Článek
Podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu, máme v České republice 64,8 % obyvatel ve věku mezi 25 a 74 lety, kteří mají úspěšně ukončenou střední školu závěrečnou (tedy odborná učiliště) nebo maturitní zkouškou, případně pomaturitním rekvalifikačním kurzem. To nás řadí na první místo v rámci Evropské unie, kde průměr činí 44,3 %.
Na druhou stranu máme v celé republice pouze 21,9 % obyvatel, kteří mají dokončené vysokoškolské vzdělání, čímž se dostáváme pod průměrných 29,4 % vysokoškolsky vzdělaných obyvatel v Evropské unii. Na ukončené základní vzdělání pak připadá v ČR 13,3 % obyvatel, což je velmi silně pod průměrem EU, který činí 26,3 %.
Když tedy sečteme podíly středoškoláků a vysokoškoláků, dostaneme se u ČR na hodnotu 86,7 % obyvatel, kteří mají minimálně střední školu. V EU je stejný podíl pouze na úrovni 73,7 %. Jak je tedy možné, že při takovém množství středoškoláků máme tak málo vysokoškoláků? Těch důvodů nepochybně bude mnoho, já bych se zaměřil na tři.
V první řadě tady vidíme pěkný důsledek toho, o čem jsem psal v minulém článku. Dochází u nás ke snižování kvality vzdělávání na středních školách. Jak vidno, ze základní školy se nám na střední školu dostane poměrně mnoho žáků. Ze statistiky je ovšem jasné, že evidentně poměrně mnoho žáků úspěšně střední školu dokončí. Jenže je to dobře?
U nás je totiž střední škola brána jako „nutnost“. Nejenže jste se základním vzděláváním bráni pomalu jako „odpad společnosti“, ale i na pracovním trhu po vás prakticky všichni chtějí alespoň dokončenou střední školu, a to i na ty velmi nekvalifikované pozice, kde by vám mohly stačit k práci pouze ruce a nohy.
Dalším důvodem je velká migrace žáků v rámci středních škol. Nezřídka kdy se stává, že žáci přestupují z jedné školy na druhou, dostanou nějaký čas na aklimatizaci (přece se nemůžou cítit úplně špatně), škola udělá pár kompromisů a ústupků a dítě je najednou v posledním ročníku, aniž by vlastně něco umělo. Žáci taky mohou přijít na konci školního roku, automaticky tedy půjdou ke komisionálním zkouškám (kvůli nedostatku známek na nové škole), kde to může být vabank a postoupí do dalšího ročníku, aniž by skutečně něco uměli. Roli může hrát i vyhořelost učitele, který se „nechce s žákem mazat ještě další rok“, tak ho raději pustí dál.
Výsledkem takových absolventů ovšem je, že ve velké míře opravdu nemohou uspět na vysoké škole, kde naštěstí většinou k takovému snížení kvality nedochází. Žáci se tak poprvé potkají s realitou (opojeni úspěchem a nenáročností střední školy), která je krutá a buď to takový žák vzdá sám, nebo se s ním rozloučí příslušná univerzita.
O co bychom tedy měli usilovat?
No, v první řadě bychom se opravdu měli chytit za hlavu a říct si: „Základní vzdělání a výuční list není ostuda, pokud jsi šikovný/á.“ Měli bychom se snažit neupravovat obtížnost výuky na čím dál nižší úroveň, snažit se nenechávat vyhořet učitele (kteří to logicky spíše s žáky vzdají), zapracovat na mnohem lepší podpoře výběru střední školy již od základního vzdělávání a snažit se zároveň narovnat poměr úspěšnosti vysokoškoláků tím, že zlepšíme střední školství. Bohužel to zatím vypadá, že budeme ničit kromě středních škol i základky a jen se děsím dne, kdy se začne snižovat i kvalita vysokých škol.
