Článek
Poprvé ve svém seriálu beru do ruky knihu z edice KOD (Knihy odvahy a dobrodružství). Charakteristický design této série v každém z nás dodnes dozajista probouzí dávné zážitky, do kterých jsme se při jejich čtení kdysi ponořovali.
Odmalička jsem měl rád filmy a seriály, které se odehrávaly na lodích a na moři. V mém raném dětství běžely seriály Dva roky prázdnin, Korálový ostrov nebo Jack Holborn. Dvěma posledně zmiňovaným už jsem se zde ostatně také věnoval, zde si je můžete připomenout:
Na moři se odehrával i čtvrtý díl Angeliky (i proto je pochopitelně nejlepší), vysílal se australský seriál Co přináší řeka a své vykonala i scéna z Lucie, postrach ulice, kdy se z televize vynořila Královna všech moří.
Pod plachtami kolem světa se však věnuje skutečným námořním objevům v dobách, kdy bylo možné se jen domnívat, co se nachází na druhé straně zeměkoule, a vypravit se tam na fregatách byla skutečná ruská ruleta se smrtí. Nikolaj Čukovskij si tak nemusí za účelem větší poutavosti a napínavosti nic vymýšlet. To, co tito mořeplavci ve skutečnosti zažili, vydá na několik vymyšlených poutavých románů, takže pokud jde o příběh, jde o popis událostí tak, jak se staly. Přesto by to nestačilo na to, aby kniha byla čtivým skvostem, od kterého se čtenář nedokáže odtrhnout. Autor však zvolil geniální taktiku. Kromě kapitánů výprav dal typické charakterové rysy i dalším důstojníkům a námořníkům. Mnohdy to možná přepálil, ale díky tomu zde máme skutečně čtivou knihu, kdy se ocitáme přímo na palubě uprostřed dění, vidíme do přemýšlení účastníků výprav, dostáváme se i do jejich vnitřního rozpoložení a myšlenek odehrávajících se jim v hlavě. A v neposlední řadě zde máme spoustu dialogů, které jsou svěží a veškerému dění vdechují život. Kupříkladu dialog kapitána de Langle s námořníkem, který přišel s nápadem zkonstruovat přímo na lodi mlýn na mouku. Poznáváme život domorodců, první komunikaci s nimi, výměnné obchody, dozvídáme se o zvyklostech jednotlivých kmenů, o rozdílech mezi nimi. A k tomu si zábavnou formou osvojujeme zeměpisné znalosti. Ano, tak moc zábavnou, že ježdění prstem po atlasu dodnes považuji za skvělou zábavu. Ale pojďme se už podívat na jednotlivé výpravy, kterým se kniha věnuje.
Kapitán James Cook a jeho tři plavby kolem světa
S Jamesem Cookem se seznamujeme jako se čtrnáctiletým chlapcem, který touží stát se námořníkem. Jednoho dne uteče svému zaměstnavateli a vnikne na starou nákladní loď, kde se schová do pytle… Ano, je to podobné výše uvedenému Jacku Holbornovi. S Cookem se ale dostaneme trochu dále. O tři stránky později už jej zastihneme jako kapitána lodi Endeavour, která je britskou admiralitou vyslána prohledat Tichý oceán, zdali se tam nenachází ještě nějaký neobjevený světadíl. S námořníky prožíváme všechny strasti na moři, objevy, nemoci, situace na prahu smrti i smrt samotnou. Kapitána Cooka pak poznáváme jako někoho, kdo nikdy nezapomněl na poměry, ze kterých vyrostl, a podle toho jedná s posádkou i s domorodci. Před násilným drancováním při doplňováním potravin upřednostňuje výměnný obchod. Poté se s ním vydáváme i na další dvě výpravy, přičemž při druhé mu část posádky snědí lidožrouti a při té třetí nalezne svou smrt i on sám. Nenásilně se při čtení dozvíme jemné rozdíly mezi obyvateli jednotlivých souostroví Polynésie, mnohdy nás překvapí i vývoj vztahů mezi mořeplavci a domorodci při dalších návštěvách. Každopádně celý příběh Jamese Cooka je tak poutavý, že si člověk před dalšími kapitolami říká, čím ho asi tak po tom všem mohou zaujmout další mořeplavci, o kterých kniha pojednává.
Kapitán La Pérouse, který plul z neštěstí do neštěstí
Cookova výprava sice objev nového světadílu nepřinesla, ale rozhodně vzbudila zájem u konkurence z Francie, která si brousila zuby na další území, která by se dala v Tichomoří objevit. A vlastně kdo ví, jestli jim Angličané objevení onoho nového světadílu nezatajili. Proto vysílají vlastní výpravu, která popluje po stopách Cookových výprav. Mohlo by se zdát, že La Pérousova výprava bude i na papíru kopií těch Cookových, ale doba se posouvá, domorodci se emancipují, a ač La Pérousa zdobí podobné vlastnosti jako Cooka, je jeho plavba zase trochu jiná. I díky tomu, že se zde Nikolaj Čukovskij věnuje i dalším členům posádky, vnáší sem i více zábavného prvku. A hlavně, celá výprava byla naplánována tak, že bylo snad nemožné všechny úkoly splnit a dojet do cíle. A tak zatímco se až do překvapivě hladkého proplutí Hornova mysu odehrává vše ve veselém a pohodovém duchu, jak ubíhá čas, stíhá tuto posádku jedna katastrofa za druhou. Když pak zpustošené lodě se zbytkem zdecimované posádky potkávají anglickou loď kapitána Philippse, La Pérouse už ví, že tato mise se do zdárného konce dotáhnout nedá, a tak posílá veškeré zbytky svých poznatků domů přes Anglii. Samotný konec výpravy zůstává i přes své částečné vyřešení záhadou do dnešních dnů. Takovou doplňkovou kapitolou je zde pak pátrání posádky admirála d´Entrecasteauxe po zmizelých La Pérousových lodích, při kterém se odehrálo takřka vše. Od epidemie kurdějí, které zlikvidovaly většinu posádky, až po vzpouru ve stínu francouzských revolučních událostí.
Ivan Kruzenštern a Jurij Lisjanskij, první ruští kapitáni, kteří obepluli zeměkouli
Do námořních dějin vstoupila i spousta ruských námořníků, i když při rozměrnosti své země měli co dělat, aby zmapovali aspoň její pobřeží. Nikolaj Čukovskij se tak rozhodl do své knihy zařadit i příběh kapitánů Kruzenšterna a Lisjanského. Tato kapitola pro mě kdysi byla méně atraktivní než ty předchozí, i když dnes musím uznat, že nespravedlivě. Velké objevy zde chyběly a odehrává se zde spíše zapojení posádky obou lodí do nejrůznějších konfliktů, ale pokračuje se zde v poutavém popisování nejrůznějších zážitků s obyvateli různých koutů světa a originálního přístupu k vzájemné komunikaci a vztahům, zejména pak v zemích, které jsme spolu s Cookem a La Pérousem nenavštívili. Zábavná je pak historka se dvěma trosečníky
Kapitán Dumont D´Urville a jeho opožděný objev
Příběh posledního kapitána mi udělal velkou radost, znovu nás totiž vrací k La Pérousově výpravě. Uplynula už spousta času a na La Pérousa už se téměř zapomnělo, přesto si kapitán Dumont D´Urville dokázal prosadit pátrací akci, která měla objasnit, jak a kde vlastně La Pérouse skončil. Vracíme se tak na místa známá z druhého příběhu. Jen o mnoho let později, během kterých se mnohé změnilo. Kupříkladu Přátelské ostrovy (dnes Tonga) se změnily na ostrovy silně nepřátelské, kde jsou domorodci ochotni obchodovat s námořníky výhradně za přísun zbraní. Na konci se jakéhosi vysvětlení konce La Pérousovy plavby dočkáme.
Četl jsem mnoho knih o námořnících, mnohde se autoři přímo překonávali v tom, co jejich plodná hlava vymyslí za dobrodružství, ale musím říci, že žádná už nepřekonala tuto knihu, které k poutavému vyprávění stačilo pouze trochu stylisticky zatraktivnit zcela reálné události. A nyní mě omluvte, jdu očima bloudit po mapách. Atlas už je někde založený, ale na velký monitor mého počítače se vejde značná část světa.
O jednotlivých kapitánech si můžeme přečíst i prostá fakta bez té stylistické vyprávěcí nadstavby:
Kniha Pod plachtami kolem světa na Databázi knih:
Téměř totožná kniha vyšla i pod názvem Čtyři kapitáni. Pod plachtami kolem světa je její aktualizovanou verzí:
Profil Nikolaje Kornějeviče Čukovského na Databázi knih, je evidentní, že mořeplavectví bylo jeho výhradním tématem:
Kapitáni na Wikipedii:
