Článek
Patřím ke generaci, kterou ještě „lízla“ klasická branná výchova. Sbalená pláštěnka, igelitové pytlíky na ruce i nohy, vyfasovaná plynová maska a hurá na celý den do nedalekého lesa, kde pro nás vojáci a příslušníci Lidových milic připravili něco mezi stezkou odvahy a bojovkou.
Na řadu přišla buzola, kompas, mapa, probíhání v masce skrz barevné dýmovnice a na závěr „za odměnu“ střelba ze vzduchovky. Občas se šlo do kasáren, kde jsme absolvovali cestu mezi štábem, ubytovnami a skončili na tankodromu, kde jsme si vlezli jak do tanku, tak i do obrněného vozu.
Záklaďáky v uniformách bavilo, že měli den bez buzerace, nás bavilo, že jsme se dostali za jindy přísně střežené ploty a velitelé i učitelky si mohli odškrtnout, jak novou generaci připravují pro případ války. Jasně, že to s přípravou nemělo moc společného, ale alespoň jsme měli určitou mlhavou představu, co a jak. Asi největší přínos ale pro nás měl už dobrovolný zdravotnický kroužek, ze kterého žiju dodnes a sama sebe občas donutím jít na další školení, abych zjistila, co je v oboru nového.
Stejné je to i s armádou. Je dobré se občas zajít podívat na zbrojní veletrh, dny NATO nebo jinou akci, kde člověk získá přesnější představu o tom, co všechno dnes systémy a lidé, kteří je ovládají, dokážou - v míru i v bojové akci. A že je na co se dívat a žasnout, kam se všechno od dob Varšavské smlouvy posunulo.
Když jsem před dvěma lety začínala na Médium psát, byl můj první příspěvek právě na téma připravenosti na krizové momenty. Nemusí to být jen válka, stačí povodně, tornádo, srážka vlaků nebo i „obyčejná“ bouračka na silnici. Kdo prošel určitým typem školení, dovede v takovém momentu alespoň částečně vytěsnit šok a přepnout na autopilota, který mu napoví, jak se v té které situaci začít chovat, aby z ní vyšel on i další z co možná nejmenšími škodami.
Proto vítám iniciativu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a ministerstva obrany, která zařazuje do oboru „společenské vědy“ pro základní i střední školy také blok zaměřený právě připravenosti na bezpečnost a obranu.
Nejde o ojedinělý projekt, už od příštího září dobrovolně a od roku 2027 pak povinně by se v osnovách českých základních škol měly objevit novinky: od prvního stupně v oboru „Člověk a jeho svět“ se děti budou seznamovat kromě složek záchranného systému také s armádou a jejím fungováním nejen ve válce, ale i v době míru.
Na druhém stupni v předmětu „Člověk a zdraví“ se doplní o „bezpečí“. Opět nejde jen o armádu, ale i o chování při útok ve škole či na veřejnosti nebo o další reakce na krizové situace, jako jsou kybernetické hrozby, dezinformace, atp. Nepůjde o žádné laciné strašení válkou, ale o zodolnění populace. Jen pštros si může dovolit strčit hlavu do písku a a tvářit se, že se ho turbulence v okolním světě netýkají.
Jak zdůrazňuje PaedDr. Michal Černý z ministerstva školství, nepůjde v žádném případě o návrat výše zmíněných, historických branných výchov, ale spíš o seznámení a zodolnění dětí vůči situacím a hrozbám, s nimiž se mohou reálně setkat, a jak na ně reagovat - a to i přímo ve své škole. Jedna věc je teoreticky o něčem takovém slyšet, druhá vyzkoušet si na vlastní kůži, jak se během simulované akce sami chovat.
Mimochodem, už dnes existuje pracovní sešit pro první stupeň „Jak se zachovat, když…“ a momentálně hlásí jeho vydavatel vyprodáno. Čili je vidět, že po takovém typu informací je hlad - a to je dobře.
Pořád víc totiž platí, že kdo je připravený, není překvapený - a u bezpečnosti to platí dvojnásob!
P.S. Jako první by možná takové školení měli absolvovat hlavně ti politici, kteří svými výkřiky, jak není třeba investovat do armády a že radši chtějí mír, tvrdě podkopávají mínění společnosti o životní důležitosti její práce a tím i našeho celkového bezpečí!
Pro další informace:
Radiožurnál, Ranní interview s PaedDr. Michalem Černým, ředitelem odboru základního vzdělávání a mládeže na MŠMT, 17.3. 2025 v 7.50 h
