Článek
Výjimkou byly dcery ze šlechtických rodin, které dostávaly v rámci domácí výuky více méně stejné vědomosti, jako jejich bratři, ale o studiích na veřejných středních či dokonce vysokých školách se jim mohlo jen zdát. Přesto ovládaly kromě jazyků, etikety a historie - na tu byl kladen velký důraz - i základy geografie, politiky či hospodářství.
Dívky ze střední třídy na tom byly o něco lépe až od roku 1863, kdy měly možnost navštěvovat v Praze první dívčí vyšší školu Minerva. Od roku 1886 přibyla do nabídky internátní brněnská Vesna, na jejíž budově v Jaselské ulici č. 7 spolupracovali i Joža Úprka, který vyzdobil interiéry, či Dušan Jurkovič se svými návrhy nábytku.
Právě tady studovala před první světovou válkou i Marie Koudelková z Dolních Louček a uvažovala, co podnikne se svým životem dál. Pomohl jí strýc, děkan František Koudelka, který se přeptával na možnost zaměstnání Marie v hospodyňské škole s internátem v klášteře Porta Coeli v nedalekém Předklášteří u Tišnova.
Areál kláštera v současnosti
Klášter prošel od svého založení v roce 1230 řadou etap - od bohatství a přízně králů spřízněných s jeho zakladatelkou, až k ztrátě téměř všeho majetku a hledání nových možností, jak podnikat a zároveň dostát zásadám cisterciáckého řádu, který ukládal svým členům a členkám podílet se na vzdělávání.
Odtud už byl jen krůček k založení dívčí školy, která měla po dobu cca 9 měsíců v roce ubytovat a vzdělávat dívky odrostlé základní škole a z rodin, které si to mohly finančně dovolit, v celé řadě předmětů.
Kromě péče o domácnost a o děti se dívky učily i šít, dělat klobouky či jemnější ruční práce (háčkování, výšivka). Zároveň měly hodiny češtiny, náboženství, přírodopisu, zeměpisu, tělocviku, němčiny a francouzštiny, a dokonce připravovaly i divadelní představení. Navíc měly k dispozici i vlastní školní knihovnu a pěvecký sbor.
Marie Koudelková (uprostřed) se svými prvními žačkami
Marie Koudelková přišla do Předklášteří v roce 1915, kdy dostala zkušební smlouvu na 2 roky. Bylo jí v té době pouhých 20 let, ale možná i proto se náročného úkolu nelekla. Její služné činilo v té době 60 korun, přičemž dívky měly školní poplatek 65 korun.
Za uvedenou sumu nejen školu řídila a vyučovala většinu předmětů, pro které nebylo třeba zvlášť způsobilých učitelek (mj. cizí jazyky), ale musela každý den vodit své svěřenkyně na mši, vařit jim a chodit s nimi na procházky do okolí.
Sama se pak musela přizpůsobovat domácímu řádu, který jí přikazoval, že „do 7 hodin večer musí být doma, jinak musí mít zvláštní povolení, které se však - vyjma mimořádných případů - před 8 hodinou večer v letní době neudělí.“
Oblíbená, vždy elegantní a kultivovaná slečna ředitelka se osvědčila a od roku 1917 se díky rostoucímu zájmu o školu podařilo získat pro její ústav právo veřejnosti. Díky tomu do něj mohly dívky i denně docházet a jejich počet se radikálně zvyšoval.
Po deseti letech dostala Marie Koudelková nabídku, aby šla učit do své bývalé školy. S jejím odchodem do brněnské Vesny ale postupně upadal zájem o hospodyňskou školu, kterou po ní vedla abatyše kláštera. Historie školy se definitivně uzavřela v roce 1943.
Marie Koudelková žila až do své smrti v roce 1987 v Brně.
Ředitelka Marie Koudelková (v tmavých šatech s šálem kolem ramen uprostřed první řady) s celým osazenstvem hospodyňské školy začátkem 20 let 20. století
Pro další informace:
Klášterní škola v Porta Coeli, Tišnov fotorevue, 10/1999
