Článek
Tento pojem, který v sobě skrývá něco mazaného, až bezpáteřního, používáme rádi a často. S lehkostí ho přišpendlíme na každého, kdo se snaží, vystupuje z řady, nebo dokonce chce něčeho dosáhnout. U nás se prostě nenosí být ambiciózní. A co je na tom to nejhorší? Že touhle optikou vnímáme nejenom své kolegy, ale i sami sebe.
Kariérista je podle rozšířeného názoru ten, kdo místo oběda sedí nad prezentací. Kdo se snaží, i když už je pět odpoledne. Kdo nechodí každý den na pivo, protože má doma ještě práci. A hlavně, kariérista je ten, který je za svou práci pochválen, povýšen nebo nedej bože dostane přidáno.
A my se na něj díváme s takovým zvláštním pohrdáním, protože si myslíme, že my to děláme jinak. Poctivě. Bez nějakých postranních úmyslů. My přece nechodíme za šéfem. My si držíme odstup. Nechceme se „prodávat“. My víme, že práce se má dělat pořádně, ale ne zase moc, aby si někdo nemyslel, že je u něj „podržtaška“.
Možná je to pozůstatek z dob komunistické totality, kdy bylo lepší moc nevyčnívat. Být šedou myší byl prostě bezpečnější model. Ale tyhle časy jsou dávno pryč. Dnes se nám nabízejí možnosti, jak se rozvíjet, učit se, a posouvat se. A my se toho bojíme. Proč?
Protože když uvidíme úspěšného kolegu, nutí nás to zamyslet se nad sebou. Nad tím, jestli děláme dost. Jestli jsme taky neměli zůstat déle v práci. Jestli jsme měli jít na ten kurs, který nám nabízel šéf. A to se nám nechce.
Je mnohem snazší říct si, že on je kariérista a že my jsme prostě jenom slušní lidé, kteří dělají svou práci a jdou domů. Je to naše obrana, naše pohodlná výmluva, která nás chrání před tou nejhorší možnou věcí – přiznáním, že chyba může být i na naší straně.
Změňme to. Je na čase začít rozlišovat. Mezi snahou o to být v něčem lepší a mezi skutečným kariérismem, který je založený na intrikách a podrazech. Je na čase začít se vzájemně podporovat a ne shazovat. Protože jen ve zdravém prostředí, kde se úspěch bere jako motivace, a ne jako hrozba, může naše společnost růst.
Takže až se příště v práci někdo o něčem zmíní, ať už s pochvalou nebo s tou nenávistnou jiskrou v oku, zkusme to vnímat tak, jak to je – jako snahu. A třeba se inspirujeme. A třeba se nebudeme bát být úspěšní.
Zdroje:
https://dvojka.rozhlas.cz/jste-karierista-a-jaky-typ-pozitivni-nebo-prazdny-7451300
https://zmsoft.cz/slavicek/?str=karierismus&hid=6&idmh=11&por=463
https://hn.cz/c1-11903040-oddani-praci-i-zamestnavateli
