Archeologie svědčí také o dávných zločinech i o způsobech jejich prevence

Když Izraelci přišli po vyjití z Egypta pod Jozuovým vedením do Kenaanu, protože Bůh oznámil Abrahamovi, že se tam jeho potomci vrátí po 400 letech otroctví v Egyptě, „až bude dovršena vina Emorejců“ (Genesis, 15. kapitola), přišli do země, jejíž pohanští obyvatelé rituálně vraždili děti pro strach ze svých bohů a ve snaze si je naklonit.

Myslíte, že je to příliš silné tvrzení? Posuďte toto: Robert Macalister prováděl roku 1902 vykopávky u města Gezer, asi v polovině cesty mezi Jeruzalémem a Tel Avivem, kde v Jozuově době době žili Emorejci, kteří uctívali svého boha v podobě hada. Důkazy z Macalisterových vykopávek o jejich zločinech jasně svědčí.

U řady vysokých stojících kamenů našel jámu s mnoha dětskými kostmi nesoucími stopy násilí, včetně rozseknutých a rozřezaných krčních či jiných páteřních obratlů. Kolem těch kamenů byla uložena řada velkých nádob s ohořelými kostrami rituálně obětovaných dětí. Dětská kostra tam byla nalezena i v jeskyních pod zemí. Místa rituálních dětských pohřbů jsou na jeho zákresu této lokality označena písmenem „J“.

Ta krev křičí ze země k Bohu, stejně jako krev Ábela, kterého zabil Kain (Genesis 4,10) a stejně jako kterákoli jiná nevinně prolitá krev. Do Gazy je odtamtud asi 80 km.

Ve 27. kapitole Deuteronomia 4-8 je napsáno, co na Boží pokyn přikázal Mojžíš Izraelcům, aby udělali, až přijdou pod Jozuovým vedením do zaslíbené země:

Až projdete Jordánem, postavte tyto kameny, o kterých vám dnes dávám příkaz, na hoře Ébalu a nabíli je vápnem. Postav tam oltář Jehovah, svému Bohu, oltář z kamenů. Neopracovávej je železným nástrojem. Postav oltář Jehovah, svého Boha, z neporušených kamenů a přines na něm zápalné oběti Jehovah, svému Bohu. Obětuj také pokojné oběti, jez je tam a raduj se před Jehovah, svým Bohem. Napiš na ty kameny všechna slova tohoto zákona jasně a správně. (Český studijní překlad)

Zástupci jedné poloviny kmenů se měli postavit na horu Gerizim k žehnání, ale zástupci dalších šesti kmenů měli stát na hoře Ebal a oznamovat, co by potkalo ty, kteří by Boží zákon nedodržovali. Zvláštní, že Mojžíš do zaslíbené země nevstoupil, ale věděl, jak to tam vypadá; ty „hory“ jsou spíš kopce a mezi nimi je mělké údolí.

A tito ať se postaví na hoře Ébalu k proklínání: Rúben, Gád, Ašer, Zabulón, Dan a Neftalí. Lévité ať promluví a zvýšeným hlasem řeknou všem izraelským mužům: Proklet buď muž, který si učiní tesanou či litou modlu, ohavnost pro Jehovah, dílo řemeslníkových rukou, a tajně si ji uloží. A všechen lid ať odpoví: Amen. Proklet buď ten, kdo znevažuje svého otce a svou matku. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo posouvá mezník svého bližního. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo zavádí slepého z cesty. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo převrací právo příchozího, sirotka a vdovy. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo spí s ženou svého otce, neboť odhalil cíp roucha svého otce. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo obcuje s jakýmkoliv zvířetem. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo spí se svou sestrou, dcerou svého otce či své matky. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo spí se svou tchyní. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo tajně ubije svého bližního. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo vezme úplatek, aby zabil člověka a prolil nevinnou krev. A všechen lid ať řekne: Amen. Proklet buď ten, kdo nenaplní slova tohoto zákona a nesplní je. A všechen lid ať řekne: Amen. (Deuteronomium 27, 13-26; Český studijní překlad)

Jsou to principy, které umožňují hladký chod a prosperitu každého lidského společenství a dostaly se i do našeho právního řádu. I v našem trestním zákoníku se zabití nevinného člověka považuje za vraždu, která se trestá, a i dnes ho mají všichni znát. Ne všichni si však uvědomují, že to prolévání krve souvisí s tím předchozím – zhotovováním a přechováváním model, znevažováním rodičů, majetkovými machinacemi či různými formami utiskování slabších.

Na konci 8. kapitoly knihy Jozue je pokračování tohoto biblického příběhu (verše 30-35):

Tehdy postavil Jozue oltář pro Hospodina, Boha Izraele, na hoře Ébalu, jak to přikázal Mojžíš, otrok Jehovah, synům Izraele, jak je napsáno v knize Mojžíšova zákona: Oltář z neporušených kamenů, které neopracovávalo železo. I přinesli na něm zápalné oběti pro Jehovah a obětovali pohostinné oběti. A sepsal tam na těch kamenech opis Mojžíšova zákona, který jej zapsal před syny Izraele. A všechen Izrael i jeho starší, správcové a jeho soudcové při tom stáli z jedné i z druhé strany truhly před lévijskými kněžími nesoucími truhlu smlouvy Jehovah, stejně příchozí jako domorodec, polovina z nich směrem k hoře Gerizím a polovina z nich směrem k hoře Ébal, jak to přikázal Mojžíš, otrok Jehovah, aby nejprve žehnali izraelskému lidu. Potom vyhlásil veškerá slova zákona, požehnání i kletbu, tak, jak je to zapsáno v knize zákona. Nebylo slova ze všech, jež přikázal Mojžíš, které by Jozue nevyhlásil před celým shromážděním Izraele, i ženám, malým dětem a příchozím poutníkům uprostřed nich. (Český studijní překlad)

Ten oltář na hoře Ebal objevil a vykopal Adam Zertal v 80. letech 20. století. Nedávný objev složené olověné destičky 20 × 20 × 4 mm uskutečněný při opětovném, ale tentokrát mokrém prosívání hromady odpadu ze Zertalových vykopávek, byl hodnocen jako nejvýznamnější tohoroční archeologický objev v Izraeli. Na přečtení nápisu uvnitř destičky se podíleli i čeští vědci, jak se můžeme dočíst i v tiskové zprávě AV ČR. Přestože někteří později význam tohoto objevu zpochybnili s tím, že šlo o olůvko používané při chytání ryb, jakých se našlo větší množství, tato destička nebyla nalezena u vody, ale na kopci, a je otázka, zda i některé další destičky neukrývají také nějaký nápis.

Jozuův oltář vykopaný Adamem Zertalem na hoře Ebal je orientovaný k východu a má dle biblického předpisu na západní straně rampu, po níž kněží k oltáři stoupali:

Proč měl být ten oltář na hoře, z níž se proklínalo a ne na hoře, z níž se žehnalo? Protože kletba je důsledkem hříchu, za který se platí smrtí, a ten se řešil u oltáře, u něhož se za ten hřích přinášely zvířecí oběti. Ten, kdo zhřešil, přivedl obětní zvíře k oltáři, kde mu položil ruku na hlavu a tím souhlasil s tím, že zvíře zemře místo něho, byť (a právě proto, že) se hříchu nedopustilo.

V letech 1926-1928 prováděl archeologické vykopávky Evaristus Mader v biblickém Mamre u Hebronu (viz hlavní obrázek), kde dle Genesis 13,18 pobýval Abram, jehož Bůh později v Genesis 17,5 přejmenoval na Abraham. Na tom místě je dnes studna. Dříve to byl pramen, který dával dost vody pro lidi i dobytek. Mader tam úplně vespod ve skalním podloží nalezl dvě velké kruhové díry. Keramické střepy ve spodních vrstvách dokládaly přítomnost osídlení z doby bronzové, asi 2000 let př.n.l., kdy žil Abraham. Nálezy ve vyšších vrstvách pak pocházely z doby železné, z doby raně románské (z let 63 př.n.l. až 70 n.l.), z doby pozdně románské, byzantské i islámské. O nálezech z pozdějších dob na tomto zajímavém místě třeba někdy příště.

Zde se podíváme na to, co se týká Abra(ha)ma. I když jeho stopy jsou překryté mnoha dalšími nánosy historické stavební činnosti, panuje shoda v tom, že již tehdy bylo toto místo ohrazené, aby tam mohl přebývat kromě lidí i dobytek, protože tam byla voda. Ty záhadné velké díry se považují za důsledek působení kořenů stromů – dubů, které se v Bibli označují jako „duby Mamre“ u Hebronu. Když duby rostly, jejich kořeny pronikaly do skal v podloží a „vyvrtaly“ do nich díry, které tam po odumření a rozkladu těch dubů zůstaly patrné dodnes. Podobný jev můžeme pozorovat i v naší přírodě.

Mader dále nalezl uprostřed toho prostranství oltář. Genesis 13 také píše, že Abram postavil oltář svému Bohu, Jehovah, který jemu a jeho potomstvu slíbil dát zemi. Abram byl v té době starý, měl starou neplodnou manželku a přesto Bohu věřil, že slib, který mu dal, dokáže splnit. Ten oltář postavil proto, aby Boha uctíval a připomínal mu, že proti veškeré přirozenosti očekává, že slib, který mu dal, také splní. Příslib syna byl příslibem dalšího života, příslibem pokračování rodu, z něhož vzešli největší bibličtí králové David a Šalamoun, a také Mesiáš, jehož jiným označením je „syn Davidův“. Skrze něho se naplnilo to požehnání dané Abrahamovi, že v něm budou požehnány všechny národy Země. Takže i my.

Obdélník v centru označuje polohu Abramova oltáře.

Máme zde tedy svědectví odpovídající biblickým údajům ve čtyřech jmenovaných věcech: V lokalitě, času, ve stopách po dubech a především v existenci oltáře. Přítomnost pramene je bonusem navíc. Připadá to někomu málo?

Ve 14. kapitole Genesis 11-14 je zaznamenán tento napínavý příběh:

Pak nepřátelé pobrali všechen majetek Sodomy a Gomory i všechnu potravu a odtáhli. Vzali také Abramova synovce Lota s jeho majetkem — bydlel totiž v Sodomě — a odtáhli. Pak přišel jeden uprchlík a oznámil to Hebreji Abramovi. Ten přebýval u dubů Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spojeni smlouvou. Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl vzat do zajetí, shromáždil tři sta osmnáct svých oddaných mužů zrozených v jeho domě a pronásledoval nepřátele až k Danu.

Z toho se dozvídáme, že Abram žil mezi stejnými lidmi, Emorejci, kteří uctívali své bohy podobně jako lidé v Gezeru, byť tehdy asi ještě ne tak strašlivým způsobem. Gezer je od Hebronu/Mamre asi 70 km daleko. Abramova víra v Boží pomoc musela být silná, když mezi nimi obstál a nepřijal jejich praktiky. Z textu se také dozvídáme, že Abram měl s Emorejci smlouvu. Co tehdy taková smlouva znamenala se můžete dozvědět tady

Potřebuje-li někdo dalšího svědka „pro život“ z oblasti archeologie kromě těchto dvou posledních, může se seznámit se svědectvím Turínského plátna, třeba v dalších příspěvcích autora tady, tady nebo tady.

Zdroje: