Ztělesnění popové noblesy. Yvetta Simonová se dožívá neuvěřitelných 98 let

Česká populární hudba zná jen málo osobností, jejichž umělecká dráha by tak uceleně propojila tradici meziválečného divadla, rozkvět velkých swingových orchestrů padesátých a šedesátých let i moderní mediální éru. Její osobnost je založena nejen na precizní pěvecké technice, ale i neokázalé noblese, jež se stala ideálem dávno před nástupem rokenrolu a pozdější diskotékové vlny.

Yvetta Simonová, rodným jménem Roubalová, se narodila 4. listopadu 1928 v Českém Brodě do rodiny úředníka. Matka jí vybrala v tehdejším Československu neobvyklé francouzské jméno inspirované dcerou místní zámecké paní. Simonová odmala projevovala výrazné múzické sklony, navštěvovala hodiny baletu i klavíru a původně zamýšlela věnovat se pedagogické dráze klavíristky.

Na přání otce, který preferoval praktické životní zabezpečení, sice absolvovala pražskou obchodní akademii, současně se však systematicky vzdělávala v hudební teorii a operním zpěvu u předních autorit své doby, především u pedagoga Roberta Rosnera, profesora Fernanda Carpiho a barytonisty Národního divadla Hilberta Vávry. Její pěvecké začátky byly spojeny s chrámovým sborem.

Za počátek profesionální dráhy Yvetty Simonové je považován rok 1943, kdy v patnácti letech začala vystupovat s dívčí vokální skupinou Lištičky pod vedením kapelníka Jaroslava Maliny v pražské kavárně Vltava. Po skončení druhé světové války vystupovala ve Velkém sále Lucerny v pořadech hašlerovských písní a posléze získala angažmá na Malé scéně v Bratislavě. Po návratu do Prahy působila v Hudebním divadle Karlín a divadle v Nuslích, nynější Fidlovačce.

Po sňatku s ředitelem Lucerny Františkem Spurným vystupovala pod jménem Yvetta Spurná. Do situace však zasáhl rodinný přítel Jan Werich, který rezolutně konstatoval, že příjmení evokující vzdorovitost a tvrdost se k jejímu kultivovanému lyrickému projevu vůbec nehodí. Aby byl zachován monogram Y. S., sepsal Werich na lístek několik variant, z nichž byla vybrána podoba Simonová. Toto umělecké jméno si zpěvačka ponechala po celou další kariéru i po rozvodu se Spurným.

Zlomovým bodem v dráze Yvetty Simonové byl rok 1958, kdy ji k rozhlasovému nahrávání přizval kapelník Karel Vlach. Původně zamýšlená jednorázová zakázka vyústila v celoživotní umělecké spojenectví i hluboký partnerský vztah.

Od roku 1958 působila Simonová jako kmenová sólistka Orchestru Karla Vlacha a od roku 1962 byla stálou součástí tělesa v Hudebním divadle Karlín, kde společně realizovali stěžejní muzikálové inscenace. Pro Vlachův big band natočila přes šest set nahrávek a sama zpěvačka tuto spolupráci opakovaně označila za absolutní vrchol své profesní dráhy.

Na přelomu padesátých a šedesátých let představovala Simonová s Vlachovým orchestrem doslova pilíř české populární hudby. Byla to éra, která stavěla na interpretaci světových i domácích melodií s texty špičkových autorů, především Zdeňka Borovce, Vladimíra Dvořáka, Iva Fischera a Pavla Kopty.

Umělecký projev Yvetty Simonové byl v přímém kontrastu s živelností, kterou do československé kultury posléze vnesla generace odkojená rokenrolem, divadlem Semafor a nastupujícím big beatem. Zatímco nová vlna šedesátých a posléze sedmdesátých let stavěla na syrovosti, dravosti a civilnosti, Simonová zůstávala věrna stylizaci velké dámy. Pro její vystupování byly typické večerní toalety a dokonalá úprava, které z ní činilo cosi jako pěveckou aristokratku.

Vedle sólové tvorby, zahrnující tituly jako Zhasněte lampiony, Já jsem zamilovaná, Romeo či Co s načatým večerem, se Simonová zapsala do dějin českého popu v pěvecké dvojici s Milanem Chladilem. Tvořili nejstabilnější a nejpopulárnější vokální pár v historii české pop music.

Jejich spolupráce těžila z přirozeného kontrastu: Chladilův zvučný, energický baryton a přátelská bezprostřednost vytvářely vyváženou protiváhu ke křehčímu, intonačně preciznímu projevu a zdrženlivému vystupování Simonové. Partnerství přetrvalo až do Chladilovy náhlé smrti v červnu 1984.

Jejich společný repertoár přinesl dlouhou řadu hitů. Již v roce 1961 slavili obrovský úspěch s písní Děti z Pirea, kterou z řeckého originálu Manose Hadjidakise přetextoval Zdeněk Borovec. V témže roce představili píseň O nás dvou, o pár let později rozvernou Pohádku o konvalinkách, jež se stala jedním z nejprodávanějších singlů vydavatelství Supraphon.

Mimořádně populární byl i duet Sladké hlouposti z roku 1967, adaptace světového hitu Somethin' Stupid od C. Carsona Parkse s Borovcovým textem, v originále proslaveného Frankem Sinatrou a jeho dcerou Nancy. Pozdější etapu spolupráce Simonové a Chladila pak symbolizuje píseň My dva a čas, která dala jméno i dlouholetému televiznímu písničkovému cyklu.

Výsadní postavení v repertoáru Yvetty Simonové zaujímají také její filmové nahrávky pro slavnou westernovou parodii režiséra Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera z roku 1964. Simonová propůjčila svůj pěvecký hlas postavě „arizonské pěnice“ Tornádo Lou, kterou na plátně ztvárnila Květa Fialová.

Písničky Whisky, to je moje gusto a Když v baru houstne dým autorů Vlastimila Hály a Pavla Kopty se staly trvalou součástí toho nejlepšího z české filmové hudby a ukázaly poměrně nečekanou schopnost Yvetty Simonové pracovat s kabaretní nadsázkou a ironickým podtextem, aniž by slevila ze své pověstné pěvecké elegance.

Dobové postavení Simonové na samotné špici popularity dokládají i výsledky čtenářské ankety Zlatý slavík, pořádané časopisem Mladý svět. V jejím historicky prvním ročníku v roce 1962 ještě nebyla zavedena samostatná ženská kategorie. Simonová tehdy skončila celkově druhá za vítězným Waldemarem Matuškou, čímž se stala suverénně nejpopulárnější zpěvačkou v republice.

Tuto historickou kuriozitu pořadatelé mimochodem napravili až po osmačtyřiceti letech: v roce 2010 byl Yvettě Simonové ve Státní opeře Praha před televizními kamerami dodatečně a za potlesku vestoje udělen čestný Zlatý slavík za rok 1962 v kategorii zpěvaček. Na špici se držela i v dalších letech, roku 1964 obsadila mezi zpěvačkami druhé místo za Evou Pilarovou a o rok později stříbrnou pozici zopakovala, předstihla ji pouze nastupující Helena Vondráčková.

Neminuly ji ani státní pocty. V roce 1984 obdržela titul zasloužilá umělkyně, který minulý režim představitelům populární kultury uděloval jen velmi výjimečně. Dne 28. října 2017 jí pak prezident republiky Miloš Zeman udělil ve Vladislavském sále Pražského hradu jedno z nejvyšších vyznamenání – Medaili Za zásluhy I. stupně.

Symbolickým vyvrcholením umělecké cesty Yvetty SImonové se stal podzim roku 2023, kdy byla v den svých 95. narozenin oficiálně zapsána do České knihy rekordů s neuvěřitelnou osmdesátiletou nepřetržitou kariérou.

Naprosto unikátním rysem osobnosti Yvetty Simonové je její dlouhověkost a schopnost živého koncertování ve věku, kdy drtivá většina interpretů dávno odpočívá v soukromí. Ještě v červnu 2023, v bezmála pětadevadesáti letech, zazářila na Letní scéně Výstaviště Holešovice v koncertním projektu Divadla Studio DVA, kde za doprovodu Vlachova orchestru vystoupila po boku zpěvačky Dashy a svého celoživotního přítele Josefa Zímy.

Přímo v den svých 95. narozenin, 4. listopadu 2023, pak byla hlavní hvězdou velkolepého dvouhodinového přímého přenosu pořadu Tobogan Aleše Cibulky pro Český rozhlas z pražského Divadla U Hasičů. Před vyprodaným sálem zazpívala naživo za doprovodu velkého big bandu s intonační čistotou a šarmem, který dojal přítomné publikum i kolegy.

V průběhu roku 2024 se Simonová v důsledku postupující fyzické únavy a po konzultaci s rodinou rozhodla opustit svůj byt na pražské Hadovce. Její syn Tomáš Spurný, dlouholetý ředitel Divadla U Hasičů, po vlastních vážných operacích nemohl zajistit celodenní dohled, a zpěvačka tak po krátkém váhání natrvalo přesídlila do Domova pro seniory v pražských Hájích.

Změnu prostředí a ztrátu samostatného bydlení přijala se svým pověstným sebeironickým humorem a konstatovala, že je zkrátka „v háji, respektive v Hájích“. Právě zde v listopadu 2024 oslavila své 96. narozeniny za účasti přátel z branže. Přestože velká jeviště již opustila, v bezpečí domova dodnes neztrácí kontakt s hudebním světem.

Význam Yvetty Simonové nespočívá pouze v úctyhodné diskografii čítající přes pět set vydaných nahrávek a nespočtu dalších, které jsou v rozhlasovém archivu, nebo v rekordním osmdesátiletém vystupování na pódiu. Simonová především ztělesňuje éru, v níž byl pěvecký projev postaven na hluboké kultivovanosti, precizní pěvecké technice a neotřesitelné noblese, které by pro generace jejích následovníků ve středním proudu populární hudby měly být dodnes inspirativní.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Yvetta_Simonov%C3%A1

https://www.topky.sk/cl/1001053/2890803/Ceska-legenda-oslavuje-98-rokov–Preco-jej-Werich-PRIKAZAL-zmenit-priezvisko-a-velka-smola-v-laske-

https://zena.aktualne.cz/celebrity/98-let-stovky-pisni-a-jeden-osudovy-muz-yvetta-simonova-vzpomina-na-milana-chladila

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%BD_slav%C3%ADk

https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-na-zlate-kolekci-yvetty-simonove-nechybi-ani-hit-whisky-to-je-moje-gusto-stary-pul-stoleti-40149607

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/spotlight-rozhovor-yvetta-simonova-zpravy/r~b613d6da41b211eea873ac1f6b220ee8/

https://www.teraz.sk/magazin/ceskoslovensko-100-rokov-100-hitov/357904-clanok.html

https://yellowpro.cz/yvetta-simonova-95-tobogan-cesky-rozhlas/

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/prehled-vyznamenani/r~71225e7aba4a11e7ad190025900fea04/

https://vipzivot.cz/p/yvetta-simonova-popsala-jak-prijala-domov-senioru/

https://www.readzone.cz/yvetta-simonova-nejdriv-z-domova-senioru-odesla-dnes-s-humorem-priznava-proc-je-v-97-letech-v-haji/