Článek
V roce 2011 a 2016 to opravdu bylo kolem 3%, tento podíl se v letech výrazně nemění. Pro zastánce minimální mzdy jsou hlavní důvody zejména jistota minimálního příjmu zaměstnanců. Pro odpůrce její zavedení údajně zvyšuje nezaměstnanost a zvyšuje finanční nároky na zaměstnavatele. Obě skupiny mají pravdu, ovšem takto černobílý svět snad nikdy nikde nebyl a nejspíš ani nebude.
V jednom z předchozích článků (viz výše) jsem psal o tom, co může způsobit zavedení cenových stropů - pokud vám někdo nařídí, že máte prodávat za určitou cenu, velmi pravděpodobně toho nebudete vyrábět tolik, jelikož z toho nebudete mít takový zisk a na trhu vznikne nedostatek takového zboží. Zavedení minimální mzdy působí vlastně úplně stejně - ve chvíli, kdy je nějaká rovnovážná hodnota práce (tedy mzda, při které jsou všichni lidé zaměstnaní a všichni zaměstnanci jsou ochotni ji platit) hluboko pod minimální mzdou, opravdu vznikne na trhu práce vyšší nezaměstnanost, jelikož bude velmi málo zaměstnavatelů, kteří by byli ochotni takovou mzdu platit. Propustí tedy všechny své zaměstnance a sami se nechají zaměstnat (pokud je tedy ještě někdo zaměstná, volných pracovních míst bude velmi omezené množství).
Při jednání o mzdě za práci je strašně důležité si uvědomit, že to není zaměstnavatel, kdo vám práci nabízí nebo chce dát. Zaměstnavatel je totiž v roli kupujícího a vy jste v roli prodávajícího - vy totiž prodáváte práci, kterou umíte a zaměstnavatel ji kupuje. A následně se musíte nějak domluvit. Buď si zaměstnavatel vaší práce cení a chce jí koupit, protože jí nikdo jiný moc neumí (stejně jako když si chcete koupit fakt kvalitní auto, které nikdo jiný než Aston Martin nevyrábí) a je ochoten za ni zaplatit, nebo si holt koupí levnější a horší kvalitu. Vy jste v opačné situaci - vy si svoji práci nějakým způsobem oceníte a pokud je to úplně mimo mísu, nejspíš jí neprodáte - stejně jako např. croissant, který budete prodávat za 30 Kč, ale vlastně nebude o mnoho výjimečnější než ty, co normálně v obchodě seženete za 12 Kč.
Pokud tímto způsobem budou všichni přemýšlet o ceně práce, pak nebudeme muset zavádět prakticky žádnou minimální mzdu, jelikož všichni se budou snažit prodat co největší kvalitu (práce) za co největší peníze (mzdu) a v zájmu zaměstnavatele bude nakoupit co největší kvalitu za co nejmenší peníze. V tu chvíli se obě strany někdy potkají, vytvoří se krásná rovnovážná mzda a všichni budou zaměstnaní a všichni budou spokojení. A pokud ne, budou se zaměstnanci buď snažit cenově válčit, tedy snižovat cenu svého produktu (práce) nebo zvyšování kvality takového produktu. A v případě nedostatku konkrétního produktu budou zaměstnavatelé ochotni za takovou práci nabídnout více a více peněz.
Je tedy ještě nutné mít tu minimální mzdu? Nedělá takové cenové „dno“ spíš více škody než užitku? Není možné, že čím dál vyšší minimální mzda vede naopak k čím dál nižší motivaci se vzdělávat a zvyšovat svoji kvalifikaci? Kdyby byla minimální mzda 50 tisíc Kč, byli byste ještě ochotni a motivováni se zlepšovat? A co kdyby byla třeba 200 tisíc Kč?
