Článek
Dnes se ve Sněmovně projednává velká novela školského zákona. V ní je pár pěkných věcí, které dejme tomu jdou ruku v ruce se zvýšením kvality vzdělávání (např. širší zapojení firem do odborného vzdělávání nebo zrušení povinnosti transformace slovního hodnocení na známky při přestupu žáka), bohužel je tam ale přinejmenším jedna novinka, která je rozhodně v naprostém rozporu se zvyšováním kvality vzdělávání.
Hranice minimálního počtu 180 žáků na školu. V tuhle chvíli úplně pomineme základní rozpor se zvyšováním kvality vzdělávání, která jde ruku v ruce se snižováním počtu žáků ve třídě - ideál je totiž podle všech moderních studií maximum 20 žáků ve třídě. Tohle číslo nám totiž říká, že žáků má být ve třídě v průměru minimálně 20 (základní škola s ročníky po 1 třídě). A úplně pomineme, že v původním návrhu byla minimální hranice 200 žáků na školu. Můžete si možná říct, že to vlastně není takový problém, vždyť jde jen o to, že prostě nebudou dva ředitelé malých škol, ale jen jeden pod jedním subjektem. Ano, stejným způsobem to vidí někteří politici, kteří jsou s takovou změnou v souladu.
Ta motivace ke sloučení menších škol do větších celků je samozřejmě zřejmá - jsou to peníze. Řediteli vždycky musíte dávat více peněz než učiteli. Má to být tedy primárně finanční úspora - tedy údajně ekonomické důvody. Ekonomie ovšem není jen o penězích. Ekonom Max Weber formuloval svoji myšlenku v teorii byrokracie, že čím větší organizace je, tím větší na ní padá byrokratická zátěž a tím více se instituce a její zaměstnanci odcizují od hlavního poslání.
Pokud se škola (tím, že se bude zvětšovat) začne odcizovat od svého původního poslání, asi nechceme úplně domýšlet, jaký může být výsledek takového odcizení. Učitelé budou věnovat více času „papírování“ a všemu ostatnímu mimo vzdělávání a na vzdělávání nezbude čas. Divím se, že se politici nepoučili z posledních vln slučování středních škol, které vedly k totální destrukci středního vzdělávání - důsledky jsou nejen v čím dál větším počtu žáků, kteří v průběhu středního vzdělávání změní školu, ale také v čím dál větším podílu neúspěšně dokončených vysokoškolských studií.
Ředitel by zároveň měl být nositelem nějaké myšlenky a změny ve vzdělávací instituci. Jak asi efektivně bude takový ředitel vést školu, kterou má fyzicky několik kilometrů daleko a která měla jiné priority a vize než ta, se kterou musela být sloučena? No, velmi pravděpodobně tam bude muset mít styčnou osobu - zástupce ředitele - který školu fakticky bude řídit. Tento se i přesto bude zodpovídat řediteli, který ve škole nemůže být každý den. A opravdu, vzdělávání není jeden z těch oborů, kde můžete řídit instituci na dálku. Připočítejte do celé situace i čím dál větší počet vyhořelých učitelů a ředitelů a nedostanete pěkný výsledek takové rovnice.
Když tam ovšem bude mít ředitel nějakého zástupce, ušetříme vůbec nějaké peníze? Představa politiků podporujících toto slučování je velmi pravděpodobně taková, že ředitel prostě nebude - tedy bude na výplatách o jednoho člověka méně. Prakticky to ovšem nepůjde provést, jelikož bude potřeba v odloučených pracovištích nějaký zástupce ředitele. Pojďme si tedy udělat jednoduchý výpočet, kolik se může nejspíš ušetřit peněz. Úmyslně celkovou částku raději nadcením, ať můžeme počítat s optimistickou variantou úspor.
Podle předběžné zprávy je škol s více než 180 žáky u nás v republice necelé 2000. Pro naše potřeby tedy budeme počítat s počtem 2000 škol. Dejme tomu, že tedy zrušíme 2000 ředitelských míst. Ovšem je nevyhodíme úplně, ale uděláme z nich zástupce ředitele (z důvodů, které jsem psal výše). Jaký asi bude rozdíl ve platu ředitele a zástupce ředitele? Když bych počítal 10 000 Kč v hrubém, myslím, že jsem to přehnal. Tedy ušetříme měsíčně 13 380 Kč (10 000 Kč v hrubém navýšené o odvody zaměstnavatele).
Celková roční úspora tedy bude zhruba: 2000 (škol) * 13 380 Kč (měsíčně) * 12 (měsíců v roce) = 321 120 000 Kč
Rozpočet Ministerstva školství pro rok 2025 je ve výši 291 mld. Kč (tedy 291 000 000 000 Kč).
Úspora tedy činí zhruba 0,1 % z celkového rozpočtu ministerstva školství. Nákladem na to je možná degradace základního školství, které se konečně po 35 letech od revoluce začíná posouvat dopředu. Opravdu je toto krok dopředu? Opravdu nebylo možné se poučit z předchozích slučování středních škol, které rozhodně nevedlo ke zlepšení středního vzdělávání u nás? Nebylo by naopak lepší podpořit malé školy a naopak je ještě více dělit, rozvázat ředitelům ruce a nechat je dělat to, co umí nejlépe?
