Článek
Když se řekne A, musí se říct i B. To platí i pro EU, která po roce 2035 zakázala výrobu vozidel se spalovacími motory. Tento zákaz, respektive spíše doporučení, má za cíl pomoci EU v boji proti globálnímu oteplování a podpořit udržitelnost životního prostředí. Je pravdou, že mnozí lidé se s touto snahou neztotožňují – odmítají cokoli, co souvisí s ochranou životního prostředí, zejména kvůli zprofanované ekologické politice, která ve společnosti vyvolává obavy z rostoucích cen, včetně základních potravin. Nelze se proto divit, že každý pokrokový posun k lepšímu u vozidel vyvolává dvojnásobnou frustraci, zvlášť když je moderní člověk na čtyřkolové mobilitě naprosto závislý asi jako ryby na vodě. Jakákoliv změna v tomto odvětví je proto vždy hodnocena velmi negativně.
Málokdo si uvědomuje, že spalovací motory nejsou ve světě tak žádané, jak tomu bylo v minulosti. Bylo by tedy velkou chybou kritizovat EU za plány, které mají vyústit v roce 2035, kdy by se již vozidla se spalovacími motory neměla vyrábět. Co tím chci říct? Ať už s tímto kontroverzním zákazem přišla EU, nebo ne, Čína, Indie i USA už směřují k elektromobilitě. Čeští odpůrci by si měli přiznat, že svět se tímto směrem ubírá sám od sebe. Kdyby spalovací motory měly stále budoucnost, odbyt evropských aut by neklesal. U nás se to s oblibou svádí na Green Deal a zelenou politiku EU, přestože asijští řidiči chtějí elektromobily. Jaký další důkaz je ještě potřeba, aby zarputilí „tvrdohlaví kritici“ pochopili, že po roce 2035 budou spalovací motory jen muzejními exponáty? Jednoduše řečeno, jejich čas vypršel.
Znovu musím zdůraznit, že by bylo velmi kontraproduktivní kritizovat Evropskou unii za to, že nechce dopustit, aby se z našeho kontinentu stal automobilový skanzen, jaký dnes najdeme na komunistické Kubě, kde stále jezdí americká auta (exponáty) z padesátých let minulého století. Nejdůležitějším argumentem proti používání spalovacích motorů je snaha o surovinovou nezávislost Evropy. Pokud bychom nemuseli dovážet tolik ropy, nebyla by naše svobodná mobilita na čtyřech kolech závislá nejen na fosilních palivech, ale i na nevyzpytatelných velmocech, které ovládají trhy s těmito strategickými surovinami. Tím bychom zabili dvě mouchy jednou ranou – Evropa by získala větší surovinovou nezávislost a zároveň by se nám všem lépe dýchalo.
Je to fuška, ale vyplatí se nám to!
To, co dosud brzdí prodeje elektromobilů, je jejich vysoká cena a nedostatečná dobíjecí infrastruktura. Evropská komise se to snaží řešit s maximálním úsilím, a elektromobily by tak měly být brzy dostupné i pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Každý krok ke zlepšení této situace je krokem k udržitelnější budoucnosti.
A každému odpůrci elektromobility otevřeně říkám: nestojí za to dýchat čistý vzduch bez emisí a toxických látek, které ohrožují naše zdraví? Abychom i v těchto nelehkých „válečných časech“ dosáhli celoevropské spokojenosti, představila Evropské komise akční plán, který slibuje udržitelnou a konkurenceschopnou inovativní politiku.
Prodeje elektromobilů stále narážejí na problém vysokých cen a nedostatečné důvěry v nabíjecí infrastrukturu. Evropská komise se teď soustředí na to, jak tyto překážky odstranit. Je zajímavé, že dnes tvoří přibližně 60 % všech nových registrací firemní vozy, které jsou často pořízeny na leasing, a nikoli na přímý prodej soukromým osobám. Cílem je právě podpořit tento segment trhu, aby se elektromobily dostaly k širší veřejnosti.
Vše musí fungovat jako hodinky
Trh s ojetými elektromobily byl dosud špatně zásoben a ceny byly příliš vysoké. I v této oblasti se ale počítá s novými leasingovými modely. Cílem je umožnit rodinám s nízkými příjmy pořídit si cenově dostupný ojetý elektromobil prostřednictvím dotovaného sociálního leasingu. Na tento účel budou vyčleněny prostředky z rozpočtu EU. Na výstavbu nabíjecích stanic bude k dispozici 600 milionů eur.
Evropští výrobci automobilů však potřebují nejen vyšší objem prodeje elektromobilů, ale také silné evropské dodavatele, kteří dokážou držet krok s konkurencí z východní Asie. Problémem pro evropské automobilky jsou především baterie. V posledních letech zaostávali, a jejich podíly na trhu jsou stále malé. Tři miliardy z rozpočtu EU mají pomoci podpořit výrobu baterií v Evropě.
Všem odpůrcům elektromobility neustále zdůrazňuji, že srdcem elektromobilu je jeho baterie. A proto pevně věřím, že v Evropě máme ty nejlepší vědecké kapacity i výzkumná centra, která nám umožní dosáhnout cíle výroby evropských baterií, což je základ úspěchu v oblasti elektromobilového průmyslu.
Další otázkou však zůstává patentová ochrana a zabezpečení, aby případná převratná technologie, která nebude při výrobě závislá na drahých kovech, jako je například zlato nebo lithium, neskončila nakonec v rukou „čínských komunistů“, jak se něco podobného stalo v případě automobilky Tesla.
Dokonce i spalovací motory dostanou od Bruselu větší šanci. Ve skutečnosti by většině evropských automobilových společností letos hrozily pokuty v miliardách, protože stále prodávají příliš mnoho vozů se spalovacími motory, a tím jsou v průměru zodpovědné za vysoké emise oxidu uhličitého. Nyní chce Brusel automobilkám poskytnout více času na splnění požadovaných limitních hodnot – pravděpodobně o tři roky více, tedy místo jednoho, tři roky.
Na konci tunelu je vždy světlo
To, zda bude výroba spalovacích motorů v Evropě skutečně ukončena v roce 2035, záleží na mnoha faktorech, které nelze v tuto chvíli přesně předpovědět. Je však nutné si uvědomit, že Evropa přišla o svého největšího spojence, Spojené státy. Místo investic do výzkumu a vědy nyní miliardy eur potečou do zbrojení, zbrojní výroby a výstavby Evropské armády, kterou nezbytně potřebujeme pro naši bezpečnost, když na východ od nás padají bomby a rakety.
Vzhledem k tomu, že se kvalita vzduchu na celé planetě zhoršuje, a to nejen vzduch, ale i půda a vodní zdroje, měli bychom akční plán Evropské komise jednoznačně přivítat a věřit v jeho úspěch. Jinak se nám v budoucnu příliš dobře nepovede.
Související články autora k tomuto tématu:
Zdroje:
