kurikulum není sladěno s hodnocením,
- absence znalostních standardů vede k chaosu.
České školství se ocitlo přesně v této situaci: výuka směřuje k abstraktním kompetencím, ale hodnotí se čistá znalost.
Rodiče platí za veřejnou školu z daní, ale aby jejich dítě uspělo, musí platit znovu.
Tento nesoulad dlouhodobě narušuje důvěru v systém.
5. Co zřizovatelé a stát mohou udělat pro nápravu
Systémovou chybu lze odstranit pouze systémově. To znamená:
- zavést jasné znalostní standardy pro každý ročník (ne vágní popisy typu „orientuje se“),
- provázat kompetence s konkrétním učivem (kompetenčně–znalostní model),
- sjednotit výuku s tím, co se ověřuje,
- posílit gramotnosti jako druhou dimenzi kurikula,
- umožnit školám systematicky diagnostikovat stav dovedností,
- podpořit učitele v elementární didaktice (čtení, psaní, počítání),
- snížit tlak na rodiče vytvářením podpůrných mechanismů ve školách,
- zrevidovat roli víceletých gymnázií, aby nefungovala jako únikový ventil.
Změna není otázkou jednoho opatření, ale celkové změny paradigmatu.
6. Závěr: Děti nepotřebují další kurzy. Potřebují systém, který funguje.
Příprava na přijímací testy se stala stínovým vzdělávacím sektorem.
Ne proto, že by rodiče odmítali veřejné školství, ale protože se v něm necítí jistě.
Placená příprava je signálem, že systém nenabízí to, co slibuje: rovné šance a kvalitní vzdělání pro všechny.
Kompetence jsou důležité. Znalosti jsou nezbytné.
Ale české školství potřebuje jejich propojení, jasný rámec a stabilní standardy.
Teprve pak přestane být přijímací řízení bojem o přípravy a stane se tím, čím by být mělo: spravedlivým ověřením toho, co se děti skutečně naučily ve škole, kterou platíme společně.
Zdroj:
https://prijimacky.cermat.cz/menu/specifikace-pozadavku-k-jpz
