Článek
Často jsem řešila hodiny výtvarné výchovy podle složení třídy. Pokud tam bylo víc dívek, zařazovala jsem kreativní úkoly (tkaní, tisk, výrobky z různých materiálů atd). Chlapce jsem zaměstnávala spíš grafikou, tvorbou a návrhy písmen atd. Přiznám se, že jsem moc nesledovala doporučované osnovy. Naše výrobky vždy zdobily školní chodby. Žáky hodiny bavily.
Moje osobní zkušenosti z „výchov“ jsou díky mým třem dětem jiné. Vůbec je nebavily hodiny tělocviku. Pokud byly vedeny v tělocvičnách, věčně všichni hráli vybíjenou. Uhonili se a pak se zpocení vraceli do další výuky. Pokud byly hodiny vedeny na hřišti - bez hygieny to bylo podobné. Pamatuji si, že naši synové vyprávěli, jak při nařízeném běhu parkem odpočívali na lavičkách nebo si trať zkracovali (podle toho, zda byl hodnocen čas). Náš nejmladší syn nebyl a není sportovně nadaný (i když aktuálně chodí rád do posilovny). Na gymnáziu mu vyznamenání trojkou z tělocviku zkazil právě tělocvikář. Na tělocvikáře mám tedy negativní vzpomínky.
Nejkrásnější hodiny hudební výchovy mám osobně z jedné základní školy, kde jsem jako elév začínala. Hodiny tam vedla učitelka, která celou hodinu hrála na klavír a zpívala s dětmi všechny možné písničky. Celou školou se rozléhala hudba a děti se na „hudebku“ těšily.
Na závěr chci zdůraznit, že velmi záleží na vyučujícím, jak své hodiny povedou. A doporučovala bych osnovy „výchov“ ponechat volnější pro kreativitu a schopnosti učitelů. Známkovat nedoporučuji. Mohlo by se snad slovně vyjádřit to, co se dítěti daří a v čem by se mělo snažit zlepšit.
