Článek
Ponechme stranou existenciální při o to, zda ten skutečný opus magnum Arkadije Gajdara je toto dobrodružství dvou malých chlapců anebo hrdinský epos Timur a jeho parta, kterému jsem se zde věnoval před časem. Zde si můžete přečíst článek:
Která kniha je tou nejkultovnější, je vlastně jedno. Koho si získalo nechtěné dobrodružství Čuka a Geka v daleké zasněžené Tajze, ten se zpravidla později dostal i k Timurovi, jenž oproti nim šel dobrodružství i s celou jeho družinou naproti.
Stručný děj knihy o dvou chlapcích z Moskvy by se dal popsat takto. Tatínek pracující na jakési vědecké stanici v Tajze daleko od jakékoli civilizace posílá domů dopis, že nepřijede na Vánoce, ale že jeho žena se dvěma rozvernými syny může přijet za ním. Mimochodem, motiv, kdy je otec od rodiny nepřítomen a pracuje kdesi na druhé straně Sovětského svazu, je v sovětských dětských knihách poměrně častý, nedávno jsme si zde rozebírali Odvážnou školačku.
Těsně před odjezdem přichází telegram, ten však v matčině nepřítomnosti přeberou oba kluci a během bratrské rvačky jim vypadne z okna vysokého domu kamsi do hlubokého sněhu, kde už ho nenajdou. Ztrátu telegramu zatají (co by se také mohlo stát) a druhý den už nastupují s maminkou do vlaku, který je veze nekonečnými pustinami na jakési zapadlé nádraží kdesi v Tajze, odkud je čeká cesta koňským povozem a saněmi na onu vědeckou stanici skládající se ze tří nehostinných chatek. Tam je však přítomen pouze nevrlý hlídač a vychází najevo, co bylo v telegramu. Aby odložili cestu, neboť expedice se na několik dnů stěhuje jinam. A vrátí se asi za 10 dnů. A protože hlídač také musí odjet, začíná několikadenní boj o přežití v absolutní bílé pustině. Pro městskou matku se dvěma lety nic moc, zvlášť když voda teče až za dalekým pahorkem a k jídlu jsou k dispozici jen jáhly a jeden zabitý zajíc, kterého maminka ještě v životě nestahovala.
Dospělý čtenářský dojem se od toho dětského značně liší. V oněch dávných časech před desítkami let jsem sice vnímal, že ztracený telegram je průšvih a že strávit několik dnů v jakési chatě stranou od civilizace skýtá určité nepohodlí, ale ani autorův rozsáhlý popis dlouhé cesty vlakem a následné cesty saněmi i s přespáním na mezizastávce v jakémsi srubu mi tehdy nedovolil představit si to nad rámec běžné patálie, i když na saních museli být všichni přikryti pořádnou vrstvou ovčích kůží a základna se nachází 200 kilometrů od nejbližšího místa, které se dá aspoň s trochou nadsázky nazvat civilizací. V dospělosti už musí člověk přemýšlet, jak by si s touto situací poradil on.
Kdo by však čekal boj o holý život v divočině, zákeřné šelmy a záchranu na poslední chvíli, ten by byl asi zklamaný. Jedinou výraznější zápletkou je, když se ztratí Gek i jeho oblečení a maminka logicky ztratí nervy. Tehdy se však vrací hlídač. Překvapil mě jeho ledový klid, že Gek nemohl dojít daleko, tudíž ho se svým psem snadno najde. Nakonec nemusel daleko, Gek se z dlouhé chvíle schoval do truhly v místnosti a při čekání, až se maminka s Čukem vrátí se zásobami vody, tam usnul.
Pak už se vrací celá expedice zpátky, a to na lyžích. Rodina se shledá s tatínkem, celé osazenstvo čítající asi 10 lidí slaví Vánoce. A protože je slaví na přelomu roku, tak v půlnoci naladí rádio a s posvátnou úctou poslouchají záznam zvuků zvonů v daleké Moskvě. Pokud si dobře pamatuji, tak ve filmovém zpracování zpívá Gek o krásách Moskvy píseň.
Následuje stručný závěr opěvující velikost a víru ve šťastnou budoucnost Sovětského svazu. Jako spousta jiných sovětských knížek (nejen dětských, ale i třeba Kuzněcovova Legenda o řece) se zde odehrává děj, zatímco v pozadí je znát důraz na to, že je třeba snést určité nepohodlí i rodinné odloučení, aby ona šťastná budoucnost skutečně nastala.
Odkazy
Další legenda dětské sovětské literatury:
Zmíněný román Legenda o řece:
Kniha byla v roce 1953 zfilmována a následně i dlouhá desetiletí poté nám v oné filmové podobě promítána:
Čuk a Gek na Databázi knih:
Čuk a Gek na Wikipedii:
Fenomén sovětských chlapců pronikl i do nevážně pojatých děl v českém šoubyznysu. Vypůjčil si je Ivan Mládek, ale i dvojice Petr Novotný a František Ringo Čech:
Bakalářská práce: Arkadij Gajdar – recepce autora a díla v ruské a české literatuře. Analýza novely Timur a jeho parta.
Ilustrátorka Olga Pavalová:
