Článek
Pocit, že každý z nás musí mít stejně, bydlet ve stejném (pokud možno co nejluxusnějším) domě nebo bytě, jezdit na stejné dovolené (samozřejmě do skvělých zahraničních destinací), brát plus mínus stejný plat (pochopitelně vysoký), ten vládne napříč českou společností. A je typický nikoli pro češství, nýbrž pro to, čemu se možná nehezky, ale rozhodně docela trefně, říká čecháčkovství. Je to odpudivé.
Po pravdě řečeno, vůbec nevím, proč by se měl mít stejně jako já, který stojím profesně léta na vlastních nohou, se všemi plusy, ale i riziky, někdo, kdo je pouhým zaměstnancem v nekvalifikovaném oboru. Já se celý život ve svém oboru aktivně a rád vzdělávám, snažím se svoji práci co nejvíce zdokonalovat, a pracuji tehdy, kdy je to potřeba, bez ohledu na to, zda je středa nebo sobota, nebo jsou tři hodiny odpoledne či ráno. Statisíce jiných lidí jedou podle zažitého rámce pevné pracovní doby, kterou si odkroutí a padla, za celý život se nad svou prací nezamyslí, jen otrocky vykonávají jednou naučené dovednosti a čekají na to, co jim šéf řekne, že mají dělat. Proč bychom měli brát přibližně nebo úplně stejně?
A naopak: proč by měl mít příjmy jako já třeba špičkový chirurg, který své práci obětuje desítky let života, je ve svém oboru kapacita, učí studenty a přednáší po celém světě? Anebo velký podnikatel, šéf fabriky zaměstnávající tisíce lidí, který, aby svoji práci dělal dobře, je v ní doslova čtyřiadvacet hodin denně? A v neposlední řadě třeba i populární herec nebo zpěvák, který musí na svém výkonu, z něhož my vidíme jen výsledek a připadá nám, „že to není vlastně žádné umění“, zpívat tříminutovou písničku nebo hrát ve filmu, také pracovat bez ohledu na čas. A mnohé a mnohé další profese, jejichž představitelé si zaslouží mnohem větší příjmy než já, který nemám absolutně na věci, které dělají, schopnosti ani talent. Proč jim mám jejich vily, drahá auta a cesty někam do Thajska několikrát ročně závidět?
Zdá se to všechno celkem jasné, ale není to tak. V české společnosti se po hospodách nebo na sociálních sítích neřeší téměř nic jiného, než kdo se jak má a komu co chybí. Závistivé příspěvky a komentáře jsou na denním pořádku, nadávání nad pivem je český, tedy čecháčkovský „národní zvyk“ - místo, aby tihle stěžovatelé vstali od stolu a šli něco dělat, pokud se tedy mají tak špatně.
Zahlédl jsem na Aktuálně.cz naprosto hysterický výlev šéfky komunistů Kateřiny Konečné, která křičela na mého oblíbeného redaktora Radka Bartoníčka neuvěřitelné věci. Kromě tradičních výhrůžek vládě a ideologických žvástů o tom, jak tato země živoří za hranicí chudoby, se také vrátila k tradičnímu komunistickému narativu rovnostářství, když šermovala čísly, kolik si vydělávají například uklízečky (nic proti nim, jsou jistě potřeba, ale nemohou prostě za tento druh práce očekávat platy srovnatelné s řediteli podniků, kde uklízejí) nebo mladí lidé po vystudování (ani oni přece nemohou dostat hned nástupní platy stejné, jako mají jejich kolegové po třiceti letech praxe, vždyť ještě skoro nic neumějí).
Všechny tyhle řeči komunistů jsou pro českou společnost, která se stále nezbavila dědictví rovnostářského čecháčkovství z totalitní éry, nesmírně nebezpečné. Přilévají totiž oleje do ohně. Naštěstí se zdá, že to, co může vypadat jako reálná hrozba, ve skutečnosti (zatím!) není tak hrozné.
Podle lednového volebního průzkumu STEM by se teoreticky komunisté, respektive jejich sdružení Stačilo!, do parlamentu sice dostali, ale na hranici statistické chyby, s 5,3 procenty. Samozřejmě, musíme se asi už smířit s tím, že letošní volby vyhraje populistické Babišovo ANO, ale jiné nebezpečné strany jako SPD oslabují (podle nejčerstvějších odhadů agentury Median dokonce pod pět procent!), protože si přetahují uměle nespokojené voliče s jinými, zejména další na hranici vstupu do sněmovny balancující stranou Motoristé sobě (pět procent). Jinak ale budou, pokud se něco nezmění, v opozici sedět vesměs demokratické strany, ať už si o některých z nich myslíme cokoli.
Důležité je, aby statistická chyba skutečně zafungovala pozitivně a komunisté do parlamentu buď neprošli vůbec, nebo jen ve stopovém množství. Protože s jejich možnostmi ovlivňovat atmosféru ve společnosti se veze nejen konkrétní politika, ale také mezilidské vztahy. Nebudou-li v parlamentu, nedostanou se tolik do médií a podpora negativních rysů nebude tak markantní. Jednoznačně totiž platí přímá úměra: čím méně komunistů, tím méně čecháčkovství.
Zdroje:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/katerina-konecna-snemovna-europarlament/r~401ec984d33911ef801c0cc47ab5f122/
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/volebni-pruzkum-stem-cnn-prima-news.A250112_104103_domaci_vajo
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/poslanci-spd-se-divi-ze-padaji-v-pruzkumech-jejich-kritici-s/r~6c920d8cd4c911efb553ac1f6b220ee8/
