Článek
Na podzim roku 1938 stálo Československo před nejdůležitějším rozhodnutím své existence. Evropské mocnosti se v Mnichově rozhodly obětovat československé pohraničí ve snaze zachovat mír, zatímco nacistické Německo stupňovalo tlak a hrozilo válkou. Ve skutečných dějinách Praha ustoupila. Československá armáda, jedna z nejsilnějších v Evropě, nedostala rozkaz bojovat a republika přijala diktát, který vedl k rozpadu státu i pozdější okupaci.
Druhá světová válka mohla začít v roce 1938
Jenže dodnes zůstává otázka, která patří k největším českým historickým „co kdyby“. Co by se stalo, kdyby Československo kapitulaci odmítlo? Co kdyby českoslovenští vojáci obsadili pohraniční pevnosti, mobilizovaná armáda dostala rozkaz střílet a Německo narazilo na ozbrojený odpor? Nejde přitom o čistou fantazii. Na rozdíl od mnoha alternativních historií byla tato možnost skutečně velmi reálná.
Československo mělo moderní armádu, silný obranný průmysl, rozsáhlé pohraniční opevnění a vysokou morálku obyvatelstva. Na podzim 1938 byla republika připravena bojovat možná více než kdykoliv předtím. Otázkou však není jen to, zda by se země ubránila. Skutečná otázka zní mnohem zásadněji: mohla válka začít už v roce 1938 způsobem, který by změnil celé evropské dějiny?
Hitlerův konec mohl přijít dřív, než si dnes umí kdokoli představit
Německo sílilo, ale nebylo připravené
Na konci třicátých let nebylo Československo slabým státem čekajícím na nevyhnutelný pád. Naopak. Šlo o jednu z nejprůmyslovějších zemí Evropy, disponující mimořádně kvalitním zbrojním průmyslem i moderní armádou. Československé tanky patřily mezi nejlepší ve své době a pohraniční opevnění bylo inspirováno francouzskou Maginotovou linií. Mobilizace v září 1938 proběhla překvapivě úspěšně a miliony lidí byly ochotny republiku bránit.
Zde vzniká první zásadní rozdíl oproti pozdějšímu roku 1939. Německo tehdy ještě nebylo vojensky připravené na dlouhou evropskou válku. Wehrmacht sice rychle sílil, ale mnoho německých generálů mělo z útoku na Československo obavy. Německá armáda nebyla plně modernizovaná, logistika měla problémy a zásoby munice nebyly připraveny na vleklý konflikt.
Někteří vysocí důstojníci dokonce zvažovali převrat proti Adolf Hitler, pokud by rozpoutal válku, kterou by Německo nemuselo zvládnout. Hitlerův režim totiž v roce 1938 ještě nepůsobil neporazitelně. Aura neomylného vůdce vznikla až po sérii snadných vítězství, která následovala po Mnichovu.
Moderní opevnění, Němci v problémech
Kdyby Československo odmítlo ustoupit, Hitler by se poprvé ocitl v situaci, kdy by musel své hrozby skutečně proměnit v krvavou válku. První týdny konfliktu by pravděpodobně byly mimořádně brutální. Německo by zahájilo útok na československé pohraničí, především v Sudetech. Jenže zde čekal jeden z největších problémů pro Wehrmacht. Československé pevnosti byly budovány právě proti německému útoku a mnoho z nich bylo modernějších, než si nacisté uvědomovali.
Sovětské tanky se v Československu nikdy nemusely objevit
Německý plán počítal s rychlým průlomem. Jenže československý odpor mohl způsobit pravý opak. Boje v pohraničí by se změnily v opotřebovávací válku, která by Německu způsobovala ztráty ještě před zahájením větší evropské ofenzivy. To je klíčový moment celé alternativní historie.
Ve skutečných dějinách Německo získalo československý průmysl prakticky bez boje. Tanky, zbraně i továrny následně využilo při útocích na Polsko a Francii. Pokud by ale v roce 1938 vypukla válka, Hitler by o tuto výhodu přišel. Naopak by musel čelit jedné z nejmodernějších armád kontinentu.
Francie a Británie mohly začít jednat
Velkou neznámou by byla reakce Francie a Británie. Politicky obě země usilovaly o mír téměř za každou cenu. Jenže otevřený německý útok na Československo mohl změnit veřejné mínění. Ve Francii existovala spojenecká smlouva s Prahou a část francouzské armády si uvědomovala, že pokud padne Československo, další na řadě bude samotná Francie.
Je možné, že by Paříž nakonec byla donucena jednat a dějiny se mohly dramaticky zlomit. Německo v roce 1938 ještě nebylo připravené na válku proti koalici Československa, Francie a potenciálně Británie. Pokud by Francouzi zahájili útok na západní hranici, Wehrmacht by se dostal do nebezpečné situace. Velká část německých sil by byla vázána v československém pohraničí, zatímco západní fronta zůstávala relativně slabá.
Rychlý kolaps Hitlerova režimu?
Existuje dokonce možnost, že by konflikt skončil rychlým kolapsem Hitlerova režimu. Německá armáda měla tehdy mnohem menší důvěru v Hitlera než později během války. Neúspěšný útok a vysoké ztráty mohly vést k pokusu o převrat. Někteří generálové skutečně věřili, že Hitler žene Německo do katastrofy.
Pokud by byl Hitler odstraněn už v roce 1938, druhá světová válka by mohla vypadat úplně jinak. Nebo by v podobě, jak ji známe, vůbec nevypukla. Alternativní historie československého odporu však není pouze příběhem možné porážky nacismu. Existuje i mnohem temnější scénář.
Kdo ví, jak by to bylo s hrůzami koncentračních táborů, kdyby válka skončila dříve
Zradu by národ necítil
Československo mohlo být postupně rozdrceno. Přestože byla armáda kvalitní, země měla zásadní problém: geografii. Německo republiku obklopovalo téměř ze všech stran a po případném zapojení Polska nebo Maďarska by se situace dramaticky zhoršila. Dlouhodobě by bylo mimořádně obtížné udržet zásobování i obranu.
Praha mohla zažít bombardování už v roce 1938. Česká města by se proměnila v bojiště a civilní ztráty by byly obrovské. Německá propaganda by navíc konflikt využila k ještě agresivnější radikalizaci obyvatelstva. I v případě vojenské porážky by však existoval jeden zásadní rozdíl oproti skutečné historii: Československo by bojovalo.
To by změnilo psychologii celé okupace. Národ by nevstupoval do války s pocitem zrady a bezmoci, ale s vědomím odporu. Podobně jako Poláci v roce 1939 nebo Finové během zimní války by si československý odpor mohl získat obrovský respekt zahraničí. Důležité je také to, že německé vítězství by nebylo levné. Každý týden bojů by oslaboval Wehrmacht před dalšími konflikty. Německo mohlo vstoupit do války proti Polsku a Francii mnohem vyčerpanější.
Všechno mohlo vypadat úplně jinak
Důsledky by mohly být obrovské. Francie by možná nepadla tak rychle, Sovětský svaz by přehodnotil svou strategii a Itálie by si nebyla jistá podporou Berlína. Spojené státy by mohly začít vnímat Hitlera jako větší hrozbu mnohem dříve. Jedno rozhodnutí v září 1938 tak mohlo změnit celé tempo evropských dějin.
Heinrich Himmler po levici Adolfa Hitlera, po vůdcově pravici Sepp Dietrich
Z českého pohledu však tato alternativa zůstává především symbolem nevyřčené otázky. Československá republika vznikla po první světové válce jako demokratický stát založený na ideji sebeurčení a obrany vlastní suverenity. Mnichovský diktát tuto víru zničil během několika dnů.
Proto debata o roce 1938 nikdy úplně nezmizela. Nejde jen o vojenskou strategii nebo geopolitiku. Jde také o psychologii národa a o otázku, zda existují chvíle, kdy má odpor smysl i tehdy, když vítězství není jisté. Možná by Československo padlo. Možná by Praha hořela a válka by skončila stejně katastrofálně jako o několik let později. Ale možná také existovala šance zastavit nacistické Německo v okamžiku, kdy ještě nebylo připravené ovládnout Evropu. A právě proto zůstává rok 1938 jedním z největších evropských „co kdyby“.
Časová osa alternativní historie
Září 1938
Československo odmítá přijmout Mnichovskou dohodu. Prezident Edvard Beneš vyhlašuje obranu republiky a armáda obsazuje pohraniční opevnění.
Říjen 1938
Německo zahajuje útok na Sudety. Wehrmacht naráží na tvrdý odpor československých pevností a utrpí vysoké ztráty.
Listopad 1938
Ve Francii sílí tlak na vstup do války proti Německu. Britská veřejnost začíná obracet názor proti Hitlerovi.
Prosinec 1938
Německá armáda nedosahuje rychlého vítězství. V Berlíně vzniká krize důvěry v Hitlerovo vedení.
Leden 1939
Francie mobilizuje armádu na západní hranici. Německo je nuceno přesouvat část sil od československé fronty.
Únor 1939
Skupina německých generálů připravuje pokus o převrat proti Hitlerovi.
1939–1940
Evropa vstupuje do války o rok dříve než ve skutečných dějinách. Německo je výrazně oslabené a konflikt se vyvíjí odlišně než v realitě.
1941
Československý odboj funguje jako symbol evropského odporu proti nacismu a Praha se stává jedním z center protiněmecké koalice.
Zdroje:
kniha Mnichovský komplex (autor Jan Tesař)
kniha Československo mezi Stalinem a Hitlerem (autor Igor Lukeš)
