Článek
Tělesný trest je věčné a vděčné téma pro všechny. Odborníci, rodiče, politici, učitelé atd., každý z nich má co říct, tak proč ne já? Má elementární úvaha: Mám matku, tak jsem pořád dítě. Mám děti, tak jsem rodič. Řekl bych, že 46letá praxe dítěte a 14letá praxe rodiče, stojí za názor.
Tělesný trest
Nepoužívám tento druh trestu. Podle mne je naprostý nesmysl řezat dítě za známky, chování či názor. Vlastně za cokoliv! Ne, že bych na to někdy neměl chuť. Zhodnotil jsem si přínos takového trestu pro dítě. Minimální. To, že dostal 5 z ČJ a já mu dám pár facek, mu moc nepomůže známku opravit. Přínos pro mne? Okamžitá, ale krátkodobá úleva od frustrace. Zní to asi divně, co? Tak podívejte. Oba kluci byli neposední. Mírně řečeno. Má frustrace z toho, že neposlouchají, řvou, hádají se, ignorují matku a navzájem si škodí někdy vyvrcholila v touhu je praštit. Vyřešil jsem to lesem, jak jsem popsal ve svém článku. Avšak plně chápu rodiče, kteří občas jednu šoupnou uřvanému děcku poté, co narval sourozenci do nosu korálek. Ne každý se ovládne. Ne každý má les, kde se uklidní.
Donucovací prostředek
Zní to příšerně. Jak ze zápisu StB o výslechu. Teď se ale vrátím k situaci z úvodu. Snad 100× jsem klukům vysvětloval, že se mají před každou silnicí zastavit. Pokud bych neklusal vedle nich, tak by tam prostě vjeli! Jakmile dali závod na motorkách, nereagovali. Zkusil jsem toho na ně opravdu dost, ale pořád to samé. I já jsem zkusil dost. Byl jsem šedivý strachy, že je jednou nedoběhnu včas. Až jsem si vzpomněl na babiččinu měchačku. Měla ji vystavenou u plotny a když mi určovala pravidla, občas na ni významně mrkla. Většinu si jich pamatuji i po letech. Jára Cimrman by to nazval: „Názorné a úlekové fixace.“ 2× jsem kluky důrazně, rukou, v oblasti pozadí, upozornil na silnici a její nebezpečí. 1× jsem je donutil plácnout ručičkou do našeho auta a zeptal se: „Bolí tě to?“ Syn odpověděl: „Ano“. „A myslíš si, že to bolí auto?“ Od té doby zastavovali. Cimrman byl prostě génius.
Herodes
Mnohým z vás mohu připadat jako kruťas, co týrá vlastní děti. Budiž. Váš názor. Jako řidič se velmi často setkávám s výše uvedenou dětskou neznalostí. Ti malí motorkáři za to ale nemohou. Rodiče ano! Stojím na brzdě a mračím se na láteřící maminku. Naštěstí jsem zastavil včas. Ona však nadává na mě! Ne na ratolest, nebo sobě. Já měl prostě předpokládat, že její dítě na motorce vyrazí mezi zaparkovanými auty do silnice. Asi nezná Cimrmana. Těm, co si o mně myslí, že jsem Herodes, odpovím: Raději budu mít dítě s drobným šrámem na duši, případně na zadku, než nemít žádné!
